Daniel Kvasnička: kázání přes ICQ? Běžná věc…

Internet dnes zasahuje do většiny lidských činností, náboženství a duchovní svět nevyjímaje. Pozmění Internet náboženství a církve? Dočkáme se kybercírkví a kyberobřadů? Kazatel Daniel Kvasnička říká, že nikoli. Sám ovšem moderní technologie využívá: kázání přes ICQ není neobvyklé.

Jaký je váš vztah k Internetu?

K počítači jsem přišel cestou k postiženému mladému muži. Po mozkové obrně v dětství se houževnatě pral se životem a ku pomoci měl počítač. Pamatuji si, jak jsme na jeho jehličkové tiskárně dělali blány do cyklostylu – tak jsem tiskl svůj první časopis… Tento mladý muž mi pomohl více než já jemu – alespoň tak to vidím. S ním jsem přišel k tajům Internetu a naplno se připoutal už ani nevím kdy. Nedovedl bych bez připojení existovat – až se strachem to říkám. Nicméně… Co všechno člověk dovede, když musí!

Pro mne je Internet komunikační žíla – nechci říkat kanál. Právě teď mi z Litvínova poslala vzkaz žena, která je vážně nemocná a v Motole bude podstupovat operaci hrtanu. Ráda by mne a mou manželku viděla. Tedy předáváme si tak život – možná až moc poeticky řečeno.

Daniel Kvasnička
Daniel Kvasnička
  • Narozen 23.12.1959 v Čes­kých Budějovicích
  • Je ženatý a má čtyři děti.
  • Kazatel v Církvi bratrské, od roku 2005 v Říčanech u Prahy
  • Pracuje ve výboru diskusního fóra Osma
  • Angažuje se v občanských aktivitách
  • Osobní stránky www.kvasnicka­.info

Máte i své osobní stránky. Jste v tomto ohledu mezi svými kolegy a kolegyněmi pokrokový a ojedinělý?

Nesleduji to. Možná… Je to dáno tím, že moji dva synové – a teď už třetí – sdíleli moje věčné výtvarné pokusy a převedli je bystře do počítačové formy. Mám za sebou silný tým… Nejstarší syn studuje poslední roky na vysoké škole a už se webdesignem živí. Naučili jsme se spolupracovat. Já zadávám, promýšlím vazby, fotím, maluju a oni programují. Psát, to mne také baví a ač je to nebezpečné, dávat tak často slovům kabát písmen, nemohu se toho zbavit.

Je běžné, že církve mají vlastní weby, vaše mládež dokonce bloguje. Znamená to, že elektronická komunikace uvnitř církve a s věřícími je věc už zcela samozřejmá?

Ano. Některé církve jsou bystřejší, technicky vybavenější – například katolická – protože jsou světové. Nesmím zapomenout adventisty sedmého dne, ti jsou také na výši nejen v charitě (ADRA), ale také ve sdělovací technice. A je to a bylo to tak se všemi komunikačními prostředky. Kdyby nebylo knihtisku, byl by Martin Luther asi seděl za stolem a drbal se za ušima.

Otázkou je, zda se církve účastní obecného mediálního světa, či tvoří svůj vlastní. Zda je Internet provozní nutností, či celým světem dané církve. A v tom jsou rozdíly. Mně byl vždy bližší otevřený port vůči světu.

Nenarážíte snad na to, že náboženský svět je ve společnosti upozaďován do soukromí člověka, a proto je nucen si nacházet prostor v „disentu“ na Internetu?

Tak to mi nepřipadlo. Mám dojem, že se křesťané buď sami upozaďují či je jen na nich, zda se otevírají. Nikdy, zcela nikdy nebyli křesťané vítáni s otevřenou náručí. A když byli – ať to bylo za Konstantina či za komunismu – bylo to podezřelé. Takže mi tento vnější vliv nepřipadne rozhodujícím.

Říkal jste mi, že není neobvyklé, když „kážete“ přes ICQ. To může být pro mnohé překvapující zjištění…

Kázat znamená dokazovat. Což člověk může životem a pak důkazy, slovy. Když převáží psychologizující vliv kostela, osobního kontaktu – také to může být na škodu. Před počítačem se člověk může zamyslet, odmlčet, naštvat či červenat a stále to neruší komunikaci. Je to prostředek, který dopřává více soukromí. Pasivní část webu může mluvit o důkazech životem. Aktivní otevřený port může přinášet argumenty… Proto mám tento způsob docela rád. A navíc, jsou lidé, kteří si kázání poslechnou, já přijdu domů, opravím jej a ještě ho právě pro ně pověsím na web. Oni si jej stahují, kopírují a rozdávají. Někdy je to až komické… Internet mi dovoluje držet kontakt s našimi studenty na zahraničních universitách. Jsou v kontaktu s děním v našem společenství…

Takže se vám běžně stává v diskusi s věřícími, že jim řeknete: „Tohle najdete webu“? To by se asi Jan Hus hodně divil…

Nevím, jak Hus. Mám dojem, že využil svou dobu také vrchovatě. Internet je přece jenom dechem doby, ničím více! Je to tak! Posílám dopředu studijní témata na týdenní studium starozákonních proroků, lidé mají dopředu texty a pak to zase souhrnně po opravách dávám ke stažení a vyměňuji si texty s kolegy a brousím si svoje znalosti i formulace.

Digitální éry tedy plně využíváte. Jak se díváte na to, že dnes je možné mít Bibli v mobilu nebo v kapesním počítači stále při sobě?

Už se na to těším, a dělám k tomu mílové kroky. Chci si Bibli vozit v mobilu a mít možnost si psát poznámky třeba ve vlaku. Je to tak, jak jsem naznačoval s tím knihtiskem či Biblemi Berlínkami, které na Podorlicko nosili přes hranice v kabátech přenašeči. Před několika lety to byl notebook, dnes smartphone… Co zítra?

A není to určitá devalvace posvátného symbolu? Kniha je přece kniha…

Určitě ne. Když si čtu Konstantinův předzpěv ke čtyřem evangeliím, mluví v něm sice o knize, jak jsou národy „nahé bez knihy“, ale kdo mu rozumí, v celém textu prahne přece po předávání informace… To není znesvěcující, když se kniha stěhuje do smartphone. Já jsem tím vším přece neřekl, že knihu odkládám! Na stole mám Bibli stále otevřenou, ať dělám, co dělám…

Jedním z diskutovaných témat je otázka, zda moderní technologie lidi spíše sbližují, nebo oddalují. Ke které odpovědi se přikláníte vy?

Určitě sbližují. Víme o sobě více – někdy až mnoho. Právě komunikace všemi způsoby přinesla možnost vědět o tom, co se děje dnes v Grónsku a pak také na Kubě. Záleží pak na věrnosti zpravodajů, mluvčích, zda víme to správné. Jsme si tak blízko, že pokud jsme pomýleni špatnou informací, pácháme více zla hněvem, propadáme větší skepsi. A máme-li dobré informace, můžeme pomoci. Na druhou stranu je pro mne vážnější otázkou, zda stíháme množství informací ještě třídit a zpracovat.

Neoslabí Internet vliv náboženských institucí? Pokud lidé zjistí, že se mohou sdružovat lehce sami online, už by instituci třeba nepotřebovali…

Pořád jsem stejně přesvědčen, že u obrazovky zůstane jen zoufalec. Je přirozeně lidské hledat dále. Kdo je takovým zoufalcem nedobrovolně a kdo z donucení – měl by být osvobozován. A věřte, že ta lidská ruka, úsměv a společné jídlo – nějaký dobrý steak a dobré víno a dýmčička… To není nahraditelné. To má sílu. To osvobozuje a dává potom i tomu Internetu smysl…

Některé oblasti lidských činností se ovšem přesouvají na Internet a lidé je dobrovolně provozují na dálku. Máme e-nakupování, e-learning, online hry, lidé místo do hospod vyrážejí na chaty. Co říkáte na vizi takového e-kostela?

Nikdy nenahradí skutečný kostel. Ale může jej významně doplnit a rozšířit. Myslím, že já jej už mám :-) Pokud jde všude o náhradu – a nejsem si jist, že by byla skutečně absolutně možná ve všech oborech, které jste vypsal – tak u kostela to absolutně nejde… Jako víra nemůže být jen v knihách… Musí tu být lidé naživo.

Živí lidé tu stále budou, ale třeba nebudou chtít přijít na mši osobně, ale připojí si webkameru a zapojí se do videokonference…

To všechno bude, ale nenahradí to kostel jako takový. Ukázalo to už používání rozhlasu či televize a potvrdí to každé další médium. Nejsou žádní skuteční televizní věřící a skoro všichni televizní kazatelé se zvrhli do moderátorů teleshow. Kostel z toho není… A nebude ani webcírkev. Bude jen náboženský webbyznys, webzvrhlosti – ale jak si podáte víno a chléb či potřesete rukou po internetu?

A co říkáte na to, jak Internet efektivně využívají třeba islámští fundamentalisté? Jsou všude a zároveň nikde. Působí ovšem úspěšně ve virtuálním prostředí a stále získávají nové sympatizanty. Pro aplikaci jejich víry je Internet ideální a možná postačující…

Teď budu hodně zlý… Islám se nedá odloučit od veřejného života, od politiky. Nelze jej sekularizovat. Proto zůstává na pováženou, zda jde o sdílení víry, zda jde o skutečnou náboženskou práci… V Islámu je minimum intelektuální svobody, minimum vzdělanosti a kultury – tedy ne nutně v něm samém, ale v jeho světě… Takže pro aplikaci jejich politického vlivu je Internet dostačující.

Většina lidí ale dnes nechce číst moc náročné a dlouhé texty bez obrázků. Mladí chtějí sledovat online videa, která mají maximálně pár minut… Má lidem vyrůstajícím v tomto mediálním světě křesťanství vůbec co nabídnout?

Já se o to nějak nebojím. Pokud nabídne to podání ruky a jistotu společenství – pak přidá i ten internet, dává hodně a nemá se o co bát. Jistě, tlak na krátké sekvence tu je – ale to je otázka zrání osobnosti. Pak prosedíte celou noc s nějakým streamovým fanatikem, ani nevíte jak, a povíte si taaak dlouhé věty, že je co dělat, aby to naše mozkové CPU zvládlo…

Domníváte se tedy, že křesťanství a jeho instituce nemá zapotřebí se přizpůsobovat době a oslovovat mladší generaci online způsobem jejich vlastním, osobní kontakt a podání ruky vždy převáží?

Ne, to jsem neřekl. Myslím, že se křesťanství nesmí dopustit, aby si nechalo poroučet diktátem doby. Musí zůstat samo svým a nebát se komunikovat soudobými způsoby. Tedy obojí…

A jakým způsobem? Ještě naváži na předchozí; skutečně nemáme ze strany tradičních církví očekávat kyberobřady, kdy člověk vloží CD s programem jako u počítačových her?

Tak některá tomu možná podlehne, ale pak je padlá na hlavu. Přešla na druhý břeh – zpátky do magického Egypta. Ze zajetí je třeba natahat egyptské zlato a moudrosti na poušť dneška, kde se bojuje o jednotlivce a jeho myšlení, ale do Egypta se vrací jen ten, kdo se bojí, kdo prohrál, kdo je líný. Řekl jsem to příkladem biblického příměru – vyjití Izraele z Egypta do země zaslíbené… Přešli přes moře a nebylo cesty zpět, nesli zlato a moudrosti i pokušení, a s tím vším se museli na poušti vypořádat. V Egyptě by zanikli. Církev, která se stane kybercírkví at all – zaniká.

CIF16

Některé sekty ale už svou existenci na internetu postavily. Mají vlastní společenství, kyberobřady, diskuse, členové někdy páchají hromadné sebevraždy (hnutí Heaven’s Gate). Nemáte z této „konkurence“, která přichází s jakoby lákavou nabídkou jednoduchých řešení životních otázek, strach?

Ne. Takové sekty zjednodušující složité věci byly vždycky. Už první církvi konkurovala gnostická hnutí, Markion a další… A statečně – ale dočasně. Kdeže dnes jsou! Nemám strach. Nepotřebuji spasit celý svět, ale sloužit těm, kteří jsou mi blízko. A na to evangelium tak, jak jsem jej představil, stačí. Záleží na člověku, zda chce být easy… Já evangelium nepředstavuji zjednodušeně, ale ať jde po skleněných vláknech či kůže na kůži – má svou moc.

Anketa

Dočkáme se kyberobřadů?

7 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 5. 3. 2007 21:41

Školení: Landing page jako součást inbound marketingové strategie

  •  
    Jak vytvářet landing page do 1 hodiny
  • Jak postavit na nohy vaše současné landing page
  • Jak vyhodnotit všechny vaše vstupní stránky webu

Detailní informace o školení Landing page jako součást inbound marketingové strategie »