Datové schránky a daňové přiznání: jak je to s termíny?

Pokud své daňové přiznání odešlete přes datovou schránku ještě posledního březnového dne před půlnocí, do schránky finančního úřadu bude dodáno také ještě v březnu. Ale úřad se ke své schránce přihlásí nejspíše až následující pracovní den, takže k doručení dojde až v dubnu. Stihli jste termín, nebo ne? A jak je to obecně, s jakýmkoli podáním přes datové schránky? Ke kterému okamžiku je podání učiněno?

Březen je pro mnoho lidí dobou podávání jejich daňového přiznání. Letos už se k tomu dá využít i datová schránka. Ale nejen k tomu: jako občané můžete skrze datovou schránku podávat v zásadě jakékoli podání vůči orgánům veřejné moci. Tedy, až na poměrně významné výjimky, jakými jsou třeba návrhy na vklad do katastru či hlášení vůči ČSSZ. Ty přes datové schránky nepodáte, resp. příjemce je nebude akceptovat. Obecně pak nemůžete podat elektronicky, a tedy ani přes datovou schránku, cokoli, co v listinné podobě vyžaduje úředně ověřený (vlastnoruční) podpis. Ten totiž nemá ve světě elektronického podpisu svůj ekvivalent. Ale to by zase bylo na jiné povídání.

Dnes bych se rád zastavil u jiné specifické záležitosti, která by mohla být hodně aktuální s blížícím se nejzazším termínem pro podání daňového přiznání. Jde v ní totiž o rozdíl mezi dodáním a doručením, pokud jako soukromá či právnická osoba činíte nějaké podání vůči orgánu veřejné moci.

Rozdíl mezi oběma událostmi (dodáním do datové schránky příjemce a doručením) může být i několik dnů, a to se ještě může dostat do hry 10denní fikce doručení. Ale která z obou událostí – tedy dodání a doručení – představuje okamžik, kdy bylo podání učiněno, a začínají běžet různé lhůty (na vyřízení, odpověď atd.)? Odpověď na tuto otázku není úplně jednoduchá. Ale je velmi důležitá, a to nejen v tom konkrétním případě, kdy jde o podávání daňového přiznání přes datovou schránku.

Dodání vs. doručení

Abychom si správně ujasnili rozdíl mezi dodáním a doručením do datové schránky, dovolím si připomenout své minulé extempore s Městskou částí Brno-Žabovřesky, odkud mi poslali omylem datovou zprávu, určenou mému jmenovci z Brna. Při hledání datové schránky si nás spletli. A tak jsem jim na jejich (nesprávně doručenou) zprávu odpověděl upozorněním na to, že došlo k chybě.

Tip: Letos se daní nemusíte bát. Kompletní daňový servis za rok 2009 naleznete na sesterském serveru Měšec.cz.

Svou odpověď jsem posílal 18. února 2010 někdy před 14 hodinou. Časový údaj o okamžiku odeslání  si sice ISDS pamatuje, ale místo něj ukazuje (i odesilateli) údaj o okamžiku dodání zprávy do datové schránky příjemce: 18.2.2010, 13:51:50. Tento údaj najdete jak v přehledu odeslaných zpráv (viz první obrázek), tak i na tzv. doručence na dalším obrázku.

dodejka
dorucenka

Jenže z úřadu Městské části Brno-Žabovřesky se v uvedený den odpoledne již nikdo k datové schránce nepřihlásil. K tomu došlo až další den ráno, takže za okamžik doručení mojí datové zprávy je považováno 19.2.2010, 9:53:20. Pokud se dobře podíváte na detail doručenky, najdete zde informaci o tom, že k doručení došlo z titulu přihlášení oprávněné osoby (přímo či skrze aplikace), a nikoli třeba z titulu 10-denní fikce doručení.

Co je rozhodující? Dodání nebo doručení?

Zdůrazněme si ještě jiný aspekt rozdílu mezi dodáním a doručením do datové schránky: k dodání dochází prakticky okamžitě po odeslání,  a tedy „z vůle odesilatele“. Rozdíl by měl být nejvýše několik málo sekund, které ISDS potřebuje na provedení antivirové kontroly a vlastní manipulaci s datovou zprávou.  Naproti tomu k doručení dochází primárně „z vůle příjemce“, protože zde rozhoduje to, kdy se on (tj. příjemce) přihlásí ke své datové schránce. A když to neudělá do 10 dnů od okamžiku dodání, nastupuje fikce doručení (tam kde není vyloučena).

Teď si ale představme, že nejde o nějakou relativně nevýznamnou vratku, jako v mém případě, ale o něco závažnějšího. Je doba daňových přiznání, tak nechť jde o právě o daňové přiznání v elektronické podobě. Navíc si představme možná dost typický příklad: daňový poplatník se rozhodl využít datovou schránku také proto, že vše nechal doslova na poslední chvíli: je večer 31. března, a poplatník  právě vkládá své daňové přiznání do své datové schránky a odesílá jej. ISDS jej dodá do datové schránky příjemce jen o pár sekund později, ale stále ještě 31. března 2010. Odesilatel určitě bude přesvědčen, že svou povinnosti (podat daňové přiznání do konce března) řádně splnil.

Je tomu ale skutečně tak? Finanční úřad se ke své schránce přihlásí téměř jistě až následující pracovní den, a tedy již v dubnu. Takže k doručení dojde v měsíci dubnu, a tak to také bude vyznačeno na doručence.  Jenže: který termín se počítá  jako okamžik podání, ve smyslu povinnosti podat daňové přiznání nejpozději do konce března?

Stejnou otázku bychom mohli (a měli) zobecnit: když budete podávat jakékoli podání vůči orgánu veřejné moci, bude okamžikem „učinění“ tohoto podání okamžik dodání do datové schránky příjemce, nebo okamžik doručení příjemci? Pokud má příjemce, coby orgán veřejné moci, určité lhůty na vyřízení podání, od kdy začínají tyto lhůty  běžet? Od okamžiku podání, nebo od okamžiku doručení? Zde si znovu připomeňme, že rozdíl mezi oběma okamžiky může být relativně velký, i celé dny. A hlavně: zvětšování tohoto rozdílu je v moci příjemce. Takže orgán veřejné moci sám svým chováním rozhoduje o tom, kdy dojde k doručení.

Pokud by tedy okamžik podání byl odvozen od okamžiku doručení, pak by o termínu podání (a začátku běhu různých lhůt) fakticky rozhodoval orgán veřejné moci (jako příjemce), a nikoli podávající občan (jako odesilatel datové zprávy).  Efekt si můžeme zpětně vztáhnout i na daňové přiznání: pokud by někdo odeslal své přiznání třeba pět dnů před termínem, ale berňák se „jako na potvoru“ přihlásil ke své datové schránce až ze šest či více dnů, pak by dotyčný daňový poplatník nesplnil termín podání daňového přiznání. A vlastně nikoli svou vinou, ale vinou berňáku.

Takže celý předpoklad o tom, že okamžikem podání (přes datovou schránku)  je okamžik doručení, se už z tohoto praktického důvodu jeví jako nepřijatelný. Nebo: alespoň tak nám to velí zdravý rozum.

Stále nám zbývá alternativní předpoklad: že za okamžik podání vůči orgánu veřejné moci, od kterého také začínají běžet všechny  zákonné lhůty, by měl být považován již okamžik odeslání, resp. okamžik dodání do datové schránky orgánu veřejné moci (lišící se jen o sekundy). Jenže to se zase nebude líbit samotným orgánům veřejné moci. Fakticky by to totiž znamenalo, že musí fungovat nepřetržitě, 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu, minimálně ve smyslu běžících lhůt.

Co říká zákon?

Zdravý rozum a něčí preference jsou ale jedna věc, a zákon věc druhá, ne nutně konzistentní s tou prvou. Jak tedy vše řeší zákon?

V první přiblížení by se asi dalo očekávat, že autoři legislativy kolem datových schránek na takto zásadní věc přeci museli pamatovat, a do příslušného zákona (300/2008 Sb.) dali jasné slovo: ať už ve smyslu jedné varianty (okamžikem podání je okamžik dodání do datové schránky příjemce), nebo druhé varianty (okamžikem podání je okamžik doručení).

Jenže nic takového v předmětném zákoně nenajdete. Zákon je v tomto ohledu pojat dost jednostranně a detailně se zabývá  jen doručováním, neboli přenosem datových zpráv směrem od orgánu veřejné moci k občanovi. Opačný směr, od občanů k orgánům veřejné moci (kde se hovoří o podávání, místo o doručování), je v zákoně pojat minimalisticky:  skrze paragraf 18, který má jen dva články a o žádných termínech nehovoří. První článek vlastně říká, že podávání vůči orgánům veřejné moci skrze datové schránky je vůbec možné. No a druhý říká hlavně to, že své podání přes datovou schránku nemusíte podepisovat.  

Není-li tedy k dispozici explicitní ošetření celého problému v příslušném zákoně, je nutné se  poohlédnou jinde, v jiných právních normách. A to buď těch konkrétnějších, které řeší nějaký speciální případ podání (a v právnické terminologii jsou lex specialis vůči zákonu č. 300/2008 Sb.), nebo naopak norem obecnějších, vůči kterým by naopak zákon č. 300/2008 Sb. byl lex specialis.

První případ se naštěstí týká právě daňových přiznání: zákon č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, který je „lex specialis“ vůči zákonu č. 300/2008 Sb., ve svém §14/9 říká, že „Lhůta je zachována ….. dojde-li datová zpráva do datové schránky správce daně“. Snad je možné toto „dojde-li“ interpretovat ve smyslu dodání do datové schránky, a tím vlastně i ve smyslu odeslání odesilatelem. Ostatně, stejné ustanovení se vztahuje i na odeslání daňového přiznání klasickou listovní poštou, kde také rozhoduje okamžik podání poštovní zásilky (a nikoli její doručení).

Na konkrétní otázku v perexu tohoto článku, týkající se daňového přiznání, jsme tedy (snad) našli odpověď. A to příznivou pro daňového poplatníka, protože vyznívá ve prospěch okamžiku odeslání, resp. dodání do datové schránky finančního  úřadu. Nikoli doručení.

Jaký je výklad?

Jak tomu ale bude s obecným podáním? Tedy s takovým, které nemá charakter daňového přiznání?   Zde už to není tak jednoduché – a obecnějších předpisů, které by se mohly dát aplikovat, je zde také více.

Nechci (a ani nemohu) se zde pouštět do nějakých právních rozborů této otázky, to mi nepřísluší. Naštěstí vám místo toho mohu nabídnout existující výklad této otázky, byť stále jen právně nezávazný. Vytvořil ho již v závěru minulého roku Poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu. Bohužel zcela bez jakékoli publicity zůstal „zastrčen“ jen na stránkách se závěry  tohoto poradního sboru, které jsou součástí webu MV ČR.

Jde konkrétně o dokument:

84/2009  – Určení okamžiku učinění podání orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky

a jeho hlavní závěr je jasný a jednoznačný:

Podání fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby vůči správnímu orgánu (orgánu veřejné moci) prostřednictvím datové schránky je učiněno okamžikem dodání do datové schránky orgánu veřejné moci.

Závěr poradního sboru ještě upřesňuje, že u předmětného  typu datových zpráv (tj. představujících podání, směrované/činěné vůči orgánu veřejné moci) neplatí ta ustanovení zákona č. 300/2008 Sb. (paragrafu 17), která  hovoří o doručování a týkají se tudíž opačného směru přenosu datových zpráv (od orgánu veřejné moci k občanovi, firmě atd.):

Pro podání vůči orgánu veřejné moci se nepoužije § 17 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (podání tudíž není učiněno až okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu; přičemž se neuplatní ani § 17 odst. 4 zákona, podle něhož nepřihlásí-li se tato osoba do datové schránky, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty).

Stejně tak dochází výklad k logickému závěru, že pro orgán veřejné moci neplatí žádná 10-denní fikce doručení. Ta platí jen pro fyzické a právnické osoby, zatímco pro orgán veřejné moci fakticky platí (jakoby) fikce okamžitého doručení: účinky doručení (včetně běhu různých lhůt na reakci) nastávají již s dodáním datové zprávy. I když samotný ISDS stále počítá doručení až podle přihlášení se ke schránce, viz příklad v úvodu článku.

Koho závěr Poradního sboru zajímá podrobněji, jistě si ho přečte a prostuduje sám. Pro ostatní si z něj dovolím stručně zmínit alespoň dva zajímavé argumenty. První jsem si dovolil vypůjčit již výše a je o nepřípustnosti toho, aby orgán veřejné moci jako příjemce sám určoval okamžik uskutečnění podání. To je nepřípustné, a splnění či nesplnění termínu podání musí záviset jen na aktivitě podávajícího, a nikoli na vůli příjemce.

Druhý zajímavý argument je založen na chápání okamžiku doručení jako okamžiku, kdy se zpráva stane dostupnou pro příjemce. Ne kdy se on rozhodne, že si ji přečte (což může učinit třeba až za X dnů) – ale hned, jakmile má takovouto možnost.

Takto je přesně stejný problém řešen i u elektronických podatelen (byť jen na úrovni vyhlášky 496/2004 Sb.) a odpovídá i soudní judikatuře. A mimochodem: na přesně stejné úvaze – že podstatná je dostupnost, jako možnost získání zprávy, a nikoli faktické využití této možnosti, které je již závislé na vůli příjemce – postavil nedávno zajímavou argumentaci bývalý náměstek min. spravedlnosti František Korbel, když kritizoval úpravu doručení u „komerčních“ datových zpráv mezi soukromými subjekty (kde k doručení dochází až teprve tehdy, když jej příjemce sám a z vlastní vůle potvrdí).

Další zajímavý výklad

Když už jsem zmínil Poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu, nedá mi to nezmínit se o dalším zajímavém závěru tohoto sboru, který se také týká datových schránek a řeší jiný problém s doručováním. Konkrétně jak je to, když:

Content

  • někdo má zřízenu datovou schránku (tudíž by se mu mělo doručovat do ní), ale je mu místo toho doručováno „postaru“ listovní poštou
  • někdo má zřízeno více datových schránek (například 1× jako podnikající fyz. osoba a 1× jako nepodnikající), a je mu doručené do nesprávné datové schránky

Závěr pojímá obě tyto situace téměř stejně a říká: fikce doručení zde nenastává (ani ta vztažená ke klasické poště, ani ta týkající se datových schránek). Nicméně: pokud si příjemce zásilku vyzvedne, pak nastávají účinky doručení (tj. zásilka je považována za doručenou). Rozdíl je jen v tom, že v případě listovní zásilky má příjemce na vyzvednutí 10 dnů, zatímco u datové zprávy takovýto limit zmíněn není.

No, určitě je dobré, že takovéto konstatování existuje, alespoň formou závěru Poradního sboru. Vnáší určité jasno do toho, co se vlastně děje v případě, kdy nějaký úřad doručuje jinak, než by měl. Jakkoli je to určitě dobré vodítko, přeci jen nejde o právně závazný výklad. Takže realita (třeba v nějakém konkrétním soudním sporu) sice nemusí být jiná, ale také klidně může.

Anketa

Jakým způsobem budete letos podávat (či už jste podali) své daňové přiznání?

25 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 3. 2010 10:00
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení PPC reklamy pro začátečníky

  •  
    Principy fungování PPC reklamy.
  • PPC nejsou jen ve vyhledávačích.
  • Zjednodušte si správu šikovnými nástroji.

Detailní informace o školení PPC reklamy »