Ono je to vlastně prosté. Ze zaměstnání to známe asi všichni - koho chleba jíš, toho píseň zpívej... a že je to někdy dilemma i v méně exponovaném oboru, než je novinařina. Je věcí osobní volby, jestli chcete náležet k obchodně silnému týmu, nebo si na ulici užívat svobody - mj. "svobody umřít hlady", jak říká Terry Pratchett. A Profesor Fábera, kunsthistorik, toho času na volné noze, by jistě souhlasil. Přeji paní Slonkové a dalším lidem s tímto dilematem, aby opět našli způsob, jak skloubit svobodu slova se svou každodenní obživou - jinak totiž svoboda slova v tisku skončí někde v anonymních komentářích pod články na internetu...
Jestli si pod "skloubením svobody slova se svou každodenní obživou" představujete publikování něčeho, co autor publikovat nechtěl, ale publikoval, aby "náležel k obchodně silnému týmu", tak to snad paní Slonkové ani nikomu dalšímu nepřeji.
Takovou dobu už jsme tu měli. A byla-li by její škoda pouze ohnuté páteře oněch neštastníků, co "skloubili", tak by to bylo ještě zlaté.