Vystihl jste to přesně. Podobný syndrom totiž pozoruji i u spousty jiných studentů a absolventů humanitních oborů, o tzv. "filosofech" to platí dvojnásob. Blábolivé vyjadřování, ve kterém je třeba nakupit co nejvíce pseudoodborných slov a vytváření rádoby zajímavých novotvarů (často hraničících s oxymorony), přeskakování mezi tématy a v neposlední řadě zašťiťování se dávnými učenci.
Význam slova filozofie v označení fakulty nebo studijního oboru je v dnešní době bohužel spíše zneuctěním původního významu. Filozofii jsem vždy považoval za něco, k čemu se člověk dobere postupně na základě vlastních zkušeností a hlubokého poznání, něco, co nebylo nikdy jeho hlavním snažením, ale spíše vedlejším produktem kritického zkoumání světa a přemýšlění nad souvislostmi, něco jako stmelující prvek jeho dosavadního poznání. Tedy ne něco, co se dá za pár let vystudovat. Však se také podívejte, kdo se převážně z tzv. filosofů rekrutuje - novináři, učitelé, politici. Tedy lidé, kteří jsou v drtivé většině nějaké moudrosti, hloubce poznání a kritickému pohledu dalecí.