Digitální agenda pro Evropu

Evropská komise chce, aby do roku 2020 byla nejméně polovina všech domácnosti v Unii připojena k Internetu rychlostí nejméně 100 Mbit/s. Není to ale málo? Dalším požadavkem nové Digitální agendy pro Evropu, navazující na strategii Evropa 2020, je jednotný trh i pro online obsah, včetně jednotné kolektivní správy práv.

Přestože Evropská unie řeší v těchto dnech dosti zásadní otázky své samotné  existence – spojené hlavně s ekonomickými problémy eurozóny a předlužeností některých členských zemí – její „koncepční mlýny“ nadále „melou“ na  plné obrátky a stále detailněji rozpracovávají nové strategie, zaměřené hned na celých 10 let dopředu.  Mám konkrétně na mysli strategii Evropa 2020, kterou Evropská komise poprvé představila již v březnu letošního roku, jako jakési pokračování předchozí (neúspěšné) Lisabonské strategie.

Nová strategie, cílená do roku 2020, pochopitelně sází na oblast ICT jako na jednoho z hlavních „tahounů“ rozvoje a možných zdrojů růstu. A tak se, plně v duchu svých tradic, snaží této oblasti nalinkovat, jak se má vyvíjet. Formou samostatného „akčního plánu“ s názvem Digitální agenda pro Evropu, který navazuje na celkovou strategii Evropa 2020 a rozpracovává ji právě pro oblast ICT.

Předminulý týden, konkrétně 19. května, představila tuto Digitální agendu pro Evropu nová komisařka („pro digitální agendu“) Neelie Kroesová. No a právě dnes, 31.května 2010, ji bude projednávat s resortními ministry členských zemí EU, na Radě ministrů pro telekomunikace a energetiku.

Implementační zpráva a zpráva o digitální konkurenceschop­nosti

Prakticky souběžně s touto Digitální agendou pak byly zveřejněny i dvě další a věcně související zprávy. Jednou  je tzv. implementační zpráva, v pořadí již 15., kterou Evropská komise hodnotí  stav implementace unijního regulačního rámce a rozvoj telekomunikací v jednotlivých zemích. Ta byla publikována 25.května 2010, a najdete v ní  nejen hodnocení regulačního prostředí v jednotlivých zemích, ale i nejrůznější provozní statistiky a cenová srovnání (napříč členskými zeměmi).

Neméně zajímavá je ale i druhá zpráva Komise, o digitální konkurenceschop­nosti, zveřejněná již 17. května 2010. Ta již hodnotí více to, jak možnosti telekomunikací a ICT technologií využíváme, a také k čemu. Na adresu České republiky například konstatuje, že v oblasti informační společnosti stále zaostáváme za ostatními členskými zeměmi. A to nejen co do dostupnosti a využití infrastruktury (kde stále máme podprůměrnou penetraci broadbandu), tak i co do různých online aktivit.

Pod evropský průměr jsme v této zprávě  kupodivu řazeni i v oblasti e-governmentu,  byť jsme naopak chváleni za zavedení CzechPointů a datových schránek. A dokonce jsme na prvním místě, pokud jde o online dostupnost veřejných  služeb pro firmy, která má být v ČR na úrovni 100 %. Ale pokud jde o občany, zde už je situace úplně jiná a odsouvá nás naopak dost dozadu. Stejně tak dopadáme poměrně špatně v oblasti ecommerce, kde jsou všechny naše ukazatele pod průměrem.

Jaké cíle má Digitální agenda?

Vraťme se ale zpět k akčnímu plánu pro oblast ICT, kterým je strategie s názvem Digitální agenda pro Evropu.

Jedním z hlavních cílů, který tato „digitální agenda“, přebírá z mateřské koncepce Evropa 2020, je

zajistit udržitelný hospodářský a sociální přínos jednotného digitálního trhu, založeného na rychlém a superrychlém internetu a interoperabilních aplikacích, se širokopásmovým připojením pro všechny obyvatele do roku 2013, s přístupem k výrazně rychlejšímu internetu (nad 30 Mb/s) do roku 2020 a s nejméně polovinou evropských domácností s internetovým připojením rychlejším než 100 Mb/s.

Tento cíl se již stihl stát předmětem kritiky jako málo ambiciózní (na tak dlouhý časový horizont). Navíc ho má být dosaženo „mixem různých technologií“, což poněkud odstavuje ze zřetele tu, která má zdaleka největší rychlostní potenciál. Pro optiku je 100 Mbit/s snadno realizovatelných již dnes, a cílení této rychlosti 10 let dopředu skutečně není příliš ambiciózní a nevyvolává dostatečný tlak na budování optických sítí.  Na 100 Mbit/s se přitom již dnes dostanou také kabelové sítě, jak dokládá příklad UPC i v tuzemsku.

Digitální agenda pro Evropu také již tradičně lavíruje mezi možností co nejvíce otevřít prostor pro privátní investice, a snahou je co nejvíce svázat skrze různá regulační opatření. Stejně tak se drží tradičního záměru využít veřejné peníze ke „kompenzaci“  soutěže operátorů tak, kde pro ni nejsou podmínky (například ve venkovských oblastech).

V tomto ohledu tedy nová Digitální agenda – alespoň z mého pohledu – příliš nevybočila z mantinelů a uvažování dosavadních koncepcí. Jen je jakoby extrapolovala na další časové období, a adekvátně tomu „zvedla“ předchozí cíle (vynásobila je určitou konstantou).

Nastolení skutečně jednotného trhu?

To, v čem se Digitální agenda pro Evropu více liší od předchozích strategií a akčních plánů, je větší důraz na zavedení jednotného vnitřního trhu.

Pravdou je, že celé „evropské prostředí“ je stále hodně fragmentováno a stále vytváří velmi významné bariéry všem „přeshraničním“ aktivitám. Nejde samozřejmě jen o věci typu mobilního roamingu, ale třeba i o poskytování obsahu a služeb, včetně otázek copyrightu, placení, fakturování apod.

A tak hned první opatření, o které Digitální agenda (ve svém plném znění)  pojednává, je sjednocení podmínek pro licencování obsahu a kolektivní správy. Jak přesně, to ve zprávě ještě není (a vše by mělo být řešeno novou směrnicí  o kolektivní správě, která by měla být vydána ještě v letošním roce). Z kontextu a dalších náznaků ale lze soudit, že nejspíše půjde o snahy ubírat se cestou „byrokratického řešení“: zavedením nových – celounijních – orgánů kolektivní správy, které by nahradily již existující národní mechanismy kolektivní správy.  V zásadě tedy cestou „zachování starých pořádků“, jen s jejich povýšením na unijní úroveň, místo té národní.

Bezpečnost a osvěta

Nová Digitální agenda akcentuje i oblast bezpečnosti, a také oblast osvěty. I zde ale postupuje dosti byrokratickým způsobem a volí nepříliš adekvátní nástroje – nová nařízení, a zřizování nových orgánů a platforem.

Do boje proti kybernetické kriminalitě chce primárně vyslat svůj úřad ENISA (European Network and Information Security Agency), který již jednou chtěla zrušit, ale který by nyní měl projít určitou modernizací. Celosvětovou koordinaci boje proti kybernetické zločinnosti pak navrhuje svěřit diskusní platformě o Internet Governance (o „vládě nad Internetem“, vzniklé v návaznosti  na světový summit o informační společnosti WSIS). A teprve do roku 2012 požaduje po členských zemích zřídit síť fungujících národních CERTů, na které by na unijní úrovni navázaly CERTy při evropských unijních institucích. 

Pokud jde o osvětu a vzdělávání, zde digitální agenda akcentuje dva hlavní problémy. Jedním z nich je boj proti „digitálnímu vyloučení“ cca 150 milionů Evropanů, kteří ještě nikdy nepracovali s Internetem – prý proto, že to nikdy nepotřebovali, nebo to neumějí. Přitom čím dál tím více „úkonů“ každodenního života vyžaduje přístup k Internetu a jeho využití.

Druhým problémem je nedostatek IT odborníků: podle dostupných odhadů by jich do roku 2015 mohlo v celé EU scházet až na 700 000. Digitální agenda ale ani zde žádné magické řešení nenabízí – jen apeluje na priority ve vzdělávání a jeho celkový rozvoj.

A co v ČR?

Jakkoli si o celoevropských strategiích, akčních plánech a dalších koncepcích můžeme myslet své, přeci jen jde o věc, nad kterou bychom se měli aktivně zamýšlet i zde v ČR. A to nejen z toho důvodu, že se nás týkají jako členské země Unie, a budeme je tedy muset nějak reflektovat a naplnit.

Jednou z věcí, které bychom si měli sami ujasnit – podle mého názoru tou nejdůležitější – je to, zda chceme tuzemskou „digitální agendu“ řešit per partes, nebo jako celek a koordinovaně. Co tím mám na mysli?

Po rozpadu Ministerstva informatiky u nás došlo k rozdělení kompetencí: telekomunikace (elektronické komunikace) přešly na resort průmyslu a obchodu, ale třeba strategie rozvoje broadbandu (a Národní broadbandová strategie) přešla tehdy na vnitro. Resort průmyslu a obchodu pak dlouhou dobu žádnou koncepci v oblasti broadbandu nepřipravoval, a začal s tím (prací na strategii Digitální Česko) až v letošním roce, kdy mu vnitro „přenechalo“ kompetence v oblasti broadbandu. A i tak se bude jednat o velmi úzce zaměřenou strategii, pojednávající pouze o rozvoji telekomunikační infrastruktury – protože nic jiného nemá tento průmyslu a obchodu ve své kompetenci.

Vnitro v mezidobí řešilo rozvoj e-governmentu. Ale už neřešilo dostupnost Internetu, natož pak informační gramotnost občanů, kteří by měli služeb e-governmentu využívat (a měli by vědět jak). Kupodivu ani vnitro nijak neřešilo ani otázky kybernetické bezpečnosti, když akutní potřebu zřízení českého národního CERTu dlouhou dobu ignorovalo (a teprve v tomto roce začalo vyvíjet určitou aktivitu).

Content

A kdopak se asi ujme čím dál tím důležitějších agend, které se týkají právě otázek obsahu, autorských a jiných duševních práv, či třeba otázek „nevhodného obsahu“ na Internetu, či hrozícího odpojování  uživatelů, změn v systému kolektivní správy – a  všech dalších „nových“ agend a problémů, které se dříve či později stanou stejně důležité, ne-li ještě důležitější, než tradiční témata typu telekomunikací  či e-governmentu. Ty už nějak řešit umíme – a zatím je řešíme odděleně a nezávisle na sobě.

Není zrovna teď – po právě skončených volbách a ještě před nástupem nové vlády – vhodná doba k zamyšlení nad tím, jak se k těmto věcem postavit? Zda je řešit jako celek (a potom „kým“), nebo zda lze zůstat u dosavadní roztříštěnosti? A jakou prioritu těmto věcem dát? Mají to být agendy někde n-té v pořadí, na které se dostane, až když už Brusel hodně tlačí? Nebo mají být něčím, čím se zabýváme proaktivně sami, protože to považujeme za důležité? Co myslíte?

Anketa

Jak by měla být v ČR řešena "Digitální agenda"?

7 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 1. 6. 2010 21:58
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení Google Analytics pro pokročilé

  •  
    Jak využít nové funkce Google Analytics
  • Vyhodnocování pomocí Multichannel funnels
  • Neopakujte chyby při vyhodnocování dat.

Informace o školení Google Analytics pro pokročilé »