Digitální gilotina dostala zelenou

Francouzský ústavní soud již nemá námitky proti tomu, aby uživatelé byli trestáni odpojením od Internetu za to, že si nedostatečně zabezpečili své přípojky (a někdo je zneužil k porušování autorských práv Velkého Obsahu). Vše ve zrychleném procesu, na principu presumpce viny a bez řádného procesu, jen s dohledem soudce.

Minulý týden přinesl hned několik událostí, které se dosti zásadním způsobem týkají Internetu a svobody jeho uživatelů. A nejsou to moc dobré zprávy. Tak třeba ve Francii dostala tamní digitální gilotina definitivně zelenou a může začít stínat hlavy (tedy: odpojovat od Internetu). V europarlamentu zase nově zvolení poslanci zřejmě podlehli lobbingu a vzdali se pojistky proti odpojování uživatelů od Internetu bez řádného soudu – po vzoru Francie, ale již na úrovni celé Unie. S odpojováním uživatelů to ale začíná vřít i ve Velké Británii, kde by tamní plán „britské gilotiny“ měla brzy oznámit snad sama královna.

Digitální gilotina: ústavní soud už nemá námitek

Začněme podrobněji právě událostmi ve Francii, kolem tamní iniciativy s odpojováním uživatelů, porušujících autorská práva velkých vydavatelských a distribučních společností („Velkého Obsahu“). 

O co přesně jde, a co je podstatou „digitální gilotiny“, jsem zde na Lupě popisoval již vícekrát (naposledy v článku zde), a tak si dovolím zmínit pouze poslední vývoj. Ten se týká toho, že francouzský ústavní soud poprvé odmítl odsuzování uživatelů  (k odpojení od Internetu a případně i pokutě) pouhým administrativním rozhodnutím, a nikoli řádným soudem. A tak musela být příslušná zákonná norma přepracována, tak aby o odpojování rozhodoval soudce, a nikoli nový orgán jménem HADOPI (Haute Autorité pour la Diffusion des Oeuvres et la Protection des Droits sur Internet, neboli „Vysoký úřad pro šíření děl a ochrany práv na Internetu“).

Takto změněná verze zákona pak již úspěšně prošla oběma komorami francouzského parlamentu – ale opět byla napadena u ústavního soudu. Tentokráte kvůli tomu, že o vině a trestu sice již rozhoduje soudce, ale v jakémsi zrychleném zřízení, které řádné soudní řízení moc nepřipomíná, a je postaveno na presumpci viny: žalobce nemusí prokazovat jeho vinu, ale naopak „obžalovaný“ musí prokázat svou nevinu. Možnost k tomu dostane ale až ex-post, v rámci případného odvolání, protože samotné zrychlené řízení probíhá bez jeho účasti.

Navíc se ukazuje, že původně deklarované „rozhodování soudcem“ bude ve skutečnosti spíše dozorováním a kontrasignací: příslušnou „agendu“ kolem odpojování má tak jako tak vyřizovat úřad HADOPI. A teprve když bude chtít někoho odsoudit k odpojení a případně i k dalším trestům, bude to muset schválit (a podepsat se pod to) i skutečný soudce.

Právě minulý týden pak francouzský ústavní soud dospěl k závěru, že mu takovéto „odsuzování na běžícím pásu“, postavené na presumpci viny a s možností slyšení a obhajoby až ex-post, už nevadí. Tím dal digitální gilotině zelenou, pochopitelně za velkého jásotu představitelů Velkého Obsahu a za nevěřícného kroucení hlavou lidí, zvyklých na určité standardy fungování demokratické společnosti (na ctění presumpci neviny, právo na řádný proces atd.).

Oficiální zdroje ve Francii nyní předpokládají, že již příští měsíc bude úřad HADOPI zřízen a naplněn úředníky, začne přijímat udání od agentů Velkého Obsahu, a již počátkem příštího roku by měl začít rozesílat první varování. První tresty v podobě odpojení by pak měly přicházet již v polovině příštího roku – a podle „plánu“ francouzského ministerstva kultury by jen v příštím roce mělo být odpojeno na 50 000 uživatelů Internetu.

Za sebe si dovolím předpokládat, že do té doby již budou skuteční porušovatelé autorských práv dávno používat jiné metody a techniky, než jsou dnešní P2P sítě (proti kterým digitální gilotina primárně míří), a své aktivity dokáží před slídícími agenty Velkého Obsahu dostatečně skrýt. Efekt z hlediska ochrany autorských práv tak bude minimální či úplně nulový – ale zaplacená cena bude obrovská. A to nejen ve znechucení a „naštvání“ z celkového přístupu k řešení problému autorských práv (cestou zachování starých pořádků za každou cenu, třeba i pošlapáním demokratických principů, místo hledání nových a funkčních řešení).

Dopady digitální gilotiny

Musíme si totiž uvědomit, že řešení typu digitální gilotiny zásadním způsobem omezují i ty uživatele Internetu, kteří s porušováním autorských práv nemají nic společného.

I ve Francii  již zjistili, že vlastně nedokáží identifikovat konkrétní osobu, která na určité přípojce dělá něco, co autorská práva porušuje – a tak nepopotahují tuto osobu (za porušování autorských práv), ale toho, kdo si přípojku nechal zřídit (a to za její nedostatečné zabezpečení).

To ale znamená, že s nástupem digitální gilotiny si již málokdo dovolí provozovat nějaký veřejný přístupový bod k Internetu. Například v hotelu, v restauraci, kavárně apod. To kvůli tomu, že by nesl odpovědnost a právní následky za činy toho, kdo jeho přípojku používá.

Nový zákon, kterým se digitální gilotina ve Francii zavádí, na to samozřejmě pamatuje a „nabízí“ možnost vyvinit se z dopadů zákona instalováním filtru, který připraví  úřad HADOPI a který omezí přístup jen na taková místa, která úřad HADOPI shledá nezávadnými. Jinými slovy: který vás „pustí“ jen tam, kam bude HADOPI chtít.

V Číně, kde o výběru přípustných míst rozhodují vládní orgány, to běžně označujeme jako cenzuru a shledáváme to nepřípustným. Ve Francii, kde o výběru přípustných míst bude rozhodovat úřad HADOPI (fakticky ovlivňovaný „Velkým Obsahem“), to shledáváme přípustným a neprotestujeme proti tomu?

Balíček výměnou za základní lidská práva

V souvislosti s francouzskou digitální gilotinou přišla minulý týden špatná zpráva i z evropského parlamentu. Ten byl až dosud určitou hrází proti stále silnějším snahám exportovat digitální gilotinu z Francie do celé EU, skrze nový telekomunikační balíček.

Předchozí europoslanci sice nebyli nijak jednotní, ale když „došlo na věc“, postavili se jasně proti samotnému principu digitální gilotiny (ještě v roce 2008). Následně pak odhlasovali účinné pojistky proti gilotinovým choutkám: dokonce hned dvakrát prosadili  do telekomunikačního balíčku  dodatek, který jednak pojímá přístup k Internetu jako základní lidské právo, a dále říká, že na svých základních lidských právech nesmí být nikdo krácen bez řádného soudu a procesu. Což by znemožňovalo administrativní „odsuzování na běžícím pásu“, jak si jej představuje Velký Obsah a jím zlobovaná Francie.

Europoslanci dokonce neváhali zaplatit za tento svůj postoj poměrně vysokou cenu, když opakované prosazení tohoto balíčku zablokovalo přijetí celého dlouho připravovaného telekomunikačního balíčku (alias: revizi evropského regulačního rámce elektronických komunikací). Což dále zvyšovalo tlak na europarlament, tentokráte skrze lobbing světa telekomunikací (resp. elektronických komunikací), který se s podobou telekomunikačního balíčku už nějak smířil a chce ho už konečně uvést do života..

Teď se ale zdá, že noví europoslanci, zvolení v červnových volbách, mají na věc přeci jen jiný názor a jsou ochotni obětovat zmiňovanou pojistku.

Došlo přitom na předpokládaný vývoj: druhé kolo schvalování balíčku skončilo neúspěchem kvůli tomu, že Rada EU, zastupující představitele členských států a nakloněná exportu francouzského řešení, podle očekávání nesouhlasila s opakovaným zařazením popisované pojistky proti digitální gilotině (skrze původní dodatek č. 138, přijatý ještě předchozími poslanci). A tak začíná tzv. dohodovací řízení mezi europarlamentem a Radou EU, kdy spolu jedná 27 zástupců parlamentu a stejný počet zástupců Rady EU.

Ačkoli formálně toto dohodovací jednání začne teprve v listopadu, již nyní probíhají určité vzájemné konzultace a vyjasňování výchozích pozic v rámci samotných stran. A právě na straně europarlamentu se zdá, že došlo k poměrně zásadnímu posunu: noví poslanci již netrvají na dodatku, který by požadoval řádný soud a řádný proces, s presumpcí neviny, možností řádné obhajoby, odvolání atd. Místo toho dohadují s Radou EU úplně jiné znění dodatku, které se „rozplývá“ v nic neříkajících frázích. Sice používajících vznešená slova, ale fakticky  nebránící administrativnímu odsuzování na principu presumpce viny a jen na základě něčího udání.

Zajímavé je, že vše je zatím neoficiální – a že nejkonkrétnější a nejaktuálnější informace z interních jednání na půdě europarlamentu zveřejnil na svém blogu nově zvolený poslanec za švédskou pirátskou stranu Christian Engström. To i tradičně dobře informované zdroje, jako La Quadrature du Net, jsou na tom s dostupností podkladů i jejich interpretací podstatně hůře.

Nebudu vás zde unavovat dlouhými detaily toho, o čem Christian Engström informuje (zájemce nechť si vše přečte v originále). Spíše  si dovolím shrnout svůj vlastní dojem ze studia příslušných materiálů. Ten je takový, že europoslanci přehodnotili cenu respektování lidských práv oproti ceně za blokování telekomunikačního balíčku, a vyšlo jim, že raději ustoupí a nechají balíček projít bez pojistky vyžadující řádný soud před jakýmkoli krácením základních lidských práv. A nyní se vlastně bojuje o to, jak velký bude jejich ústup. Konkrétně o to, co a jak zbude po původní pojistce.

Rada EU se přitom (podle mého hodnocení) snaží vytvořit prostor pro určitý posun v dosavadním „cílení“ boje proti porušování autorských práv. Zřejmě jí, resp. lobbistům Velkého Obsahu, již došlo, že řešení ve stylu gilotiny, prosazované „na celonárodní úrovni“ a cestou zákona, je dosti komplikované  a setkává s příliš velkým odporem, který je mediálně hodně viditelný. A že mnohem účinnější bude jiná cesta „gilotinování“, kterou již před časem naznačila organizace BSA (a kterou jsem popisoval v předchozím článku): cesta vedoucí přes internetové providery a jejich smlouvy se zákazníky. Velký Obsah by zde „zatlačil“ právě na providery a přinutil je dát si do smluv klauzule, podle kterých by již při pouhém podezření na porušování autorských práv (tedy již na základě pouhé stížnosti, resp. udání) měl provider právo (a díky tlaku Velkého Obsahu fakticky spíše povinnost) ukončit svůj kontrakt se zákazníkem a fakticky ho tedy odpojit od Internetu. Čímž by odpadly ony zdržující „komplikace“ se soudy a soudci, prokazováním viny, odvoláváním atd.

No, opět to samotný problém s porušováním autorských práv nevyřeší, protože i zde budou existovat možnosti „obejití“. Od nejjednodušších, v podobě zřizování přípojek na různé bílé koně, až po vznik celých nových internetových providerů, sloužících jen potřebám porušování autorských práv (které by již byly „stavěny“ jako odolné vůči tlaku Velkého Obsahu). Ale je pravdou, že celý problém s odpojováním uživatelů od Internetu by se tím posunul do poněkud jiné roviny, méně komplikované a méně „mediálně viditelné“.

V Británii gilotinu chystají také

V poslední době přichází „gilotinové“ zprávy i z Velké Británie, kde se prý také chystají na odpojování vlastních uživatelů po vzoru Francie.

Zajímavé je to i z toho pohledu, že Británie až dosud signalizovala, že své uživatele odpojovat nechce. Místo toho se ve své nedávno zveřejněné koncepci „Digitální Británie“ přihlásila k přece jen smysluplnějšímu řešení, viz můj článek zde na Lupě: informace o porušování autorských práv by sbírali internetoví provideři, kteří by je v anonymizované formě předávali velkým držitelům autorských práv (tj. Velkému Obsahu). Ti by pak mohli jít k soudu a domáhat se u něj od-anonymizování získaných údajů, aby se dozvěděli, kdo jejich práva porušuje, a následně ho mohli u soudu zažalovat. Byl by to tedy mnohem standardnější postup,  než odpojování uživatelů jen na základě udání přímo od držitelů autorských práv a na základě administrativního rozhodnutí (dnes již se souhlasem soudce), jak si to představují ve Francii.

Jenže britský Velký Obsah si asi již uvědomil, že takováto cesta by pro něj byla příliš zdlouhavá a náročná, a nemohl by ji absolvovat v takovém měřítku a dosáhnout tolika odpojení, jako plánují ve Francii (viz 50 000 „plánovaných“ odpojení jen příští rok). A tak v postoji vládních kruhů ve Velké  Británii došlo k poměrně zásadní změně, která představuje obrat o 180 stupňů oproti nedávno zveřejněné koncepci Digital Britain: (dosud stále neoficiální) zprávy o chystaném řešení naznačují, že půjde právě  odpojování uživatelů od Internetu.

Třeba britský ministr kultury Ben Bradshaw se nedávno v dolní komoře parlamentu dušoval, že odpojování uživatelů bude jen výjimečným trestem a rozhodně nebude ukládáno bez řádného soudu, jen na základě pouhého udání. Jako další nápravná opatření zmiňoval třeba snížení rychlosti (u nás dobře známé z aplikování Fair Use Policy) či blokování konkrétních přenosových protokolů.

CIF16

No, uvidíme. Snad již příští měsíc by nové řešení mělo být oznámeno samotnou královnou, v jejím pravidelném projevu.

A schválně: kdy očekáváte, že se i v ČR objeví první návrh na odpojování uživatelů, přicházející z úrovně vlády, parlamentu či politických stran? Nikoli od všelijakých autorskoprávních svazů či protipirátských organizací, které takovéto choutky již projevily. Tipněte si prosím v anketě.

Anketa

Kdy očekáváte, že se návrh na odpojování uživatelů od Internetu objeví i v ČR?

100 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 11. 2012 23:23

Školení Google Analytics pro pokročilé

  •  
    Jak využít nové funkce Google Analytics
  • Vyhodnocování pomocí Multichannel funnels
  • Neopakujte chyby při vyhodnocování dat.

Informace o školení Google Analytics pro pokročilé »