Hlavní navigace

Divné kreace rukou a experimenty. Jak se žije prvním „kyborgům“ v Česku?

19. 12. 2016
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Jan Sedlák
Instituce nejsou na první lidi s implantovaným čipem v ruce zcela připravené. V rámci domácích pokusů jde často o záležitost pro hračičky.

Po Česku už několik měsíců chodí první kyborgové s implantovaným podkožním NFC čipem a v září se k nim přidala další várka. Je možné, že se už brzy jejich augmentované schopnosti ještě více rozrostou. Na únor se totiž v Paralelní Polis v pražských Holešovicích chystá úvodní akce, která by měla přiblížit další možnosti vylepšování těla – tentokrát prostřednictvím magnetických implantátů.

Fungují tak, že se do konečků prstů s nervovými zakončeními vloží malé magnety. Ty nositelům přidávají něco, co by se dalo nazvat šestým smyslem. Tělo totiž díky magnetům dokáže vnímat elektromagnetická pole v okolí. Reálně tak lze cítit třeba mikrovlnku, elektřinu a tak dále. První zkušenosti biohackerů ze světa říkají, že si mozek brzy zvykne a skutečně začne vnímat něco, co dříve nevnímal.

Zatímco toto vylepšení lidského těla se u nás teprve bude více prozkoumávat, první čeští kyborgové s čipem už se schází a vyměňují si své zkušenosti a tipy. „Komunita už se aktivuje,“ říká před zahájením třetího setkání právě v Paralelní Polis hlavní propagátor tuzemského čipování Jan Hubík. O subkulturu kyborgů se začali zajímat i první akademici a studenti vysokých škol v rámci svých prací.

Místo na kartičku do ruky

Jedním z Čechů, který bezkontaktní čip v těle nosí, je Miroslav Vacura. Není to žádný prototyp kyberpankáče z dystopických sci-fi povídek a filmů, ale odborný asistent katedry filosofie na Vysoké škole ekonomické, který působí také na Karlově univerzitě. Vacura se jako filosof podle svých slov začal už dříve zajímat o tendence zdokonalování člověka, první aktivity v tomto směru pozoruje už někdy v roce 1700 před naším letopočtem. To ho přivedlo k tomu, že si sám nechal vložit čip do ruky.

TIP: Jak proběhla druhá várka čipování lidí v Česku:

Jednou z oblastí, ve které chtěl Vacura svůj implantát vyzkoušet, bylo využití v rámci přístupů na Karlově univerzitě. „Tam jsou otevření novým technologiím, takže mi přístup bez větších problémů dali,“ říká filosof. Vacura konkrétně zašel na přepážku informačního, poradenského a sociálního centra univerzity a místo kartičky mu byly přístupové údaje nahrány do jeho čipu.

Jiná situace ovšem nastala na VŠE, která striktně trvá na využívání bezkontaktních kartiček. Hlavním argumentem pro odmítnutí byla bezpečnost. „Ještě se je tam zkusím přesvědčit, že je nová doba, doba kyborgů,“ směje se vysokoškolský učitel.

Svět není na kyborgy podle zkušeností prvních z nich připraven ani v některých dalších ohledech. Mnohé čtečky bezkontaktních čipů (zámky a podobně) jsou totiž často instalovány tak, že je těžké se k nim dostat rukou. To prý při podivných gestikulacích a natáčení ruky budí ve společnosti pozornost. Jinak je ale v místech, kde se několikrát denně „pípá“ u dveří, implantát šikovný.

Jiný z českých kyborgů má zkušenosti z další univerzity, kde působí, konkrétně z ČVUT. Tam byli na výdeji přístupových karet překvapeni, škola na něco takového nemá procesy a postupy. Nepomohlo ani jednání s techniky, protože ČVUT své karty neprogramuje, ale páruje s ID. Řada vchodů navíc používá staré čtečky a na nové se musí čekat s rekonstrukcí. „Pak už to bude pouze o tom, jestli to [otevírání pomocí implantátů] dané oddělení umožní,“ dodává zájemce.

Svou vlastní cestou

Podobné komplikace, či případně dobrý přístup, lze pravděpodobně očekávat u většiny tuzemských institucí. Pro kyborgy tak hlavní pískoviště představují zejména jejich vlastní projekty, které se ve velké většině případů točí kolem věcí, jako je přihlašování k počítači či budování chytré domácnosti. Při výběru komponent je ale třeba postupovat opatrně.

TIP: Podívejte se, jak probíhá čipování lidí v Česku:

Například mnoho NFC čteček je stále poměrně dost drahých a ty levnější s implantátem prostě nespolupracují (Vacura mezi takové řadí i poměrně rozšířené modely Asus NFC Express). Problematické jsou i všemožné čínské modely, které se dají běžně pořídit na DealExtreme.com a spol. Mnohé z nich fungují jako HID (Human Interface Device) – informace z čipu sice načtou, ale převedou je na číslo, které pak vypíší na obrazovce. To je pro většinu aplikací k ničemu.

Čip v ruce je v základu jednoduché úložiště a pro pokročilejší aktivity s ním je třeba dalších operací. Kyborgové například doporučují aplikaci NFC Connector, která z čipu dokáže udělat plnohodnotnou smart card, chytrou kartu. Díky tomu pak lze vlastní ruku použít třeba jako login do internetového bankovnictví. Pro přihlašování do Windows pak lze použít třeba Aloaha Smart Login či open source projekt Sesame.

V rámci chytré domácnosti jsou zdejší kyborgové spíše na začátku. Jedním z hlavních prvků, které chtějí využívat, jsou chytré zámky (věci typu Samsung SHS-1321). Existují také modely visacích zámků (třeba eGeeTouch), díky nimž lze zabezpečit třeba sklep či kufr. V mnoha případech kyborgové pracují se stroji typu Arduino a Raspberry Pi, nad nimiž staví své funkce. Hodí se i 3D tiskárna.

UX DAy - tip 2

Zda přetváření lidí v kyberneticky vylepšené jedince bude akcelerovat a dosáhne masivního měřítka, samozřejmě zatím nelze příliš odhadovat. V jisté oblasti se to ale už děje, navíc čím dál více. Ve zdravotnictví jsou umělé části těla důležitou součástí a podle některých názorů má tato oblast větší perspektivu než léčba kmenovými buňkami.

Otázkou samozřejmě je, jestli se budou chtít vylepšovat i zdraví lidé. Ti, co nyní mají NFC čip, říkají, že ve společnosti pohoršení nebudí, spíše vzbuzují zvědavost. „Negativní reakce registruji jenom online. Naživo nikdy žádné,“ uzavírá například Hubík.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Reportér Lupa.cz a E15. O technologiích píše také do zahraničních médií.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).