Dnešní elektronický certifikát? Zastaralý!

Ti nahoře v politickém vedení čekají, až ho poddaní začnou používat, a naopak ti dole čekají, až ti nahoře rozhodnou, jak ho v určitých případech mají jejich podřízení používat. Je to takový pěkný deadlock. Dokud některá z institucí neudělá ostrý řez a neřekne „od teď vše už jen elektronicky a s podpisem“, nevěřím, že jej začnou lidé masově používat. Alespoň tedy v takové podobě, jak jej známe dnes. Elektronický podpis zatím nepřináší výrazný hmatatelný a spočitatelný benefit. Stále je s ním více práce než užitku.

Zádrhel bude možná v tom, že elektronický certifikát tak, jak ho známe dnes, je už dost zastaralý a ve své podstatě masově nepoužitelný. Vznikl už před mnoha lety, těžko se vysvětluje, k čemu slouží, a už nemluvím o tom, že instalaci těžko zvládne méně zkušený uživatel, natož začátečník.

Nějaký „podpis“ ale potřebujeme a budeme potřebovat určitě. Dříve nebo později se bez něj neobejdeme. Řešení se možná rýsuje. Zatím ne v Česku, ale v menším měřítku v Estonsku. Tam minulý týden proběhlo něco, kvůli čemu by radostí poskočilo srdce nejednomu ministrovi informatiky. Lidé měli možnost volit v obecních volbách i pomocí Internetu. Zde je celá zpráva o estonských volbách. Dobře, to není tak převratné (i když jsou jedni z prvních vůbec), ale jak se elektronicky podepisovali?

Více než 800 tisíc Estonců (ze zhruba 1,4 milionu) disponuje elektronickým občanským průkazem, který jim sloužil (nejen) jako jednoznačná identifikace pro hlasování před Internet. Dokáže si někdo představit totéž v Česku? Já ne. Je celkem jedno, jak jejich elektronická občanka funguje, zda je to čipová karta či jiné „zařízení“. Vtip je v tom, že uživatel takovéhoto klíče dokáže pochopit, dle mého názoru, k čemu slouží a jak se používá. Najednou je pro něj elektronický podpis materializovaný a hmatatelný.

Uživateli, chceš si něco podepsat? Přilož (vlož) klíč, zadej PIN, klepni na tlačítko Podepsat a o víc se nestarej. Nemá cenu zde rozebírat výhody a nevýhody, ale líbí se mi ta nesnesitelná lehkost použití. Proč nutit uživatele, aby přemýšlel víc, než musí?