Dočkáme se zmrtvýchvstání e-podpisu?

Česká pošta získala od MIČR akreditaci pro vydávání elektronických podpisů. Zpráva je to sice několik dní stará, už o tom informoval nejeden zdroj, ale stále mi nikdo neodpověděl, proč by měla vydávat elektronické podpisy zrovna Česká pošta. Že by proto, že je to instituce, které lze po všech směrech důvěřovat?

Když mi tato informace přilétla ve středu do e-mailu, zaradoval jsem se. Ta zpráva mimo jiné říkala, že se jednak sníží díky konkurenci cena (mluví se o cenovém stropu 200 korun) a jednak „lze předpokládat, že dojde k zásadnímu rozvoji v používání elektronických podpisů“.

Má radost pramenila ze dvou faktů. Prvním byla již zmíněná cena. Za dvě stovky si jej může už pořídit skoro každý. Není to tak vysoká investice, navíc se dá očekávat následná úspora nákladů při elektronickém kontaktu se státní správou.

Druhým faktem byla lepší dostupnost (současná První certifikační autorita moc poboček ve srovnání s Českou poštou nemá). A pošta má přece pobočky v každé druhé obci, tedy možnost získání certifikátu už nebude omezena místem. Nicméně prozatím budou certifikáty nabízeny pouze v sedmi velkých městech, širší sítě se dočkáme později.

V současné době je elektronický podpis v jakési klinické smrti. Všichni ví, že existuje, a pár lidí ho aktivně používá, ale jinak se zatím k ničemu moc nehodí. Otázkou tedy je, zda tomu Česká pošta může nějak pomoci. Když si představím, že jdu na poštu, kde ještě dvě třetiny agendy zpracovávají kamenným způsobem bez zásahu techniky, pro elektronický certifikát, nemám z toho zrovna dobrý pocit.

Jak mě Česká pošta přesvědčí, že jí v tomto ohledu mohu věřit? Přičemž je mi celkem jedno, jestli získala nějaké „lejstro“ od MIČR nebo ne. Uvedu malý příměr. Chci-li mít jistotu, že kupované maso bude kvalitní, asi nepůjdu do takové masny, kde po mase lezou mouchy a chladící box fungoval naposledy za bolševika.

Nevím, zda si Česká pošta uvědomuje, že vydávání elektronických certifikátů není totéž co prodávání známek. Vydáním certifikátu to nemusí končit, neboť práce s elektronickým podpisem vyžaduje po uživateli v porovnání s nalepením známky trochu více zručnosti (zejména při instalaci a generování klíčů), a tedy musí být k dispozici někdo, kdo dokáže spolehlivě a fundovaně poradit. Toto břímě by si na sebe Česká pošta měla vzít. Pokud nechá klienty napospas osudu, moc certifikátů neprodá.

Když ale odhlédneme od důvěryhodnosti a od pochybování o technické vyzrálosti České pošty a budeme-li předpokládat, že časem bude existovat mnohonásobně více poboček, kde lze získat e-podpis, může Česká pošta pomoci nastartovat o něj zájem? Částečně ano. Dle mého názoru působí Česká pošta v Česku jako lidová instituce, která nabízí srozumitelné služby. Mohlo by se jí tedy podařit udělat z elektronického podpisu lidovou záležitost, kterou budou lidé vnímat jako naprosto samozřejmou věc.

Když jsem chtěl před lety získat elektronický podpis, musel jsem se složitě brodit webem I.CA a měl jsem problémy, abych vůbec pochopil, co po mě chtějí. A to si myslím, že Internetu trochu rozumím. Měl jsem pocit, že tato služba byla (a stále je) nabízena jen úzkému okruhu lidí. Naději vidím tedy především v tom, že se by se České poště mohlo dařit prezentovat elektronický podpis jednodušší a srozumitelnější formou, než tomu je doposud.

A kdyby se to náhodou České poště nedařilo, alespoň se bude o elektronickém podpisu mluvit daleko více, a dost možná se dočkáme i nějakého pěkného skandálu, jak bývá v české kotlině dobrým zvykem.