Dohodu ACTA bude ratifikovat i ČR

Právní experti seznali, že dohoda ACTA není obchodní dohodou, jak byla dosud prezentována, ale dohodou tzv. smíšenou, která zasahuje i do trestněprávní problematiky. A tak by ji měly ratifikovat i všechny členské země EU.

Kolem dohody ACTA (Anti Counterfeiting Trade Agreement, podle oficiálního překladu: dohody proti padělatelství) bylo v posledních měsících zdánlivé ticho. I zde na Lupě jsem o ní naposledy psal v listopadu loňského roku, v souvislosti s tehdejší předběžnou rezolucí europoslanců, která této dohodě otevřela cestu k její ratifikaci.

Důvodem pro relativní ticho bylo složité posuzování toho, o jaký druh dohody jde, a zda bude třeba nechat ji ratifikovat jednotlivými členskými zeměmi, nebo zda postačí ratifikace orgány Unie (Radou a europarlamentem). Teprve koncem června se věci vyjasnily: Komise nakonec navrhla Radě, aby dohodu ACTA podepsala a uzavřela (tj. i ratifikovala) jak EU, tak i jednotlivé členské země. 

To ale bude ještě na „dlouhé lokte“, zabere to hodně času, a také výsledek může být všelijaký. Nejen kvůli tomu, že jednotlivé členské země, které byly z přímého sjednávání dohody vynechány, na ni mohou mít svůj vlastní názor. Osud dohody totiž není jasný a jednoznačný ani na úrovni Unie jako celku, kde sílí tendence vynutit si nezávislé a kvalifikované posouzení toho, zda dohoda ACTA je vůbec v souladu s unijním acquis a zda bude vyžadovat jeho změny či nikoli.

Komise ale takovéto nezávislé posouzení neudělala, resp. nenechala udělat, nebo o tom alespoň neinformovala – a pouze sama bez dalšího tvrdí, že „dohoda ACTA nemění acquis EU“. Pouze jednou nechala své vlastní právníky zkritizovat opačný názor akademické obce. A nyní celou dohodu ACTA hodnotí dokonce jako:

vyváženou, protože plně uznává práva občanů i obavy významných zúčastněných stran, jako jsou spotřebitelé, poskytovatelé internetových služeb a partneři v rozvojových zemích.

Říkat něco takového o dokumentu, který by mohl být přímo učebnicovým příkladem nevyváženosti a prosazování zájmů pouze jedné strany (velkých držitelů práv), je opravdu silná káva. Stejně jako říkat to stranám, které byly od začátku a zcela programově vyloučeny ze sjednávání dohody,  a před kterými byla zcela záměrně a důsledně utajována.

Určitě i proto mezi europoslanci sílí tendence vynutit si nejprve podrobné posouzení souladu dohody ACTA s právem Unie. O to hodlají požádat Evropský soudní dvůr. A jelikož na úrovni Unie budou dohodu ratifikovat právě oni (spolu s Radou EU), kladou si ještě další podmínky: aby prý mohli dohodu řádně posoudit, musí mít možnost pochopit, co je kterými jejími pasážemi skutečně míněno.

Celá dohoda totiž vznikala tak, že ty nejkřiklavější extrémy, jako třeba zavedení odpovědnosti třetích stran (odpovědnosti ISP za činy jejich zákazníků), byly nakonec – pod tlakem veřejnosti, kvůli únikům přísně utajovaných podkladů – vynechány. Ovšem jiné požadavky, původně jasně a explicitně formulované, byly pouze „rozmazány“, neboli přeformulovány do určité „kompromisní“ podoby, ve které ale mohou mít různé interpretace a předem těžko odhadnutelné souvislosti a důsledky. Jde přitom i o tak závažné věci, jako je míra součinnosti internetových providerů s majiteli práv a povinnost udávání vlastních zákazníků, zahrnující poskytování osobních údajů o majiteli přípojky na žádost držitele práv.  

A tak někteří europoslanci požadují, aby jim byly zpřístupněny i veškeré tajné materiály, se kterými se při sjednávání dohody pracovalo.

Kdo má dohodu ratifikovat?

Zastavme se nyní podrobněji u základní otázky,  kvůli které bylo v poslední době kolem dohody ono relativní ticho: kdo by ji vlastně měl ratifikovat?

Záležitost s ratifikací totiž není vůbec jednoznačná, jak jsem už naznačoval v předchozích článcích: pravidla fungování Evropské unie říkají, že obchodní dohody sjednává a uzavírá Unie jako taková, díky tomu, že na ni členské země delegovaly příslušnou pravomoc. Ale v jiných oblastech, resp. pro dohody jiného charakteru či týkající se jiných oblastí, už Unie takovouto pravomoc mít nemusí. Nebo může jít o jakýsi kompromis mezi oběma variantami, kdy je na rozhodnutí unijních orgánů, zda ratifikace proběhne centrálně či zda ji budou provádět jednotlivé členské země.

V konkrétním případě dohody ACTA se tedy čekalo na posouzení toho, zda jde o čistě obchodní dohodu (která by byla ratifikována pouze na úrovni Unie jako celku), nebo zda je dohodou tzv. smíšenou (mixed), která zasahuje i do oblastí, kde jsou kompetence sdílené, nebo je mají stále pouze členské země.

Ve hře tak vlastně bylo určité přiznání  pravdy: zda je ACTA opravdu pouze obchodní dohodou, za kterou se vydává, nebo zda je ve skutečnosti něčím jiným.

Návrh rozhodnutí Rady

Dnes, po více jak půl roce od listopadové rezoluce europarlamentu, která otevřela cestu k případné ratifikaci, je jasněji: Komise došla k závěru, že dohoda ACTA jde nad rámec obchodních dohod, když zasahuje do oblasti trestního práva, kde platí sdílené pravomoci. Konkrétně do oblasti, kde se Unie může rozhodnout, zda bude ratifikovat sama a centrálně, nebo zda ratifikaci přenechá členským zemím. A tak Komise ve svém návrhu, adresovaném Radě EU, uvádí:

Dohoda ACTA obsahuje několik ustanovení týkajících se trestněprávního prosazování, které patří do oblasti působnosti čl. 83 odst. 2 SFEU. Tyto části dohody, na rozdíl od částí, na které se vztahuje článek 207, spadají do oblasti sdílených pravomocí (čl. 2 odst. 2 SFEU). Pokud určitá záležitost spadá do sdílené pravomoci, právně závazné akty může vytvářet a přijímat buď Evropská unie nebo členské státy.

Na základě tohoto zjištění se Komise rozhodla nevyužít možnosti provést ratifikaci sama, a místo toho navrhuje Radě (i parlamentu) zapojit do ratifikace také členské země:

Pokud jde o podpis a uzavření dohody ACTA, Komise se rozhodla, že nenavrhne, aby Evropská unie vykonávala svoji možnou pravomoc v oblasti trestněprávního prosazování podle čl. 83 odst. 2 SFEU. Komise toto rozhodnutí považuje za vhodné, neboť nikdy nebylo jejím záměrem, pokud jde o jednání o dohodě ACTA, měnit acquis EU nebo harmonizovat právní předpisy EU v oblasti trestněprávního prosazování práv duševního vlastnictví. Z tohoto důvodu Komise navrhuje, aby dohodu ACTA  podepsala a uzavřela jak EU, tak všechny členské státy.

Osobně mi toto zdůvodnění přijde poněkud „divné“, a spíše bych jej očekával pod opačným rozhodnutím. Takto to (podle mého názoru) vypadá, že ani nejlepší právníci ve službách Komise nedokázali najít cestu, jak z toho členské země vynechat. Protože jejich zapojení do ratifikace dohody ACTA zcela jistě vše zkomplikuje a nejspíše i prodlouží.

Navíc je zajímavou otázkou, k čemu se vlastně budou členské země vyjadřovat v rámci ratifikace: budou ratifikovat celou dohodu jako takovou, nebo jenom ty její pasáže, které se týkají onoho „trestněprávního prosazování“ (v originále: criminal enforcement)?  Z dikce samotného návrhu bych tipoval na ratifikaci celé dohody, ale zaznamenal jsem i názory naznačující, že by se členské země měly (resp. mohly) vyjadřovat jen k těm oblastem, ve kterých ještě nepředali své kompetence do Bruselu. Tedy jen k některým pasážím dohody, které nejsou v návrhu přesněji vymezeny.

Mexické ne?

Na závěr si ještě uveďme, že ratifikace dohody ACTA  má problémy i v dalších zemích, které jsou jejími přímými stranami a signatáři. Konkrétně v Mexiku 22. června jí tamní  Senát řekl své ne.

Jenže: nešlo o formální odmítnutí ratifikace této dohody, ale pouze o nezávazné doporučení tamní federální vládě, aby dohodu nepodepisovala dříve, než bude dokončen proces konzultace se zákonodárci.

I za Mexiko by totiž dohoda měla být nejdříve podepsána (hlavou státu, tj. prezidentem), ale pak musí být ještě řádně ratifikována, i v tamním Senátu. A právě Senát svou rezolucí prezidentovi (nezávazně) doporučil, aby první fázi (podpis dohody) neprovedl dříve, než se senátoři s dohodou seznámí a zhodnotí její obsah. A to je přece jen něco jiného než výsledné odmítnutí ratifikace.

Ani odmítnutí ratifikace v některé ze signatářských zemí by ale dohodu ACTA (jako takovou) ještě neposlalo na smetiště dějin, jako neplatnou. Pro její platnost totiž stačí ratifikace šesti jejích  signatářů. Takže pokud by Mexiko dohodu ACTA neratifikovalo, stále by mohla platit – ale ne v Mexiku.

Obdobně pro EU: pokud by Unie dohodu neratifikovala, ta by mohla přesto platit – ale nikoli v EU. Jenže když teď Komise navrhuje, aby dohodu ACTA podepsaly a uzavřely (tj. ratifikovaly) i jednotlivé členské země EU, co to vlastně znamená? Bude původních jedenáct signatářů (s Unií jako celkem) rozšířeno o sedmadvacítku členských zemí)? A co se stane, když některá členská země dohodu ratifikovat nebude? Bude to znamenat, že na jejím území (resp. v její jurisdikci) platit nebude? Nebo zde nebudou platit pouze pasáže týkající se onoho „trestněprávního prosazování“ (criminal enforcement), zatímco na ostatní věci se bude aplikovat ratifikační souhlas Unie jako celku?

EBF16

To jsou poměrně důležité „jemnosti“,  na které si asi budeme muset ještě počkat. Nebo na ně už má někdo ze čtenářů konkrétní názor?

A zcela na závěr: zde několikrát zmiňovaný návrh Komise, adresovaný Radě EU a nabádající k její ratifikaci (i všemi členskými zeměmi) obsahuje jako přílohu také výsledné znění samotné dohody ACTA. Můžete se tedy seznámit s jejím obsahem jak v češtině, tak i v angličtině, stačí odlistovat na stránku č. 6.

Anketa

Očekáváte, že Česká republika dohodu ACTA schválí (ratifikuje)?

54 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 2. 2012 12:06

Školení Jak vytvořit rychle jednoduchý web

  •  
    Jak mít na Internetu blog.
  • Jak si založit web na Wordpressu.
  • Jak pokračovat v jeho provozování.

Detailní informace o školení Jak vytvořit rychle jednoduchý web »