Hlavní navigace

Doménové jméno - dílo autorské?

5. 4. 2002
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Již několik let je správa doménových jmen v České republice provázena bouřlivými diskusemi. Všechny takové debaty mají jedno společné: vycházejí z předpokladu, že doménové jméno vzniká registrací u zájmového sdružení právnických osob CZ.NIC, a nezabývají se jeho podstatou a procesem vytvoření před okamžikem registrace.

Již několik let je správa doménových jmen v České republice provázena bouřlivými diskusemi. Ty se většinou zabývají především praktickými aspekty podmínek a průběhu registrace u operátora národní domény .cz, ale občas se zde vyskytnou i legislativní problémy týkající se konfliktů existujících doménových jmen s cizími právy (zvláště pak s právy na označení). Všechny takové debaty mají jedno společné: vycházejí z předpokladu, že doménové jméno vzniká registrací u zájmového sdružení právnických osob CZ.NIC, a nezabývají se jeho podstatou a procesem vytvoření před okamžikem registrace.

Nechci se samozřejmě pouštět do složitých právních analýz, ostatně nejsem povoláním právník. Ale jako autor a registrovaný uživatel práv k rozsáhlému portfoliu domén, který u CZ.NIC v uplynulých letech utratil nemalé peníze, se touto problematikou ve spolupráci s právníky již léta pečlivě zabývám. Je totiž velmi zajímavé sledovat, jak se filozofická a právní reflexe doménových jmen odvíjí zejména od formulací použitých v dokumentech správce národní domény. Snad jen tím lze vysvětlit, proč takřka nepovšimnuto zůstalo poznání samotné podstaty doménového jména coby díla autorského (nelze se však divit, neb tento krok předchází celému procesu registrace, který je v režii CZ.NIC).

Mám k dispozici Znalecký posudek č.1820/2000 soudního znalce Vladimíra Smejkala, který potvrzuje jedinečnost doménového jména v celosvětovém systému a mj. uvádí:

  • „(…) doménové jméno je fantazijní slovní resp. znakové označení, reprezentující určitou IP adresu v síti Internet, přičemž neexistuje předchozí vazba nebo jiná funkce, která by spojovala nepřiřazené jméno domény a konkrétní IP adresu; můžeme dokonce říci, že mohou existovat IP adresy neoznačené doménovým jménem a naopak doménová jména, která nevedou na IP adresu, ale jako tzv. alias na jiné jméno (…)“;
  • „(…) tatáž IP adresa může být označena více, libovolně vytvořenými doménovými jmény (…)“;
  • „(…) doménové jméno není automaticky či nahodile nebo z technických podmínek nebo jiných vlastností generované označení, jako tomu je u telefonních čísel; charakter ‚telefonního čísla Internetu‘ má IP adresa, ale ne její symbolické označení jménem (…)“;
  • „(…) doménové jméno vzniká jako výsledek tvůrčí činnosti konkrétní osoby, která toto jméno definuje (vymyslí) a označí jím určitou IP adresu (určitý server) (…)“.

Doménové jméno nepochybně vyhovuje i definici autorského díla v § 2 zákona č.121/2000 Sb. (autorský zákon), pokud „je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam“.

Je tedy doménové jméno dílem autorským?

Sám za sebe, jako fyzická osoba jménem Luděk Šorm, prohlašuji, že jsem v souladu s § 5 autorského zákona autorem několika set doménových jmen 2. řádu a několika tisíc doménových jmen 3. a 4. řádu. Jsou jedinečným výsledkem mé individuální tvůrčí činnosti při respektování některých omezení, daných technickými podmínkami tvorby doménových jmen. Tato díla v souladu s § 9 autorského zákona vznikla okamžikem, kdy byla vyjádřena „v jakékoli objektivně vnímatelné podobě“. Jako autor jsem udělil v souladu s § 12 autorského zákona společnosti Kam na Pardubicku, s.r.o., souhlas tato díla užívat, tzn. sdělovat je veřejnosti dle § 18 autorského zákona.

Dnem registrace doménového jména 2. řádu u CZ.NIC (nebo dnem registrace doménových jmen 3. a 4. řádu u vlastníka práv k doménovým jménům 2. řádu) nastal okamžik zveřejnění díla dle § 4 autorského zákona. Tím bylo dle § 18 autorského zákona dílo zpřístupněno veřejnosti, a to tzv. nehmotný statek, schopný – dle principu potenciální ubiquity – být kdykoli a na jakémkoli místě současně i následně vnímán a užíván neomezeným počtem subjektů bez újmy na jeho podstatě a funkci (srv. K. Knapp a kolektiv: Práva k nehmotným statkům, Codex Praha 1994, str. 12). Stejně jako v případě jakéhokoli jiného vydaného či zveřejněného díla slovesného, hudebního, dramatického, hudebně dramatického, choreografického, fotografického, audiovizuálního, výtvarného, architektonického, užitného umění, kartografického atp. dochází při zveřejnění doménového jména na Internetu k jeho vnímání a užívání teoreticky neomezeným počtem subjektů na kterémkoli místě světa bez újmy na jeho podstatě a funkci.

Ačkoliv problematika doménových jmen není upravena zvláštním zákonem, lze ji podle mého názoru dobře uchopit prostřednictvím zákona autorského a dalších platných právních norem. Doménové jméno je možné snadno přirovnat k titulu knihy, interaktivního či audiovizuálního díla. V každém případě má nějaký buď popisný nebo fantazijní obsah či sdělení veřejnosti, byť by se v tom nejhorším případě na monitoru uživatele objevila prázdná plocha. Koneckonců obdobně působí i hudební skladba s názvem 4 minuty 33 vteřin ticha pro klavír, kterou v roce 1952 zkomponoval J.Cage (laskavý čtenář promine, pokud jsem zpaměti délku skladby v názvu neuvedl zcela přesně). Každopádně chápání doménového jména jako díla autorského s sebou přináší zcela jasné právní ukotvení a řadu dalších pozitivních důsledků.

BRAND24


Jsem přesvědčen, že tento pohled na proceduru vzniku a registrace doménových jmen rozproudí souhlasnou i oponující diskusi. Abych předešel případnému nedorozumění, považuji za nutné zdůraznit, že:

  • autorský vklad jakékoli konkrétní fyzické osoby při tvorbě doménového jména nelze negovat poukazem na možnost využití technických pomůcek pro jeho generování a robotizace registračního procesu (používání různých pomůcek technického charakteru ovlivnilo podobu řady známých a uznávaných autorských děl);
  • termínem doménové jméno označujeme konkrétní dle příslušných norem definované označení jako celek. Tzn. že např. ubytovani.cz, www.ubytovani.cz a levne.ubytovani.cz považujeme za tři různá doménová jména 2., 3. a 4. řádu, která mohou, i nemusí mít shodný obsah či sdělení veřejnosti (ať již popisné či fantazijní);
  • autorský zákon výslovně definuje autorské dílo „bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam“
  • samo o sobě není doménové jméno ani ochrannou známkou, ani jiným obchodním označením. Eventuální konflikt s právy dalších subjektů se posuzují podle konkrétní situace a okolností jeho použití.

Soudní znalec Vladimír Smejkal zaslal Lupě prohlášení k článku Luďka Šorma Doménové jméno – dílo autorské?, kde je citován jeho znalecký posudek. Konstatuje v něm, že se ve znaleckém posudku nikdy nezabýval otázkou autorskoprávního charakteru doménových jmen a že v žádném případě nelze pojmy jako „duševní vlastnictví“, „nehmotný majetek“ a „autorské dílo“ volně zaměňovat.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).