Domovská adresa, protipirátská ochrana a internetový mravenec

Dnešní glosa se v podstatě skládá ze tří miniglos, protože nemá smysl, abych tvrdil, že jsem objevil na Internetu něco zásadního, když to není pravda. Takže se dozvíte, jak jsem si v kartovém centru chtěl změnit adresu trvalého bydliště, jak jedna firma vymyslela chytrou metodu ochrany svých autorských práv a jak se sláva Googlu hvězd dotýká.

Přestěhován

V počítači karetního centra Visa je u mé karty zaznamenáno mé jméno a adresa bydliště. Tuto adresu někteří obchodníci používají při mých objednávkách, aby si ověřili, že chci zboží skutečně zaslat na adresu svého bydliště. Nevyžadují to všichni online obchodníci, a pokud adresy nesouhlasí, neznamená to ještě, že si zboží objednat nemůžete (např. jste zrovna na delší dovolené). Nicméně jsem chtěl hned po přestěhování tuto adresu změnit, aby nedošlo k žádným problémům.

Zavolal jsem tedy na infolinku České spořitelny a bylo mi řečeno, že mám navštívit svoji pobočku. Navštívil jsem tedy pobočku a vysvětlil, o co mi jde. Dozvěděl jsem se, že nejdříve musím mít vydaný nový občanský průkaz (doklad o koupi bytu nestačil), pak musím požádat o změnu, a ta proběhne po delší době (nejméně týden). Takže jsem odešel s nepořízenou a přemýšlel, co bude tento „mezistav“ znamenat pro které mé online objednávky.

Téhož dne večer jsem cosi platil přes PayPal a po provedení platby jsem se rozhodl změnit si v systému PayPal svou domovskou adresu. Provedl jsem to a objevila se mi stránka s nápisem (anglicky, samozřejmě): „Změnil jste svou hlavní domovskou adresu. Pokud si přejete tuto adresu změnit i ve svém kartovém centru, klikněte prosím SEM (pozor, může to trvat až 30 sekund).“

Kliknul jsem tedy na „SEM“. Trvalo to sedm sekund. Adresa by změněna.

Nechci obviňovat Českou spořitelnu z přebujelé byrokracie nebo čehokoliv podobného. Možná to dělala správně a PayPal ohrožuje bezpečnost mých peněz. Ale přišlo mi to celé jako zábavná historka. A teď něco úplně jiného:

NDRM (Non-Digital Rights Management)

Společnost Memletics přišla se vskutku inovativním nápadem, jak zabránit svým platícím klientům v tom, aby nezákonně kopírovali jejich (tištěné) knihy a příručky. Když jste si od nich něco takového objednali, zjistili jste, že na každé desáté stránce bylo vytištěno vaše jméno, adresa, telefon, číslo kreditní karty a další osobní údaje! Říkejte si, co chcete, ale připadá mi to jako opravdu dobrý nápad. Bohužel, Memletics před pár dny „vyměkli“ a přešli na inovovaný systém, v rámci kterého je na stránkách oněch choulostivých materiálů pouze nicneříkající číslo, které je provázané s konkrétním zákazníkem v jejich interní databázi…

Dnešní „Google Moment“

Google přešlo od náznaků k činům (viz poslední odstavec v glose Kdy konečně začne být Google zlé?) a zprostředkuje celému San Franciscu zdarma WiFi připojení o rychlosti 300 kbit/s. Skutečně unikátní. A Google je unikátní. Jakému jinému vyhledávacímu serveru se povedlo, aby podle něj byl pojmenován nově objevený druh mravence?