Bohužel nejvíc se o to, aby bylo slovo feministka považováno za nadávku zasloužily právě feministky.
Kde jsou ty doby, kdy opravdové feministky dokázaly svou prací a ne agresivními projevy, přesvědčit ostatní, že i ony se mohou podílet na správě věcí veřejných? Kde jsou doby Karoliny Světlé a prvních českých lékařek, které svou tvrdou prací přesvědčily ostatní? To všechno už odvál čas. Dnes máme instituty typu gender studies, které se zabývají poměrem mužských a ženských záchodů v restauracích a omezují všechny kolem sebe způsobem, který se stěží někomu může líbit.
Bohužel nastává doba, kdy trefnějším označením než feministka bude feminacistka.
Rád bych také oponoval tomu, že většina feministických názorů má hlavu a patu. Ano, řekněme, že vycházejí ze správných tvrzení, ovšem navrhovaná řešení jsou většinou na hlavu postavená a dokonce popírají samu podstatu deklarovanou podstatu feminismu, tj. rovnost mužů a žen (za něco takového považuji třeba neustále prosazované kvóty na obsazení parlamentu nebo zipový systém na kandidátkách politických stran).
V tomto ohledu působí opravdu legračním způsobem například feministická strana Rovnost šancí, která už ve svém názvu deklaruje rovné šance, ale zakladatelka je schopná prohlásit "ale muži nemohou počítat s tím, že obsadí v naší straně nějaká významnější místa".
Názor k článku
E-mail, morálka a produktivita práce
