E-volby jsou v ČR vzdálenou budoucností

Za rok čekají Čechy parlamentní volby a vláda před týdnem oznámila, že chce umožnit občanům volit korespondenční cestou. Proč nezajít ještě dál a nehlasovat pomocí elektronických přístrojů, přes Internet či SMS? Co tomu stojí v cestě a jaké zkušenosti mají s e-volbami a e-demokracií jiné země? Je to bezpečné?

Penetrace Internetu a informačních technologií v Čechách, na Moravě a ve Slezsku stále roste. Tato informatizace a elektronizace doléhá nejen na mezilidskou komunikaci, ale také na celkové fungování společnosti a veřejné správy. Zvykáme si na e-mail, elektronické bankovnictví, elektronický podpis, rychlost, efektivitu a zahazujeme štosy papírů.

Vznikají pojmy jako e-goverment (e-vláda), označující vztah mezi občanem a státní správou pomocí moderních technologií, nebo e-demokracie, jež je definována jako online participace občanů na správě země. A právě e-demokracie, přesněji řečeno její hlavní prvek – e-volby, jsou tématem dnešního článku.

O co jde?

Možná jste minulý týden zaznamenali, že česká vláda na svém maratónském zasedání odsouhlasila kromě regulace prostituce také možnost korespondenčního hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny. Pokud budou s předlohou souhlasit poslanci, vůbec poprvé projevíme své občanské právo, aniž by nás někdo viděl ve volební místnosti. Princip vzdálené volby uvítají zejména občané žijící v zahraničí či handicapovaní.

Jistě namítnete, že poštovní cesta je stále poměrně zdlouhavá a nepraktická. Uvědomují si to i v zahraničí, kde se už dlouho zkouší elektronické hlasování (e-voting). Navíc 30. září 2004 schválila Rada Evropy doporučení zabývající se právními, operačními a technickými standardy elektronického hlasování.

Obecně rozlišujeme dva způsoby hlasování: již využívanou volbu pomocí elektronického přístroje a volbu vzdálenou. První možnost předpokládá hlasovací přístroj ve volební místnosti či uzpůsobený kiosek, což už nikoho nepřekvapí. Mnohem zajímavější je elektronická volba vzdálená, volba z pohodlí teplého domova.

Pozitiva e-voleb

Jaké jsou hlavní důvody pro zavedení elektronických voleb a které výhody by nám z toho podle zastánců vyplynuly?

  1. Potenciálně vyšší voličská účast,
  2. rychlost sčítání a vyhodnocování hlasů,
  3. menší finanční náklady,
  4. přiblížení voličů k politikům, možnost snadných referend,
  5. nezpochybnění volebního hlasu.

1. Potenciálně vyšší voličská účast – nejčastěji uváděný důvod pro zavedení e-voleb. Vzdálená elektronická volba by pomohla občanům, kteří se nenacházejí v místě bydliště, či se z různých důvodů nemohou dostavit k volební urně. Předpokládá se také, že alternativa elektronické volby je přitažlivá pro mladou generaci.

2. Rychlost sčítání a vyhodnocování hlasů – takřka nezpochybnitelný argument. Přepočítávání papírových volebních lístků těžko může soutěžit s počítačem. V případě zabezpečení je i riziko chyby a netransparentnosti nižší. Všichni si pamatujeme na nepřehledné volby amerického prezidenta v roce 2004.

3. Menší finanční náklady – pokud by byla „papírová“ volba nahrazena elektronickou, odpadlo by tištění a distribuce volebních lístků. Přesná čísla neznám, s jistotou však můžeme tvrdit, že dlouhodobě by se e-volby měly vyplatit i finančně.

4. Přiblížení voličů k politikům, možnost snadných referend – přímá participace občanů na správě země dosud nebyla možná z organizačně-technicko-finančních důvodů. To e-volby řeší, v podstatě se jen vyjádříte k anketní otázce na serveru.

5. Nezpochybnění volebního hlasu – pokud předpokládáme odpovídající zabezpečení, tak volič nemůže volit dvakrát, nemůže svůj hlas změnit a nelze zpětně zjistit ani voličovu identitu, ani jeho volbu.

Negativa e-voleb

Argumenty a hlasy proti zavádění e-voleb jsou poměrně hlasité a není jich málo:

  1. (ne)bezpečnost,
  2. účast voličů se nezvýší,
  3. volba není přímá,
  4. riziko volby pod nátlakem, kupování hlasů,
  5. vysoké náklady,
  6. vyčleňování obyvatelstva,
  7. přiblížení voličů k politikům, možnost snadných referend.

1. (Ne)bezpečnost – nejvýznamnější argument, okolo kterého se diskuse ohledně e-voleb točí. Pokud bude volič hlasovat ze svého počítače, jak zajistíme bezpečnost u uživatele, aby nikdo nemohl počítač k volbě vzdáleně zneužít ještě před šifrováním a zabezpečenou komunikací mezi voličem a volebním serverem? Jak na viry, které se umí spustit v konkrétní hodinu a mohly by poškodit mnoho počítačů voličů? A co hromadné útoky ve stejném okamžiku, které by mohly přetížit a vyřadit volební servery?

Tyto a další možné i nemožné otázky si kladou odpůrci e-voleb, aniž by příznivci uměli přesvědčivě odpovědět. Na stranu pochybovačů se občas přidávají i odborníci, kteří nevěří v systém, jenž by zaručil ochranu identity voliče.

2. Účast voličů se nezvýší – jinými slovy: zvýšit se může, ale pouze krátkodobě či nepatrně. Ti, kdo volit chtějí, k volbám půjdou. Méně zodpovědné elektronická volba nepřesvědčí. Letos na jaře přišla Stephanie Birdsallová s analýzou, ve které říká, že lidé s přístupem na Internet už stejně volí klasickou cestou, a ti, co nevolí, na síť přístup nemají. Tedy alespoň ve Spojených státech.

3. Volba není přímá – e-volby v ČR naráží na právní překážky. Ústava České republiky požaduje volby tajné, všeobecné, rovné a přímé. Minimálně poslední požadavek nevyhovuje – hlasování prostřednictvím počítače těžko můžeme pokládat za volbu přímou.

4. Riziko volby pod nátlakem, kupování hlasů – tento argument trochu souvisí s předchozím. Tím, že volič není za plentou a není při volebním aktu viděn, stoupá riziko toho, že mu nebude umožněno svobodně hlasovat podle jeho nejlepšího přesvědčení.

5. Vysoké náklady – pilotní a zkušební projekty e-voleb budou bezpochyby nákladné. Jak již bylo řečeno výše, jedná se investici, která by se měla dlouhodobě vyplatit.

6. Vyčleňování obyvatelstva – pod tímto názorem se skrývá obava, že počítačově méně gramotní či lidé, kteří nechtějí využívat informační technologie, budou diskriminováni. Proto ještě dlouho budeme hovořit o e-volbách jako doplňku ke tradičnímu způsobu.

7. Přiblížení voličů k politikům, možnost snadných referend – tento bod byl o pár řádek výše jako pozitivum, ale spravedlivě ho zařazuji i na druhou stranu barikády. Široké využití informačních technologií, možnost rychlé zpětné vazby politikům by zcela jistě narušila podstatu zastupitelské demokracie.

Zkušenosti v zahraničí

Po teoretické části se pojďme podívat, jak se elektronicky volí v cizině a jak by to mohlo dopadnout u nás. Nejdále došli v Nizozemsku, USA, Spojeném království a ve Švýcarsku.

Prvně jmenovaní volí elektronicky tři desítky let, ale místně – papírový volební lístek je tedy nahrazen automatem; po vložení modulu do přístroje za plentou si občan na dotykové obrazovce může vybrat z kandidátky politické strany, volbu potvrdí a modul vrátí volební komisi. V minulosti se však Holanďané potíží nevyvarovali – když občané přes Internet vybírali nový název pro dvě sloučená města, přišlo více hlasů, než bylo hlasujících.

Ve Spojených státech je tradičně s důvěryhodností volebních výsledků problém a tento fakt jako by se přenášel také na elektronické hlasování, které je prováděno většinou místně. Jak už bylo uvedeno výše, na začátku roku 2004 zpochybnili odborníci volební stroje, které vyvíjel Pentagon. Následně v květnu zrušil certifikaci 15.000 strojům firmy Diebold stát Kalifornia z důvodu porušení anonymity voličů, přestože o pár měsíců dříve se zde e-volby uskutečnily a hlasování prostřednictvím dotyků na obrazovce využilo přes čtyřicet voličů. Volba se zaznamenávala na elektronickou kartu velikosti karty kreditní a na pevný disk. Počítač byl propojen s centrální databází voličů.

V Británii elektronicky volili už v roce 2002. V Sheffiledu a Liverpoolu měli občané na výběr z Internetu, internetových kiosků, SMS zpráv, telefonu, digitální televize a klasické pošty. Voleb se zúčastnilo o 12 procent více voličů a 41 procent využilo alternativní hlasování (17 procent Internet a telefon, sedm procent SMS). Hlasovalo se pomocí PINu a hesla, oba údaje dorazily voličům domů. Podobně se volby uskutečnily ve městě St. Albans, kde čtvrtina hlasů byla odevzdána přes Internet.

Online hlasování se daří také ve Švýcarsku. V podzimních národních volbách využilo možnosti hlasovat přes Internet 22 procent obyvatel. Jak už psala Rita Pužmanová, e-volby proběhly bez potíží, přestože si samy úřady najaly hackery, aby se do systému nabourali. Volební lístek byl nahrazen kartou s ID číslem a bezpečnostním čtyřmístným kódem. Díky prvnímu údaji získali voliči na webovém rozhraní formulář, do kterého vyplnili bezpečnostní kód, místo a datum narození. Vše pak bylo porovnáno s centrální databází. Sčítání hlasů trvalo 13 minut. Volby ve Švýcarsku realizovala firma Hewllet-Packard, která před časem publikovala i svou představu pro e-volby v ČR.

ČSÚ: jsme připraveni!

Tradiční volby u nás zajišťuje Český statistický úřad (ČSÚ), který je ale prý připraven na jejich modernizaci. Před více než rokem to demonstroval Martin Matějka, zástupce Řešitelského týmu ČSÚ, v článku Nastal čas testovat e-volby i v Česku.

Jeho apel ale zatím zůstal nevyslyšen, o e-volbách se příliš nediskutuje, pozornost je upřena na korespondenční alternativu. „Poštovní volbu lze chápat jako důležitý mezikrok k zavádění elektronických voleb, protože rozdíl mezi poštovní a elektronickou volbou je do značné míry jen v prostředku, který se použije pro hlasování – tzn. pošta vs. Internet,“ tvrdí Martin Matějka a poukazuje na Švýcarsko, kde před zavedením e-voleb byla korespondence velmi populární a dosahovala až 95 procent.

V nejbližších měsících ani letech nemůžeme podle Martina Matějky čekat žádný překotný vývoj. Chybí právní zakotvení, politické a společenské zadání. Nicméně ČSÚ má údajně na e-volbách velký zájem, protože systémy s podobnými vlastnostmi může použít i mimo volby.

ČSÚ je prý schopen rovněž zajistit technickou stránku věci. Ačkoliv neexistují konkrétní projekty ani plány, je jasné, že systém musí být chráněn před zásahy z venku i zevnitř, porušením tajnosti hlasování, musí zamezit duplicitní volbě a poskytnout oddělený systém pro volební autority.

„Přihlašování voličů do systému musí být jednoduché, ale také dostatečně bezpečné. Do značné míry se tedy bude podobat aktuálním systémům elektronického bankovnictví. Lze tedy předpokládat použití systému hesel nebo elektronických certifikátů. Pokud bude chtít volič využít elektronického hlasování, bude se muset předregistrovat,“ říká Martin Matějka.

A politici?

Elektronické volby rozhodně nejsou v Česku politickým tématem. Pokusili jsme se oslovit tisková oddělení významných demokratických parlamentních stran, ale za odpověď jsme stáli pouze KDU-ČSL, respektive Jaroslavu Poláčkovi, předsedovi odborné komise pro informační a komunikační technologie. Konzervativní strana má e-volby dokonce v programu, přesněji v Návrhu programu ICT pro rok 2006:

MIF16

„Chceme se účastnit debat nad možností elektronického hlasování ve volbách především na regionální úrovni, samozřejmě za podmínky dostatečného zabezpečení takového systému proti zneužití,“ píší křesťanští demokraté.

Zbyněk Novotný, poslanec ODS, který se zaměřuje na informační technologie, by také nebyl proti: „Neznalost vždy plodí zdůvodnění, proč něco nejde. Problém je samozřejmě o něco složitější, souvisí s elektronickým podpisem, časovým razítkem, ale především chybí politická vůle ze strany levice, jejíž voličská základna je v průměru počítačově méně gramotná něž voliči pravice. Při současném rozložení politických sil je tedy naděje na zahájení legislativního procesu minimální.“

Hlasujte o novém designu Lupy
Nová Lupa bude v novém kabátě. I vy můžete svým hlasem rozhodnout, jak bude vypadat. Pomožte nám vybrat ten nejlepší design! Hlasovat můžete až do 27. července 2005 na adrese /design.php3

Anketa

Volili byste přes Internet?

47 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 7. 2005 10:00

Školení web copywritingu

  •  
    Jak strukturovat text na webové stránce.
  • Tajemství atraktivního a úderného titulku.
  • Optimalizace webového textu pro vyhledávače.

Detailní informace o školení psaní pro web »