Hlavní navigace

Economia vs. Macron, aneb Co v novinách nebylo

Mirek Zeman

Je tomu přesně rok, co se rozhořel a stejně rychle uhasl hojně medializovaný spor Economia Online a Macron Software. Máme v tomto ohledu vůči čtenářům určitý dluh, protože nikdo nikdy nenapsal, jak se to tenkrát vlastně všechno ve skutečnosti semlelo. Výročí je zřejmě vhodnou příležitostí k umoření tohoto dluhu.

Je tomu takřka přesně rok od vydání článku iHNed zmizel, odřízli neplatiče?, který komentoval stejně náhlý jako medializovaný spor mezi společnostmi Economia Online (dále jen EO) a Macron Software (dále jen MS). Rozepře se týkala údajného dluhu EO vůči MS a jejím vyvrcholením bylo pozastavení provozu ekonomického portálu iHNed a několika přidružených serverů. Přibližně týden z obou stran sršela silná slova následovaná tiskovými zprávami a když se zdálo, že dojde k nejhoršímu, nakonec se situace doslova ze dne na den jakoby sama urovnala, objevilo se něco smířlivých a povzbudivých výroků a historie se ubírala dál svou cestou.

Možná vám připadá zvláštní, že se k této staré záležitosti opět vracíme, ale máme vůči čtenářům jistý informační dluh a když se původní materiál Marka Antoše objevil v rubrice Do roka a do dne, naskytla se vhodná příležitost tento dluh umořit (v té správné rubrice, samozřejmě). Na Lupě se sice článek o urovnání sporu objevil – shodou okolností z mého pera -, ovšem ten se tehdy, stejně jako články v ostatních médiích, spokojil s konstatováním, že EO MS cosi zaplatila a v rámci hesla co jsme si, to jsme si spolupráce pokračuje, především na úrovni Economia – Macron, neboť první jmenovaný na softwaru druhého jmenovaného vydává všechna svá tištěná periodika. Pozadí celého sporu zůstalo bez povšimnutí.

Odpojení serveru iHNed (a několika dalších) bylo prvním „veřejným“ gestem, nicméně spor mezi oběma společnostmi hořel již delší dobu. Vlastně od okamžiku, kdy na sebe nově vzniklá EO převzala platební závazky Economie vůči Macronu (tehdy již zastoupeného MS). Ti dva spolu totiž v roce 1999 dali vzniknout projektu, který by se dal nazvat konsorciálním – tento jeho charakter ostatně ani jedna strana nepopírá. Macron do jeho spuštění vložil svůj úspěšný server WebOffice a Economia zase pozici předního poskytovatele ekonomického obsahu. Formálně však byla celá záležitost ošetřena jen velmi chatrně.

Dohoda stanovila, že investice do technického vybavení ponesou obě společnosti rovným dílem a dle stejného klíče se budou dělit i „čisté“ výnosy. Co smlouva, podle Pavla Nováka, presidenta Macron Group, neřešila, bylo, komu a jakým dílem toto „virtuální vlastnictví“ náleží. Tentýž zdroj uvádí, že vztahy mezi oběma firmami byly nadstandardní až přátelské, takže s možností budoucího konfliktu ani nikdo nekalkuloval. Dohoda byla uzavřena na dobu určitou a stálo v ní, že bude-li bez prodloužení ukončena, každá strana si odnese, co vložila. Vypořádání společných investic do technického vybavení by neměl být problém, protože je většinou rychle odepsané a ztrácí hodnotu.

Posléze ovšem začala Economia brát svou přítomnost na Internetu vážně a rozhodla se pro založení dceřinné společnosti EO. Macron byl údajně osloven jako technologický partner (a snad i možný akcionář), zda se nechce tohoto nového projektu účastnit. To podle Pavla Nováka chtěl a na otázku, co je připraven vložit, řekl, že už něco vložil a to nechť je oceněno, než bude jednání postupovat dále. Tento přístup byl ovšem odmítnut coby nehoráznost a namísto původního partnerství jim byla nabízena účast v soutěži o nové a technicky lepší řešení iHNed – tentokráte již však po boku ostatních firem, což ovšem měla EO nepochybně právo učinit.

START17

Jádrem sporu, který způsobil začátkem roku 2001 jistý rozruch, byla skutečnost, že jakmile EO převzala od Economie finanční závazky vůči Macronu (resp. MS), neplatila nadále podíly na výnosech. Michal Klíma, ředitel Economia Online, to zdůvodňuje tím, že MS účtoval EO částky v neoprávněné výši a MS nakonec tuto skutečnost v mimosoudním vyrovnání uznal. MS zase říká, že žádná ze stran neuznala nic, neb toho v dané situaci nebylo možno dosáhnout. Mimosoudní vyrovnání nakonec určilo, že MS něco předá (a bude server držet nějaký čas v chodu) a EO něco zaplatí. Nešlo však o vypořádání, ale pouze a jenom o smluvní podíly na výnosech.

Je otázkou, jakou roli sehrály při řešení celého konfliktu ony „nadstandardní až přátelské“ vztahy Macronu a kamennou Ekonomií a zda nakonec byly katalyzátorem konečného řešení. Skutečností je, že Macron s Ekonomií nadále bez problémů spolupracuje na dodávkách různých komponent redakčních systémů pro tištěná periodika. Rovněž MS své kontakty s EO tak úplně nepřerušil, protože stále provozuje server a aplikaci zajišťující publikování Obchodního věstníku – podle Pavla Nováka se tak děje na zcela komerční bázi a vše probíhá naprosto v poklidu a bez problémů, což oceňuje rovněž Michal Klíma.

Anketa

Na čí straně sporu stála tenkrát pravda?

Našli jste v článku chybu?
19. 2. 2002 22:30
Tobula (neregistrovaný)
Smluvní plnění neposoudím, protože ty smlouvy neznám a ani je nehodlám studovat. Ani technické vlastnosti redakčního systému Macronu nezhodnotím, protože do jeho vnitřku nevidím a ani iHNed jej již nepoužívá. Cena cca. 3 mil. Kč za publikační software pro vydavatelství typu iHNed mi však nepřijde přehnaná. Je to tak 5 člověkoroků práce, možná dokonce méně, a pro renomé iHNed únosná a zároveň nutná míra "customizace". Cena je v pořádku, otázka je, zda za stejnou cenu nelze dostat výr…
19. 2. 2002 15:36
Michal Klíma (neregistrovaný)
Čtu si reakce a jsem udiven, že to skutečně někoho zajímá a současně jsem docela smutný, je-li to skutečně jeden z nejzajímavějších článků. Proč? Vždyť je to naprostá virtuální realita. Článek redaktora Zemana je asi opravdu docela nestranný, měří-li se nestrannost tím, jak skompiloval vyjádření dvou stran (tedy, znám jen své, obsah druhé si domýšlím). Ale přece existují ještě fakta: smlouvy, faktury, maily, dopisy, veřejná vyjádření... Vím, kdo by měl v internetovém médiu čas něco takového stud…