Elektronické knihy se zatím neujaly

Asi před dvěma lety jsem napsal článek popisující nevalnou prodejnost elektronických knih (Proč se e-knihy neprodávají). Citovaná čísla pocházela ze statistik vydavatelství Barnes & Noble, šlo tedy o údaje zahraniční. Dnes je možné říci, že situace na trhu se k lepšímu nezměnila – a to i přesto, že elektronický papír mezitím opustil laboratoře a alespoň v Japonsku zamířil ke koncovým uživatelům. V ČR je ovšem situace podstatně tristnější, elektronické knihy se zde totiž de facto téměř ani nevydávají.

Snad stojí za to nejprve upřesnit, co mám pod elektronickou knihou přesně na mysli. Knihou myslím knihu, ne databázi článků, referát ani nějakou encyklopedii na CD. Kniha v tomto chápání je vysázená a projde redakcí/korekturou. Jde mi také jen o projekty fungující na komerčním základě – pokud například Národní knihovna zpřístupní na Internetu elektronickou podobu vzácných historických tisků, nelze hovořit o trhu. Totéž platí pro případ, kdy je z marketingových důvodů zdarma nabízena třeba ukázka z knihy.

Podnikl jsem mezi tuzemskými nakladateli menší anketu, ze které nikoliv překvapivě vyplynulo, že elektronické knihy pro ně nejsou rozhodně prioritou. Někteří si ponechali zadní vrátka („do budoucna o tom uvažujeme“ – konec konců, kdo by nechtěl být v médiích prezentován v souvislosti s inovacemi a moderními technologiemi :-)), jiní otevřeně sdělili, že nic podobného neplánují.

Zůstává samozřejmě otázkou, zda přece jen neexistuje způsob, jak by se nakladatelům mohl prodej e-knih vyplatit. Napadají mě následující okruhy problémů, které by stály za podrobnější rozbor (předpokládám, že kdo zná odpovědi, podělí se o ně ovšem spíše formou draze placené konzultace/studie než veřejně dostupného článku):

• Je vydávání elektronických knih smysluplné jako jedna z aktivit vydavatele knih tištěných, nebo se hodí spíše pro specializovaný subjekt?
• Pokud elektronické knihy nabízí klasický vydavatel, má pro něj smysl nabízet vedle sebe tištěnou i elektronickou knihu (např. v podobě nějakého balíčku, který kupci tištěné knihy umožní i přístup k elektronické podobě, apod.)?
• Předpokládá se, že elektronická podoba knihy bude především čtená na nějakém kapesním počítači, nebo si ji zákazník vytiskne?
• Má pro nakladatele ekonomický smysl takto vydávat knihy nové, nebo spíše zpřístupňovat ty tituly, které už jsou volné z hlediska autorských práv? (zde je ovšem velká konkurence v podobě projektů nabízejících přístup zdarma – např. Guttenberg)?
• Jak řešit ochranu elektronických knih proti dalšímu šíření? Jaké technologie se vyplatí implementovat, aby přílišné restrikce naopak nekomplikovaly život platícím zákazníkům, eventuálně nebyly nákladné i pro vydavatele?
• Má smysl prodávat elektronické knihy čtenářům, nebo se primárně snažit o uzavření nějaké „globální“ dodávky např. s prodejcem kapesních počítačů?

Každá z těchto otázek samozřejmě vede k dalším otazníkům. Tak například: Vzhledem k ceně papíru/toneru je nákup elektronické knihy, kterou si zákazník vytiskne, vlastně úplně absurdní. V praxi tohle ovšem často funguje tak, že čtenář si netiskne za své, ale parazituje na svém zaměstnavateli či vzdělávací instituci. Jak velký trh ovšem tito lidé z hlediska vydavatele představují?

Proti elektronickým knihám hovoří ještě další faktor. Předpokládalo se, že na malém trhu typu České republiky bude posun k e-knihám vyvolán stále klesajícím nákladem knih klasických. Od určitého počtu výtisků se už prostě nevyplatí knihu tisknout a jako jediná možnost publikování specializovaného titulu zůstane elektronické vydání. Jenže ani tohle se úplně nepotvrdilo. Nové technologie zlevnily i tisk malonákladových publikací. Pokud se bavíme o knihách profesionálně připravených, potom fixní náklady (sazba, redakce, eventuálně honorář autora/ překladatele/ grafika, …) představují velmi významnou položku. Myslet si, že elektronická kniha vydavatele de facto nic nestojí, je tedy omyl.

Existuje ovšem situace, kdy by nabídka titulu v elektronické podobě měla být bez rizika. Je-li tištěná kniha vyprodána, ale podle všeho se už nevyplatí ji dotisknout, potom by snad z hlediska vydavatele stálo za to ji nabídnout v elektronické podobě. Není mi ovšem příliš jasné, jaká by měla být cena (vztažená třeba vzhledem k ceně původní knihy).

Prodej elektronických knih nabízí dnes u nás jako jedna z vlaštovek vydavatelství Libri. Prohlídka jejich katalogu vede k závěru, že tímto způsobem jsou nabízeny jak tituly vyprodané, tak knihy prodávané paralelně i v tištěné podobě. Obchodní podmínky jsou následující: „Za knihu, kterou si můžete prohlížet na obrazovce i tisknout, zaplatíte 60 procent z plné ceny; za knihu, kterou si můžete jen prohlížet na obrazovce, zaplatíte 40 procent z plné ceny.“

Závěrečná poznámka: tento materiál není tak docela reprezentativní, vychází z údajů nakladatelství, s nimiž je autor v nějakém pravidelnějším kontaktu (jmenovitě jde o Argo, Dokořán, Mladá fronta, Triton). Internet v tomto ohledu selhal, získat údaje od někoho, koho už předem neznáte, se ukázalo být velmi problematické. E-maily odesílané na (oficiální a anonymní) kontaktní adresy firma@firma.cz či press@firma.cz jako by padaly do černé díry. Ale to je samozřejmě už námět na úplně jiný článek.