Hlavní navigace

Etiketa a cestování s Internetem

30. 11. 2007
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: 29
Je mobilní komunikace z paluby letadel skutečně žádoucí? Technické, bezpečnostní a regulační záležitosti blednou při pohledu na otázky společenského soužití v omezeném prostoru, z něhož není úniku, byť na několik hodin. To se více či méně týká také ostatních druhů veřejné dopravy, jako jsou dálkové či příměstské vlaky, autobusy nebo lodě.

Poznámka redakce: článek volně navazuje na včerejší text S mobilem v oblacích?

Při posuzování vhodnosti mobilních služeb pro pasažéry v letadlech je důležitá ještě otázka etikety: v malém prostoru, na nějž jsou pasažéři odkázáni, je každé další omezení způsobené hlukem nebo aktivitou sousedů velmi nepříjemné. Slogan ANO přístupu na Internet, NE telefonním hovorům shrnuje požadavky nejen posádek letadel, ale kupodivu i většiny pasažérů samotných. Zejména obslužný personál se děsí možnosti, že by v případě nouzové situace všichni vytáhli své mobilní telefony a chtěli informovat své blízké i vzdálenější okolí, co se děje. Pak by totiž stevardi neměli absolutně šanci uřídit jakoukoli záchrannou operaci, byť jen „hladké“ opuštění letadla na zemi nouzovými východy. Již nyní si často letušky stěžují na to, že pasažéři ignorují úvodní přehled bezpečnostních opatření před vlastním startem letadla – mnozí v té době stále ještě telefonují.

Rozumní pasažéři uznávají, že většina telefonních hovorů v letadle je pouhopouhým zbytečným tlacháním, protože jen minimum záležitostí je skutečně potřeba vyřídit v průběhu letů, i dlouhých – transkontinen­tálních či transoceánských. Pokud někdo bez mobilu nemůže být a chtěl by jej za každou cenu v průběhu letu používat (pokud je to dovoleno), pak by mohl mít k dispozici SMS.

Plně by pracovní či jinou komunikaci ale mohl nahradit přístup na Internet prostřednictvím letadlové bezdrátové sítě (např. WiFi) propojené s pozemními sítěmi, čímž by se využila nejen webová komunikace a e-mail, ale případně také IP telefonie. Ale podobně jako v případě mobilního telefonování, i v případě Skype či jiných variant internetového telefonování mají všichni největší obavu ze zvýšeného ruchu na palubě.

Již nyní není v některých strojích možné kvůli hluku pomalu soustředit se na vlastní myšlenky, natož komunikovat verbálně se sousedy. Pokud by k tomuto hluku a šumu přibylo navrch ještě pokřikování dalších pasažérů do mikrofonů jejich elektronických mazlíků, pak už by se asi lety i na kratší vzdálenosti staly opravdovou noční můrou.

Mnozí se totiž dodnes nenaučili pravidlům mobilní etikety, tj. kdy je vůbec vhodné mobily používat a kdy je nezbytné je vypnout, jak mobilní hovor slušně přijmout ve společnosti a jak do něj mluvit (nejen hlasitost vlastních slov, ale i jejich výběr!).

Málokdo dobře odhadne v hlučném prostředí, jakou sílu hlasu má zvolit, aby ho druhá strana slyšela, což jednoznačně vede ke zvýšení hlasu a postupného překřikování se se sousedy, hlášením v letadle a s motory. Výsledkem by byl jen nepříjemný pocit skoro na všech stranách, případně až bolest hlavy (zkuste si nuceně vyslechnout pár – desítek či dokonce stovek – mobilních telefonátů neznámých lidí, když nemáte sebemenšího úniku z jejich dosahu). A stačil by zřejmě jeden jediný neukázněný hlučný pasažér s mobilem u ucha, aby donutil ostatní chtě nechtě vzít si na dálkových letech sluchátka, a pokud je nemají k dispozici, pak už jen mobil, a překřikovali by se všichni.

Vlaky a autobusy: rychlostní, příměstské a spol.

Rychlovlaky, autobusy či příměstská doprava tvoří další zajímavý, byť okrajový trh s komunikačními službami. Od těchto služeb se čeká stejná kvalita a možnosti, které skýtá širokopásmové domácí nebo podnikové připojení, plus nadstavbové komunikační a informační služby pro posádky, navigaci, zabezpečení provozu, dohledové systémy apod. Vzhledem k nákladům na komunikační infrastrukturu je cílem takto rovněž snížit náklady na posádku.

Počet rychlovlaků v Evropě jde do stovek a právě v nich – na delších trasách, v plně komfortních vagónech – se připojení k Internetu a hlasové služby nejvíce cení pro profesionály. Příměstská vlaková doprava, pokud nabízí alespoň srovnatelný komfort (v mnoha státech tomu tak již dávno je), je dalším trhem pro poskytování komunikačních služeb. Příkladem efektivního nasazení je Heathrow Express, který již půl roku nabízí internetové služby (na bázi WiMAX) pasažérům směřujícím z nádraží Paddington na letiště Heathrow.

Skandinávský internetový provozovatel Icomera je vedoucí společností na světě v počtu uživatelů WiFi ve vlacích. Služba se poskytuje od roku 2003 a v září překročil počet uživatelů milión. Palubní systém WiFi využívají nejen pasažéři, ale též palubní personál pro vyspělou komunikaci a dopravní management.

Jeden projektů věnovaných speciálně komunikačním službám ve vlacích sponzorovala European Space Agency. Pod názvem SAET (Satellite Access for European Train) měl za úkol definovat širokopásmové technologie (včetně vhodných antén) pro použití ve vlakové dopravě. Navržený systém využívá geostacionární družici pracující v pásmu Ku pro dva možné typy služeb: přístup k Internetu a digitální TV. Pro některé služby a zejména pro funkčnost antény mobilního satelitního terminálu ve vlaku se použije GPS. Projekt byl ukončen testováním ve vlaku ETR500 společnosti Trenitalia, na trasách Řím-Neapol a Milán-Turín o celkové délce 14 tisíc kilometrů.

Přestože se technologie a související širokopásmové služby vhodné pro rychlostní vlaky testovaly zhruba od roku 2005, na komerční nasazení u mezinárodních rychlostních vlaků se dlouho čekalo. Jako první se konečně rozhoupal Thales, který nabídne od příštího roku bezdrátový přístup k Internetu prostřednictvím WiFi ve vlacích mezi Paříží, Bruselem, Amsterdamem a Kolínem nad Rýnem. Technické řešení bude kombinovat satelitní komunikaci, GPRS a UMTS zajišťující trvalé připojení v buňce pohybující se rychlostí do 300 km/h. Z výběrového řízení vyšli jako partneři projektu 21Net, Nokia Siemens Networks a Telenet. Zkušební provoz využívá přístupové body v každém z vozů třídy Comfort 1 a Comfort 2, kde jsou také elektrické přípojky pro počítače. Cenová politika má odpovídat situaci hot spots v hotelech či na letištích.

Jiný hojně využívaný expresní dálkový spoj mezi Velkou Británií a Francií, v návaznosti na sousedy včetně Belgie, Eurostar, si dává na čas s komunikačními službami pro pasažéry. Slibuje WiFi (podobně jako nákup jízdenek prostřednictvím mobilu) až od roku 2009.

V autobusech se uplatňují komunikační řešení spíše sporadicky a lokálně. Některé autobusové společnosti v Evropě již na svých spojích poskytují připojení pomocí WiFi na palubě; v městské dopravě zase mohou cestující případně využít mesh WiFi síť, pokud pokrývá kontinuálně městskou oblast. V USA se prosazuje řešení RiderNet3 (společnosti Pardus), které se již ve své třetí generaci umí vypořádat s jinak nepříliš příznivým prostředím motorového vozidla veřejné dopravy. Hardware zahrnuje bezdrátový přístupový bod určený pro vozidla s integrovaným širokopásmovým modemem a anténu s vysokým ziskem pro EV-DO, 802.11 a GPS. Řešení, které se ujalo např. v New Yorku či New Jersey, nabízí rychlost do 700 kbit/s pro bezpečné internetové připojení.

Jako ryba ve vodě

V lodní veřejné dopravě, naneštěstí nepříliš využitelné v našich podmínkách, je trh velice fragmentovaný: od zábavních dálkových plaveb na zámořských civilních lodích až s několika tisícovkami pasažérů až po běžné trajekty s se stovkami pasažérů. Pro zámořské plavby se ujala satelitní komunikace již od jejího samotného počátku, takže rozšíření jejího využití pro komunikaci pasažérů je nasnadě.

V městských trajektech se uplatní nejen běžné mobilní sítě, ale moderně i WiMAX. V Chicagu v rámci zářijového WiMAX World Congress se na výletní plavbě po řece ověřila spolehlivost a síla signálu WiMAX při pohybu pod úrovní okolního terénu a mezi lesem ocelových mrakodrapů, které mobilnímu signálu běžných sítí dělají problémy a znemožňují jakýkoli příjem signálu.

BRAND24

Odkazy:

Train Communications Systems 2007 Conference

Kde byste osobně nejvíce uvítali plnohodnotné mobilní internetové služby?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA je nezávislá síťová specialistka. Okusila český, španělský i kanadský vzdělávací systém. Vedla kurzy v 7 zemích a ve 4 jazycích, školila on-line pro UCLA.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).