EU: Obecné blokování pirátských webů je nepřípustné, konkrétní zákazy možné jsou

Generální advokát Soudního dvora EU vydal stanovisko v případu rakouského webu kino.to, který pirátsky nabízel filmy. Tamní provider se bránil příkazu, aby k webu blokoval přístup.

Je přípustné, aby soud vydal poskytovateli internetového připojení obecný příkaz zablokovat uživatelům přístup k webové stránce, která nelegálně nabízí díla chráněná autorským zákonem?

Tak zjednodušeně řečeno zněla jedna z otázek, na kterou v případu točícího se kolem rakouského webu kino.to odpovídal generální advokát Soudního dvora EU Pedro Cruz Villalón. A jeho odpověď zní ne. Zároveň ale uznal, že je podle evropských norem přípustné, aby soud poskytovateli nařídil konkrétní blokační opatření konkrétního webu, byť by to pro providera znamenalo finanční náklady a byť by je bylo možné jednoduše obejít.

Stanovisko generálního advokáta (plné znění v češtině najdete zde), který soudu poskytuje nestrannou právní analýzu případu, předznamenává, jak by mohl vypadat konečný verdikt Soudního dvora EU. Soudci se ale jeho názorem nakonec řídit nemusí. 

Každopádně jde o zajímavé čtení, které ukazuje, jakým směrem se unijní právo ubírá – a vypadá to, že tlak na providery sílí.

Kauza Kino.to

S celkem čtyřmi otázkami se na Soudní dvůr obrátil rakouský Nejvyšší soud, který řeší spor mezi filmovými společnostmi Constantin Film Verleih GmbH a Wega Filmproduktionsgesellschaft GmbH na jedné straně a rakouským providerem UPC Telekabel Wien GmbH na straně druhé.

Případ se točí kolem webu kino.to, který uživatelům nelegálně nabízel streamované filmy a seriály. „Podle informací žalobkyň bylo na internetové stránce kino.to, která byla po určitou dobu navštěvována každodenně více než 4 miliony uživateli, nabízeno k prohlížení prostřednictvím streamingu nebo ke stahování více než 130 000 filmových děl bez souhlasu nositelů práv,“ uvádí ve shrnutí kauzy generální advokát. Onu stránku už na Internetu nenajdete, v červnu 2011 byla po zásahu policie uzavřena a jejího provozovatele, který měl na reklamě vydělávat několik milionů eur ročně, poslal soud na necelé čtyři roky do vězení.

Ještě před uzavřením webu se filmové společnosti, vlastnící práva na řadu filmů, které se na kino.to objevily, obrátily na UPC Telekabel Wien s žádostí, aby jako velký poskytovatel připojení začal svým zákazníkům k webu kino.to blokovat přístup. Provider přitom neměl k webu kino.to žádný vztah – neposkytoval mu ani připojení, ani webhosting. Když žádost majitelů práv odmítl, obrátili se na soud. Handelsgericht Wien jim 13. května 2011 vyhověl a uložil providerovi povinnost blokovat kino.to (prostřednictvím IP adres a doménových DNS záznamů).

Po odvolání obou stran se případ dostal na stůl odvolací instance. Soud 27. října 2011 (tedy několik měsíců poté, co byl web kino.to uzavřen) uložil UPC zákaz zprostředkování přístupu k dotyčné stránce, ale neuvedl, jakým konkrétním způsobem má provider postupovat. Poskytovatel pak využil opravného prostředku a obrátil na Nejvyšší soud s žádsotí na zamítnutí návrhů žalobkyně. Nejvyšší soud řízení přerušil, aby si vyžádal stanovisko Soudního dvora.

Provider jako zprostředkovatel

Otázky, které rakouský soud evropským soudcům položil, se týkají několika aspektů případu. V prvním dotazu se řeší zdánlivě nepodstatný detail: může být provider, který umožňuje svým zákazníkům přístup na weby porušující autorská práva, považován za „zprostředkovatele“, jehož služby jsou třetí stranou (tedy provozovatelem webu, který porušuje autorská práva) využívány k porušování autorského práva? Tady je přesná formulace dotazu:

1) Má být čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29 vykládán v tom smyslu, že osoba, která na internetu zpřístupňuje předměty ochrany bez souhlasu nositele práv (čl. 3 odst. 2 směrnice 2001/29/ES), využívá služeb poskytovatelů přístupu těch osob, které využívají přístupu k těmto předmětům ochrany?

Nejde přitom o žádnou maličkost. Pokud totiž providera, jehož zákazníci vyhledávají pirátská díla, můžete označit za „zprostředkovatele“, znamená to, že proti němu mohou soudy vydávat soudní příkazy v zásadě stejně jako proti samotnému provozovateli pirátského webu. Dosud přitom byl za „zprostředkovatele“ považován jen provider, jehož služby někdo pro porušování autorských práv přímo používal (ať už šlo o připojení k Internetu nebo hosting).

Pro providery tedy rozhodně není dobrou zprávou, že generální advokát na první dotaz odpověděl kladně:

Článek 8 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že osoba, která na internetu zpřístupňuje předměty ochrany bez souhlasu nositele práv a tím porušuje práva podle čl. 3 odst. 2 směrnice 2001/29, využívá služeb poskytovatelů internetového připojení těch osob, které se k těmto předmětům ochrany dostávají.

Obecné blokování webu

Na druhou otázku, která byla podmíněna zápornou odpovědí na první dotaz, generální advokát nakonec neodpovídal, nemá ji tedy význam zmiňovat. V třetí a čtvrté se pak dostal k jádru sporu: je možné uložit providerovi zcela obecný příkaz k blokování určité webové stránky? A je s unijním právem slučitelné, pokud by se providerovi uložila konkrétní opatření, i když pro něj znamenají podstatné náklady a je možné je lehce obejít? Tady je konkrétní znění obou otázek:

3) V případě kladné odpovědi na první nebo druhou otázku, a pokud je tedy přípustné vydat vůči poskytovateli internetového přístupu uživatele soudní zákazy ve smyslu čl. 8 odst. 3 směrnice 2001/29: Je slučitelné s unijním právem, a zejména s jeho požadavkem vyvážení základních práv zúčastněných osob, aby bylo poskytovateli internetového připojení zcela obecně (tedy bez nařízení konkrétních opatření) zakázáno, aby svým zákazníkům umožňoval přístup k určité internetové stránce, pokud je na ní výlučně nebo v převážné míře zpřístupňován obsah bez souhlasu nositelů práv, jestliže takový poskytovatel může donucovací sankce z důvodu porušení tohoto zákazu odvrátit pomocí důkazu, že již učinil všechna opatření, která je od něj možné rozumně požadovat?

4) V případě záporné odpovědi na třetí otázku: Je slučitelné s unijním právem, zejména s jeho požadavkem vyvážení základních práv zúčastněných osob, aby byla poskytovateli internetového připojení nařízena určitá opatření v tom směru, aby svým zákazníkům ztížil přístup k internetové stránce s protiprávně zpřístupněným obsahem, jestliže tato opatření vyžadují nezanedbatelné náklady, avšak je možné je lehce a bez zvláštních technických znalostí obejít?“

V případě třetí otázky, týkající se možnosti příkazu k obecnému zablokování konkrétní stránky, generální advokát odpověděl záporně: „S požadavkem zvážení základních práv dotčených osob (…) není slučitelné uložit poskytovateli internetového připojení zcela obecně a bez nařízení konkrétních opatření zákaz umožnit svým zákazníkům přístup k určité internetové stránce, jejímž prostřednictvím je porušováno autorské právo.“

Generální advokát argumentoval mimo jiné tím, že podle článku 15 odstavec 1 směrnice 2000/31 „…členské státy nesmí ukládat poskytovatelům služeb obecnou povinnost dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace nebo obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní činnost.“ Pokud tedy soud nestanoví, jak přesně má provider dotyčný web blokovat, nutí ho vlastně k porušování tohoto ustanovení - provider by musel aktivně vyhledávat kopie dotyčné stránky nebo filtrovat data přenášená v jeho síti, aby zjistil porušování autorských práv. 

A generální advokát přidal i další argumenty proti: „Rovněž z posouzení situace poskytovatele plyne, že touto procesní možností není nijak zajištěna rovnováha základních práv. Poskytovatel musí strpět přijetí soudního zákazu, z něhož nevyplývá, jaká opatření musí přijmout. Pokud se v zájmu svobody informací svých zákazníků rozhodne pro méně intenzivní blokační opatření, musí se obávat uložení donucovací pokuty ve vykonávacím řízení. Rozhodne-li se pro intenzivnější blokační opatření, hrozí mu spor se svými zákazníky.“

Konkrétní opatření

Zbývá odpověď na poslední, čtvrtou otázku, která se týká možnosti uložení konkrétních blokačních opatření. Generální advokát uznává, že blokování se dá snadno obejít, to ale podle něj není důvod k tomu, proč je považovat za nepřípustná:

CIF16

Je pravda, že potenciálně může být řada uživatelů schopná omezení obejít. Z toho však nevyplývá, že jej bude také každý z těchto uživatelů obcházet. Uživatelé, kteří se v souvislosti s blokováním internetové stránky dozví o její protiprávnosti, se mohou rozhodnout, že od přístupu k této stránce upustí. Předpokládat u každého uživatele vůli získat navzdory blokování přístup k internetové stránce by podle mého názoru znamenalo nepřípustnou presumpci vůle každého uživatele podporovat porušování práva. Konečně je třeba poznamenat, že obcházet blokování může být připraven nikoli nepatrný počet uživatelů, avšak zdaleka ne všichni.

Nakonec tak konstatuje, že „konkrétní blokační opatření týkající se konkrétní internetové stránky… není v zásadě nepřiměřené ze samotného důvodu, že vyžaduje nezanedbatelné náklady, avšak je možné je lehce obejít bez zvláštních technických znalostí.“

Rozhodnutí o přiměřenosti a vhodnosti konkrétních blokování webů pak doporučuje nechat na rozhodnutí soudů v jednotlivých zemích: „Je na vnitrostátních soudech, aby v konkrétním případě při zohlednění všech relevantních okolností zvážily základní práva dotčených stran, a zajistily tak nastolení spravedlivé rovnováhy mezi těmito základními právy.“

31 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 12. 2013 19:25

Školení UX: Jak zapojit uživatele do designu

  •  
    Jak dostat ono tajemné UX do designu.
  • Ve kterých fázích zapojit uživatele, abyste dostali nejvíc muziky za nejmíň peněz.
  • Jak vytvářet jednoduché a srozumitelné persony

Detailní informace o školení UX »