Hlavní navigace

EU: Provider může dostat příkaz blokovat pirátský web, i když to nepomůže

27. 3. 2014
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Isifa.com
Soudní dvůr Evropské unie vydal rozhodnutí v případu sporu filmových společností s rakouským webem Kino.to, který nabízel pirátské kopie filmů.

Základní práva Evropské unie nebrání tomu, aby byl poskytovateli internetového připojení vydán soudní příkaz zabránit svým zákazníkům v přístupu k webu, který porušuje autorská práva. Příkaz přitom nemusí popisovat, jaká konkrétní opatření má provider přijmout – výběr je na poskytovateli a ten může vybírat tak, aby nemusel přinášet neúměrné oběti.

To je podstata verdiktu Soudního dvora Evropské unie, který dnes rozhodl v případu rakouského webu Kino.to (podrobnosti o kauze najdete v boxu na konci článku). Rozhodnutí je přitom závazné pro všechny evropské soudy, které by posuzovaly obdobnou věc.

Na rozdíl od listopadového stanoviska generálního advokáta Soudního dvora EU soudci připustili, že soudní příkaz může providerům nařídit povinnost zablokovat web s obsahem porušujícím autorské právo, i když jim neřekne, jak konkrétně to mají udělat.

Právo duševního vlastnictví není nedotknutelné

Soud odpověděl na dvě ze čtyř otázek, které mu z Rakouska přišly. V první odpovědi uznal, že provider může být považován za „zprostředkovatele“, jehož služby jsou třetí stranou využívány k porušování autorského práva. A tím pádem proti němu mohou být vydávány soudní příkazy.

V další otázce pak rozhodoval o tom, zda je po poskytovateli připojení možné chtít, aby svým zákazníkům zablokoval přístup na pirátský web. Dotaz zněl konkrétně takto:

Je slučitelné s unijním právem, a zejména s požadavkem vyvážení základních práv zúčastněných osob, aby bylo poskytovateli internetového připojení zcela obecně (tedy bez nařízení konkrétních opatření) zakázáno, aby svým zákazníkům umožňoval přístup k určitým webovým stránkám, s jejichž celým obsahem anebo jeho podstatnou částí nevyslovil nositel práv souhlas, jestliže poskytovatel připojení může donucovací sankce postihující porušení tohoto zákazu odvrátit prokázáním toho, že již učinil všechna opatření, která je od něj možné rozumně požadovat?

Rozhodnutí soudu je jasné: unijní právo vydání takového příkazu nebrání. Soud přitom upozornil na to, že zablokování webu na základě takového soudního příkazu nemusí být zdaleka stoprocentní. 

…není vyloučeno, že výkon takového soudního příkazu … nepovede k úplnému ukončení porušování práva duševního vlastnictví dotčených osob.

Provider totiž má možnost zprostit se odpovědnosti a nepřijmout některá případně proveditelná opatření, pokud je po něm nelze rozumně požadovat, konstatuje soud. Uznal také, že stoprocentní zablokování webů nemusí být proveditelné ani po technické stránce. A dodal:

…z čl. 17 odst. 2 Listiny nijak nevyplývá, že právo duševního vlastnictví je nedotknutelné, a že by tedy jeho ochrana musela být nezbytně zajištěna absolutně…

Soud tak ponechal providerům zadní vrátka – nikdo po nich nemůže požadovat opatření, která by nebyla rozumná nebo by je nadměrně finančně zatížila:

BRAND24

Tato možnost zproštění se odpovědnosti přitom vede zcela jasně k tomu, že adresát tohoto soudního příkazu nebude nucen přinášet neúnosné oběti, což se zdá být odůvodněné zejména s ohledem na skutečnost, že tento adresát není původcem porušování základního práva duševního vlastnictví, které vedlo k přijetí uvedeného soudního příkazu.

Opatření přijatá poskytovatelem ale podle soudu musí každopádně vést „…alespoň ke ztížení nedovolených prohlížení předmětů ochrany a ke skutečnému odrazení uživatelů internetu.“

Uvidíme, jak se s verdiktem popasují nižší soudy napříč Evropou.

Kauza Kino.to

S celkem čtyřmi otázkami se na Soudní dvůr obrátil rakouský Nejvyšší soud, který řeší spor mezi filmovými společnostmi Constantin Film Verleih GmbH a Wega Filmproduktionsgesellschaft GmbH na jedné straně a rakouským providerem UPC Telekabel Wien GmbH na straně druhé.

Případ se točí kolem webu kino.to, který uživatelům nelegálně nabízel streamované filmy a seriály. „Podle informací žalobkyň bylo na internetové stránce kino.to, která byla po určitou dobu navštěvována každodenně více než 4 miliony uživateli, nabízeno k prohlížení prostřednictvím streamingu nebo ke stahování více než 130 000 filmových děl bez souhlasu nositelů práv,“ uvádí ve shrnutí kauzy generální advokát. Onu stránku už na Internetu nenajdete, v červnu 2011 byla po zásahu policie uzavřena a jejího provozovatele, který měl na reklamě vydělávat několik milionů eur ročně, poslal soud na necelé čtyři roky do vězení.

Ještě před uzavřením webu se filmové společnosti, vlastnící práva na řadu filmů, které se na kino.to objevily, obrátily na UPC Telekabel Wien s žádostí, aby jako velký poskytovatel připojení začal svým zákazníkům k webu kino.to blokovat přístup. Provider přitom neměl k webu kino.to žádný vztah – neposkytoval mu ani připojení, ani webhosting. Když žádost majitelů práv odmítl, obrátili se na soud. Handelsgericht Wien jim 13. května 2011 vyhověl a uložil providerovi povinnost blokovat kino.to (prostřednictvím IP adres a doménových DNS záznamů).

Po odvolání obou stran se případ dostal na stůl odvolací instance. Soud 27. října 2011 (tedy několik měsíců poté, co byl web kino.to uzavřen) uložil UPC zákaz zprostředkování přístupu k dotyčné stránce, ale neuvedl, jakým konkrétním způsobem má provider postupovat. Poskytovatel pak využil opravného prostředku a obrátil na Nejvyšší soud s žádostí na zamítnutí návrhů žalobkyně. Nejvyšší soud řízení přerušil, aby si vyžádal stanovisko Soudního dvora.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Šéfredaktor Lupa.cz a externí spolupracovník Českého rozhlasu Plus. Dříve editor IHNED.cz, předtím Aktuálně.cz a Českého rozhlasu. Najdete mě na Twitteru nebo na LinkedIn

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).