Eurokomisní objev

Ilustrace: Nenad Vitas

Evropská Komise objevila Facebook. A nyní by jej ráda donutila k tomu, aby skutečně mazal uživatelská data, chránil soukromí svých uživatelů a dělal spoustu zajímavých věcí, které doposud nedělá. Tato zpráva by za normálních okolností rozšířila každodenní várku žurnalistických balastů, které chrlí tiskové agentury (v tomto případě veřejnoprávní ČTK), nebýt jejího podstatného pozadí. Právě to – včetně šokujícího odhalení, co stojí za nečekanou iniciativou eurokratů – se zde pokusím rozklíčovat.

Pokud Facebook používáte intenzivněji, případně pokud se jím zabýváte profesionálně, víte, že bezpečnost a soukromí jsou problém. Firma se s tím snaží něco dělat. Uvádí nová nastavení pro individualizaci práce s kontakty, bezpečnostní centra, snaží se edukovat nové uživatele. Vzhledem k deficitu, který v oblasti bezpečnosti Facebook má, je to pořád málo a určitou roli hraje zřejmě i fakt, že zásadní zásah do stavu věcí by mohl celou sociální síť poškodit. Problém bezpečnosti a soukromí prostě není novinka, je zde od počátku a nezdá se, že by právě teď byl aktuálnější, než třeba před rokem.

       

Co tedy vede velký „Bruselátor“ k tomu, že chce zrovna nyní chránit soukromí svých občanů a pouští se do něčeho tak stupidního, jako je snaha „regulovat“ firmu, která v EU v podstatě ani nepůsobí? Je to přirozená potřeba úředníků hledat si další místa, kde se mohou tlačit do života ekonomickým subjektům, potažmo občanům? Tatáž potřeba, která je tuhle vedla ke snahám zavádět dopravní předpisy ve 3D, nota bene tam, kde dávno existují? Nutnost vyplnit prostor, kde doposud neexistují lejstra? Nikoliv. Pravda je totiž, zdá se, někde jinde.

Snaha regulovat Facebook přichází ve zvláštní koincidenci s jistým zajímavým kulturně-společenským fenoménem. Nechci být za škarohlída, ale není to právě tento fenomén, který stojí za nebývalou aktivitou obyvatelů bruselských kanceláří ohledně sociálních sítí? Osobně jsem přesvědčen, že je to velmi pravděpodobně právě tak. Mám pro to jednoduchý důvod: každý správný úředník je velmi konzervativní člověk. Vždy si ráno nejprve pořádně přečte v novinách, co se děje, a až pak podle toho koná. Pouštět se do neprověřených experimentů a vlastních témat je totiž nebezpečné. Skutečný obsah veřejné diskuze ale spolehlivě odhalí tisk… co když ho ale omylem otevřeme ne na denních zprávách nýbrž na kulturní rubrice? Výsledek může vypadat třeba právě takto.