Europoslanci k dohodě ACTA: ano, pokračujte dál …

Evropská komise potřebovala mandát od europarlamentu, aby mohla parafovat dohodu ACTA. Získala ho, a dokonce v mnohem benevolentnější podobě, než se čekalo.

Ve středu 24. listopadu došlo na půdě Evropského parlamentu k zajímavému hlasování, které se týkalo dohody ACTA (Anti Counterfeiting Trade Agreement, česky: Obchodní dohoda proti padělání) a dopadlo kladně, byť jen těsně: 331 europoslanců bylo pro, 294 proti a 11 se zdrželo hlasování. Snad nejzajímavější je ale to, o čem se vlastně hlasovalo a jak rozumět výsledku hlasování. Řada médií jej totiž interpretovala jako souhlas Evropského parlamentu se samotnou dohodou ACTA, ve smyslu její ratifikace.

Tak tomu ale (naštěstí) není.

Současný stav sjednávání dohody

Abychom pochopili význam středečního hlasování, musíme si nejprve říci, že „obchodní“ dohoda ACTA dosud nebyla zcela dokončena. Jak už jsem psal v jednom z předchozích článků zde na Lupě, koncem září skončilo poslední „řádné“ jednací kolo v Japonsku. Jenže se na něm nepodařilo vyřešit úplně všechny sporné věci, a tak ještě nevznikl úplně finální text dohody.

Podle některých zdrojů se tyto resty měly řešit již na dálku (rozuměj: mailem), bez dalšího jednacího kola. To se nejspíše stalo, protože následně (15. listopadu) byl zveřejněn další, „více finální“ tvar dohody, a to souběžně ze strany USA i ze strany EU (a asi i dalších jednajících stran).

Tentokráte už zveřejněnému textu chybí ještě „kontrola od právníků“ (legal review). A kdoví co ještě – a tak se chystá další jednací kolo, tentokráte prezentované již jen jako „jednání o technických záležitostech“ a se zastoupením jednajících stran na nižších úrovních. Proběhne od 30. listopadu do 3. prosince v australském Sydney, a teprve po něm by měla vzniknout finální verze dohody ACTA.

Teprve tato finální dohoda by následně měla být podepsána příslušnými stranami (ze kterých se tak stanou signatáři dohody. Nicméně tím dohoda ještě nenabude své účinnosti. K tomu dojde až po její ratifikaci v dostatečném počtu signatářských zemí (konkrétně v šesti).

Za Evropskou unii by dohodu měla podepsat její Komise, která byla také jednající stranou. A aby tak mohla učinit, podle nových unijních pravidel (vyplývajících z Lisabonské smlouvy) již k tomu potřebuje mandát od Evropského parlamentu. A ten dostala právě skrze středeční rezoluci.

Zde popisovaná rezoluce (ze středy 24.11.2010) tedy rozhodně není „ratifikačním souhlasem“ Evropského parlamentu. Celý proces ratifikace bude moci započít až po skutečné finalizaci celé dohody (ke které ještě nedošlo, viz výše) a po jejím podpisu jednotlivými stranami.

Ratifikace ze strany EU bude vyžadovat jak souhlas členských států Unie, tak i souhlas Evropského parlamentu. Ten tedy bude muset jednat o celé dohodě ještě jednou (zřejmě počátkem roku 2011), a teprve zde půjde o skutečný souhlas (či nesouhlas) s dohodou ve smyslu její ratifikace.

Tuto středu to tedy bylo jen jakési „ano, pokračujte dál ….“, které bylo navíc jen dosti těsné (co do počtu hlasů pro a proti) a navíc spojené s určitými podmínkami, které si parlament klade (viz dále).

Budou dohodu ACTA ratifikovat i národní parlamenty členských zemí EU?

Zdůrazněme si ještě, že kromě Evropského parlamentu budou pro úspěšnou ratifikaci muset dát svůj souhlas i jednotlivé členské země.

Zde je ale zajímavou otázkou, co přesně se tím rozumí: zda bude stačit souhlas Rady (ve které jsou zastoupeni nejvyšší představitelé členských zemí), nebo zda bude nutné projednání a souhlas v parlamentech jednotlivých členských zemích. Kde by asi muselo dojít k souhlasu ve všech členských zemích, resp. nesouhlas jedné by stačil k odmítnutí (neúspěšné ratifikaci) celé dohody.

Na tuto otázku ale neznám odpověď. Je zřejmě složitější a závisí na tom, zda finální text dohody ACTA bude v EU klasifikován jen jako čistě obchodní dohoda, nebo i jako dohoda „smíšená“, zasahující i do dalších oblastí, konkrétně do oblasti trestního práva. Vzhledem k novému rozdělení kompetencí  (skrze Lisabonskou smlouvu)  by v prvním případě národní parlamenty nic neschvalovaly, a ve druhém naopak musely schvalovat.

Jaká rezoluce neprošla?

Pojďme nyní již k samotné rezoluci, kterou tuto středu tak těsně přijali europoslanci. Vlastně si musíme říci, že návrhů rezolucí bylo několik, ale nakonec zbyly na stole dvě:  jedna „přísnější“ a jedna „méně přísné“.

„Přísnější“ rezoluce byla přísnější zejména ve svých požadavcích na to, aby dohoda ACTA neměnila stávající unijní acquis, nezasahovala do jeho aplikace a nebránila jeho dalšímu rozvoji – s tím že tyto záruky měla Komise poskytnout písemně a s dostatečným časovým předstihem před parafováním samotné dohody. Stejně tak tato „přísnější“ rezoluce požadovala, aby Komise s dostatečným předstihem předložila parlamentu právní analýzu dopadů dohody ACTA na oblasti, jako je například ochrana dat a základní práva, či způsob požadované spolupráce mezi držiteli práv a internetovými providery.

Dále tato rezoluce vyjadřovala nesouhlas se stanoviskem Komise, že se jí podařilo dosáhnout „významného pokroku“ v ochraně chráněných zeměpisných označení (typu: Olomoucké tvarůžky), a naopak na ni apelovala, aby jejich ochranu do dohody ACTA ještě prosadila.

No a v závěru „přísnější“ verze rezoluce připomínala Komisi  (a také Radě), že Parlament má nezastupitelnou roli při ratifikaci, neboť k ní musí dát svůj souhlas – a že si vyhrazuje právo jej neudělit, pokud nebudou splněny jeho požadavky, vyjádřené v rezoluci.

O této „přísnější“ rezoluci, kterou připravily politické skupiny spíše z levicovější části spektra (S&D, ALDE, zelení/EFA a GUE/NGL, popis) byla nakonec jen těsně zamítnuta, když pro bylo 306 poslanců, 322 proti a 26 se zdrželo. Konkrétní hlasování jednotlivých poslanců najdete zde (strany 105 a 106), z českých europoslanců hlasovali pro spíše ti levicovější, a proti spíše ti pravicovější.

Jaká rezoluce prošla?

Proto následovalo hlasování o „méně přísné“ rezoluci, kterou připravila skupiny EPP a ECR (Evropská lidová strana a Evropští konzervativci a reformisté). A tato podstatně mírnější rezoluce již prošla, byť také poměrně těsnou většinou (331 pro, 294 proti a 11 se zdrželo).

Rozdíl v obou hlasovaných rezolucích je na první pohled patrný  i z toho, že ta přísnější má 36 požadavků, zatímco ta méně přísná jich má jen 15. Odstraněny přitom byly všechny nesouhlasy či jen odlišné názory Parlamentu, a také prakticky všechny konkrétní požadavky, které Parlament na Komisi měl. Včetně těch, aby Komise vyjasnila, co je vlastně dohoda ACTA zač a čeho se týká, a předložila analýzu jejích dopadů. Zůstal jen jediný nemastný a neslaný bod, který říká, že Parlament:

vyzývá Komisi, aby potvrdila, že provádění dohody ACTA nebude mít žádný dopad na základní práva a ochranu údajů, na pokračující úsilí EU o harmonizaci opatření k prosazování práv k duševnímu vlastnictví ani na elektronický obchod;

A třeba i z kritiky Komise za to, že neprosadila ochranu zeměpisných označení, a z výzvy aby tak učinila, se obratem stala chvála za snahu a rezignovaný povzdech nad neúspěchem:  

zdůrazňuje význam, který má ochrana zeměpisných označení pro evropské společnosti a pro zaměstnanost v EU; oceňuje úsilí Komise o začlenění ochrany zeměpisných označení do oblasti působnosti dohody ACTA;

pokládá za politováníhodné, že dohoda v článku 1.X nedefinuje „padělaná zeměpisná označení“, neboť toto opomenutí by mohlo vést k nejasnostem nebo by přinejmenším mohlo zkomplikovat úlohu správních a soudních orgánů při výkladu a uplatňování dohody ACTA;

Řečeno lapidárně, jde o obrat téměř o 180 stupňů: z tvrdého postoje k dohodě ACTA a jasných požadavků na vyjasnění dopadů a sporných bodů (s přímou hrozbou že „také to pak nemusíme schválit ….“), se stal (možná rezignovaný, možná skoro až aktivní) a prakticky ničím nepodmíněný mandát k parafování celé dohody.

Co hrozí?

Osobně jsem hodně překvapen tím, jak na půdě evropského parlamentu dopadl „souboj“ obou návrhů rezolucí, popisovaných výše. Podle toho, jak Evropský parlament jednal a co až dosud signalizoval, bych od něj očekával spíše přijetí oné přísnější rezoluce, a ne té méně přísné, až benevolentní.

Za velmi zásadní považuji i ztrátu „tlaku“ na vyjasnění neurčitostí a nejasností kolem celé dohody a jejích dopadů.  Její původně jednoznačné formulace (požadující to či ono, včetně odpovědnosti třetích stran, prohledávání počítačů a přehrávačů při přechodu hranic či odpojování uživatelů od Internetu atd.) se totiž s postupem času „obrousily“ a přetavily do právních formulací, které na první pohled vypadají jako úplné vypuštění těchto požadavků.

Dnes už ale mnoha lidem začíná docházet, že to možná  bylo jen účelové zakamuflování těchto požadavků tak, aby si jejich odpůrci mohli oddechnout a myslet si, že byly zcela opuštěny – i když ve skutečnosti původní požadavky v dohodě fakticky zůstaly, byť jen šikovně přeformulované do možnosti či „best practice“, kterou je vhodné podporovat a prakticky naplňovat.

Dovolím si to konkrétně ilustrovat na velmi čerstvém apelu české europoslankyně Zuzany Roithové, které se dohodou ACTA aktivně zabývá a je v jistém smyslu „přímo u zdroje“ dění. A i ona nyní s překvapením zjišťuje, že to s odstraněním těch nejkřiklavějších původních požadavků není až tak horké:

Content

Zuzana Roithová: jsem pobouřena, že dohoda ACTA umožní prohledávání osobních počítačů na hranicích kvůli pirátské hudbě.

Takže: ještě není zdaleka všemu konec.

Anketa

Očekáváte, že Evropský parlament nakonec schválí dohodu ACTA (v rámci ratifikace)?

28 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 30. 12. 2010 14:44
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení Google Analytics pro pokročilé

  •  
    Jak využít nové funkce Google Analytics
  • Vyhodnocování pomocí Multichannel funnels
  • Neopakujte chyby při vyhodnocování dat.

Informace o školení Google Analytics pro pokročilé »