Vlákno názorů k článku
eWorkshop: Zásady budoucích sociálních systémů

Myslím, že těžko můžeme v tomto stádiu navrhovat konkrétní pravidla/aplikaci, proto se zatím pokusím námi již vymezené obecné koncepty jen poněkud zúžit...

Proč měly systémy typu "Orkut" tendenci k inflaci přátelství? Protože síť byla zaplavována stále dalšími kontakty, aniž by ty staré ubývaly. To bylo způsobeno nastavením pravidel na "digitální přátelství" a "nekonečná přátelství" - definování přátelství pouze v extrémních kategoriích "existuje-neexistuje" zvýhodňovalo ty, kteří dokázali maximalizovat počet kontaktů, což v evoluci socioware sítí prosadilo právě strategii maximalizace počtu "přátel". Navíc chyběl jakýkoli úbytek, jednou navázaná přátelství trvala do nekonečna a tutíž i počet přátel směřoval k metě, kdy všichni jsou (stejně "kvalitní") přátelé všech a síť tak torálně ztrácí svoji strukturující funkci.

Nabízí se jednoduché řešení - přidáme do stávajících systémů "kvalitu" a časovou omezenost - budeme kvalitu přátelství hodnotit na škále od jedné do deseti a pokud tato kvalita nebude udržována nějakými vhodně zvolenými aktivitami, bude v čase klesat k nule. V čem spočívá problém tohoto řešení?

Podíváme-li se na věc z úhlu našich dřívejších diskusí o emergenci a complexity theory, tak chyba dřívějšího řešení nespočívá jen v nevhodném nastavení pravidel na "digitálnost a nekonečnost" přátelství. Jde imo také o nevhodný způsob vytváření pravidel. Pravidla nevznikala spontánně, byla vytvořena ad hoc. Pokud designujeme systém, který má vést k určitému chování, postupujeme v podstatě tak, že vytváříme zpětnou vazbu; tzn. definujeme určitý žádoucí cíl a pak nastavujeme pravidla tak, aby chování vedoucí k cíli umožňovala/odměňovala a chování blokující dosažení cíle blokovala/penalizovala. V reálném světě však spočívá problém v tom, že abychom mohli měřit, zda nějaké chování prospívá nebo blokuje v dosažení cíle, musíme stanovit operační definici cíle, tzn. musíme stanovit reálné proveditelné operace, pomocí kterých zjišťujeme, zda se blížíme nebo vzdalujeme cíli. Námi vytvořený systém tak v nejlepším případě směřuje k naplňování cílů tak jak jsme je operacionalizovali, nikoli jak jsme si je přáli. To je právě ten známý problém měření (jehož ošidnost potvrdí každý, kdo něco tuší o sociáních vědách) - vždycky měříme jen indikátory, nikoli veličiny samotné!

Tak tomu bylo i v případě našich "starých" socioware - operacionalizovaly přátelství cca jako "potenciál přístupu ke kategorizovaným informacím o osobách a potenciál kontaktu těchto osob závislý na velikosti sítě aktuálně dostupných kontaktů". Z hlediska této operacionalizace byly "staré" socioware sítě velmi úspěšné. Otázka je, do jaké míry byl tímto vytěžen potenciál lidské sociability v kombinaci s moderními technologiemi. S pravidly systémů je to jako s počítači - dělají to co jim řeknete, ne to co si myslíte, že jím říkáte.

IMO pokud chceme definovat vhodná pravidla, musíme v prvé řadě vytvořit vhodnou operacionalizaci toho, co vlastně po těch sítích chceme. Odkážu na příspěvek Ondřeje Páleše - jde o to, aby veličinami, které určují blízkost v "pálešově ploše" byly takové proměnné, které jsou samy o sobě žádoucí (což počet úrovní kontaktů rozhodně není). Čeho přesně chceme dosáhnout? Propojení s počtem co největších lidí určitě ne - propojení s lidmi, kteří z našeho hlediska jsou nejhodnotnější? Jak definovat tuto hodnotu? Zájem o společná témata? Respekt vůči stejným lidem? Ochota investovat úsilí stejným směrem?

Jde IMO o to přiblížit operační definici vztahu tomu, co od něj skutečně očekáváme či potřebujeme. Možná že naše potřeba vnést do socioware vztahů dočasnost a non-digitálnost by nebyla řešením problému ale jen zakrytím příznaku problému - skutečným problémem je nevhodná operacionalizace vztahů/kvality vztahů v prostředí sítě, která prostě neodráží skutečné lidské potřeby. Z toho vyplývá nutnost studia lidských potřeb ohledně vztahů. Systémovým řešením je přiblížení se ke schopnosti v systémech přesněji měřit reálné lidské potřeby a pravidla stanovovat na základě vhodnější operacionalizace. Pak zřejmě nebude nutné se zabývat problémem digitálnosti a nekonečnosti vztahů.

Poněkud konkrétněji - mám hluboký zájem o studium toho, jak mohou informační technologie ovlivnit "lidský svět" => má potřeba získávat informace v této oblasti je velmi silná a logicky mě směruje tam, kde se tyto informace hromadí - tam se pak hromadím i já. Taky mám silnou potřebu o získaných informacích přemýšlet, analyzovat je, přeskupovat a generovat z nich případně i nové vědění. K tomu potřebuji oponenty, kteří se zajímají o bízká témata jako já, jsou chytří, kritičtí, umí komunikovat konstruktivně a jsou ochotni věnovat problematice čas a úsilí. Potřebuji systém, který mě na takové lidi bude směrovat. Nějaká sebekategorizace lidí a možnost kontaktovat "vhodné kategorie" mi v tom moc nepomůže - za chytrého se považujeme skoro všichni, ochota k úsilí často zůstává v úrovni toho, co by Erich From popsal jako "banální hovory" a komunikativnost si taky musí člověk vyzkoušet osobním zážitkem (zda si dva lidi v diskusi "sednou"?) a podobně to platí i pro znalosti a jejich relevanci, schopnost argumentace atp

Prostě orkut mi nepomůže, potřebuji něco životnějšího, něco relevantnějšího. V Orkutu - který jistě může být také užitečný - nejdřív zjistím informace (které navíc o sobě uvádí sám dotyčný) a pak mohu kontaktovat a zkoušet, jak co si budu myslet já. Já si ale nejdříve rád sám zkusím, co je kdo zač, a pak teprve zjišťuje věcné informace. Potřebuji systém, který by mě zaměřoval, ale ne zase moc konkrétně - potřebuji jen přivést "do správného klubu", ale tam si chci vybírat dál na základě mnohem širšího rejstříku lidksých schopností, než jaké mohou být v nějaké sebe-kategorizaci.

Jak jste sám poznamenal, roli socioware může plnit třeba tento workshop. Tohle (Lupa) je správný klub, ne proto že to deklaruje, ale protože tematikou a určitou mírou odbornosti/hloubky informací přitahuje lidi stejného zájmu. Tady se může na vlastní oči vidět, kdo něco opravdu ví, kdo se zajímá, kdo věnuje čas a úsili, komu to myslí a kdo je komunikativní. A tady není problém s digitálností a nekonečností vztahu - komunikuje se když je potřeba komunikovat a kvalita je odrážena tím, co si komunikanti mohou dát = mnohem lepší reflektování lidských ptřeb.

Problém je jak mnohem účiněji, rychleji a bez obrovských časových nákladů nacházet (s pomocí vztahů důvěry) takové Lupy a jak na ně směrovat/být směrován lidi/lidmi, se kterými dochází k naplňování nějakých (vzájemných) potřeb. Problém jak blokovat lidi/texty/témata, kterými se naopak nechci zdržovat od těch druhých. Problém zde spíše opačný než u nekonečných přátelství - trvalost identit, která by umožňovala využívat důvěry opakovaně a v mnohem širších souvislostech než v jednom workshopu (další texty, další zájmy, další prostory a obsahy..). Schpnost tyto identity rychle a spolehlivě vyhledávat v záplavě obsahu. Schopnost organizovat tyhle informace ("kdo mě to tehdy odkazoval na ty informace o "complexity science" a kde to bylo?"). Možnost vidět (nechá mě někdo indexovat obsahy, které sám sleduje, pokud bude důvěra vzájemná?), sdílet, spolupracovat (CVS)... Dále - až jako následek vybudované důvěry, nikoli opačně - schopnost zjistit konkrétní informace o dané osobě (fotka, zájmy, osobnější kontakt). xakru, už je to nesnesitelně dlouhé, moc děkuji za pozornost.

Super, k tomu už skoro není, co dodat. Snad jenom jednu otázku.

Začnu zeširoka. Je zřejmé, že tradiční mechanismy vytváření vztahů mezi lidmi do značné míry respektují právě ony zmíněné lidské potřeby. Také se asi shodneme, že tyto mechanismy nejsou dostatečně prozkoumané (jinak by nebylo v sociologii co zkoumat, že), a vlastně ani ty potřeby nejsou prozkoumané (jinak by nebylo co zkoumat v psychologii, že). Není tedy možné tradiční postupy formalizovat a převést na nějaké internetovou aplikaci. Budiž.

A teď ta slíbená otázka: co nám tolik nevyhovuje na tradičních mechanismech přátelení, že se je snažíme vylepšit internetovými aplikacemi?

Doufám, že tak bychom mohli definovat alespoň negativně, jaké vlastnosti ten systém mít nemá. Kdoví, možná to bude stačit, protože když se v ostatních ohledech ten systém nechá zcela volný, tak tam bude fungovat onen lidský faktor podobným způsobem jako v tradičních vzazích. Nebo jsem úplně mimo mísu?

Ne že by mi tradiční mechanismy přátelení nevyhovovaly. Jde mi jen o to, že nové technologie přináší obrovské možnosti, které by bylo škoda nevyužít, a navíc nás staví do nové situace. Kolik lidí můžeme potkat a poznat v "reálném" životě - a kolik na internetu? Ten prostor na internetu je prostě mnohem širší, a proto je nutné se naučit "dobře vybírat" a "neztrácet čas a směřovat rovnou za těmi správnými lidmi".

Prostě, i "sociální" svět pracuje s informacemi, a těch informací je obecně teď prostě tak nějak... eh... víc. Je potřeba hledat cesty, jak se v tom zorientovat.

Předjímáte (=podsouváte nám), že důvod, proč se zabýváme internetovými komunikačními nástroji, je opravit tradiční mechanismy přátelení. Není tomu tak, důvod je prostší: ještě více tyto "klasické" mechanismy využít. Pěkným příkladem toho, co umí internet úplně jinak než co nabízí setkání v reálném světě, je už první informace, kterou o daném člověku při prvním setkání získám. Pokud potkám Honzu v Praze v metru, ničím mě nezaujme, protože takových lidí jsou tam stovky. Pokud ho potkám v této diskusi, okamžitě si uvědomím, že přemýšlí podobným způsobem jako já a má zájem o podobné věci.
Vidíte, a formalista by řekl, že rolí internetu je pouze to, že jej vůbec potkám, protože právě žije v Anglii...

"Potřebuji systém, který by mě zaměřoval, ale ne zase moc konkrétně - potřebuji jen přivést "do správného klubu", ale tam si chci vybírat dál na základě mnohem širšího rejstříku lidksých schopností, než jaké mohou být v nějaké sebe-kategorizaci."

A co takhle: misto nespolehlive sebekategorizace zkusit nechat pravidla smerovat ucastniky do podobnych "klubu" proste tim, ze o to projevi zajem a zbytek trideni nechat na nich. Tj. prakticky by nam byly k navazani vztahu nabizeni lide, kteri hledaji stejne lidi jako my. Rozpoznavali by se pokladanim stejnych dotazu (coz by uz umely dnesni vyhledavace, informaci o tazatelich na to maji dost), uz existujicim pratelstvim se stejnymi lidmi a dalsimi atributy, jejichz vahu by asi bylo vhodne i nechat kazdeho uzivatele upravovat.

Coz mne privadi opet na myslenku, jak uzitecne by mohlo byt "bezpecne provedene" sdruzeni informaci a metainformaci z ruznych jiz existujicich siti a aplikaci. Pokud napr. pouzivam nekterou kolaborativni radio stanici, drive nebo pozdeji se muj vyber skladeb rozsiri tak, ze se najde jen velmi malo lidi s identickou mnozinou vyberu. Spousta jinych bude poslouchat castecne to stejne, ale jen par z nich prave *to stejne* (ci temer to stejne). Uz v takove situaci bych rad toho cloveka poznal, protoze mne zajima, co dalsiho spolecneho muzeme mit. Pokud by se k tomu pridaly informace o tom, co prave cetl / hledal pri poslechu te ktere skladby, mohla by byt vysledna zjisteni jeste zajimavejsi :)

Souhlasím s Vaším názorem

"misto nespolehlive sebekategorizace zkusit nechat pravidla smerovat ucastniky do podobnych "klubu"",

ale obávám se, že to je "redukce problému na problém stejné složitosti". Jakým způsobem se totiž účastníci o těchto klubech dozvědí? Podle nějaké kategorizace? Ale to bychom byli ve stejné situaci, jako když nyní kategorizujeme účastníky.

To, co ale podle mého názoru z našich diskusí stále více prosvítá, je nutnost soustředit se na témata, činnosti, zájmy, nikoliv na osoby. Už to v naší diskusi zaznělo: pokud mě někdo zaujme svým uvažováním, mám zájem se o něm dovědět více. A přesně tuto schopnost internetu bychom měli sledovat a maximálně využít.
Mimochodem, v našem reálném světě to funguje přesně naopak: nejprve musím poznat člověka, a teprve pak se s ním mohu začít bavit a zjistit, zda máme něco společného.

Souhlasím. Ještě bych dodal k tomu, na co je nutné se soustředit... soustředěním se na témata, činnosti a zájmy dojdeme k osobám, ale musíme pak i umět ty nové vzniklé vztahy důvěry využít - ty osoby nás pak zas mohou dovést k dalším "klubům" - obsahům, nebo i novým oblastem zájmu (třeba související s tou původní, což nám předtím unikalo...), tématům, činnostem...

Problem kategorizace a nalezeni klubu je sice problem stejne slozitosti z limitniho hlediska, ale absolutne ma slozitost mensi, protoze je mene klubu (zvlast kdyz se omezime na velke a zavedene, to si u lidi dovolit nemuzeme) nez lidi. Navic ulohu "najdi klub, kde se hovori o ..." dokazi pomerne uspokojive resit vyhledavace - neni to sice presne ta uloha, kterou bychom chteli resit (napriklad muze vyhledavac "nabrat" nejakou offtopic diskusi nebo muze byt tezke poznat, jestli se o danem terminu hovori do hloubky ci jen povrchne), ale v praxi to pomuze.