Hlavní navigace

Fair Use Poskytovatel

24. 2. 2005
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Britský poskytovatel PlusNet nedávno ohlásil, že od dubna hodlá zavést pro svoji nejrychlejší variantu DSL platbu podle množství přenesených dat. Na první poslech jde spíše o přitakání některým místním zastáncům tuhé formy Fair Use Policy, podle kterých zkrátka žádná síť nemůže být tak silná, aby bez omezení pokryla tužby a choutky všech svých uživatelů. Tak smutná však skutečnost přece jen není. FUP na ostrovech totiž slouží na rozdíl od svých vzdálených příbuzných, provozovaných většinou českými ISP, opravdu zejména ve prospěch uživatele a nikoliv poskytovatele.
Britský poskytovatel PlusNet nedávno ohlásil, že od dubna hodlá zavést pro svoji nejrychlejší variantu DSL platbu podle množství přenesených dat. Na první poslech jde spíše o přitakání některým místním zastáncům tuhé formy Fair Use Policy, podle kterých zkrátka žádná síť nemůže být tak silná, aby bez omezení pokryla tužby a choutky všech svých uživatelů. Tak smutná však skutečnost přece jen není. FUP na ostrovech totiž slouží na rozdíl od svých vzdálených příbuzných, provozovaných většinou českými ISP, opravdu zejména ve prospěch uživatele a nikoliv poskytovatele.

S oním třípísmenným prokletím se čeští internauti začali učit žít ve skutečnosti dávno před tím, než je mohli najít vytištěné drobným písmem pod ceníky poskytovatelů připojení k Internetu. V časech, kdy ještě českému Internetu vládl dial-up, bylo datové omezení součástí jeho podstaty a nikomu nepřišlo divné, že ani při (i dnes teoretickém) trvalém připojení nestáhnou více než nějaké půl giga dat za den. S pomalým, avšak neodvratným nástupem rychlejších typů přípojek a s prvními reklamami na „rychlý Internet“ však začali lidé zjišťovat, co všechno je vlastně na oné Síti sítí možné, a fyzické bariéry tenkých drátů jim začaly překážet více, než si v přechozích „pomalých“ časech vůbec dokázali představit. Jako obvykle byli uživatelé o míle před svými poskytovateli a ti, aby se vyrovnali se zdánlivě neomezenými představami lidí o životě na Internetu, reagovali utažením kohoutků ve svých sítích. Velkým překvapením nebylo ani to, že s nejráznějšími kroky i rétorikou přišel Český Telecom, když „Fair Use Policy“ přejmenoval na „Fair User Policy“ a náročné uživatele své sítě, ještě chvíli předtím vychvalované jako jedna z nejmodernějších v Evropě, bez váhání označil termínem „stahovači“ za parazity na klidném (rozuměj: pomalém) chodu svých přípojek.

BRAND24

Formy datových omezení samozřejmě existují i ve vyspělejších částech světa, avšak díky svým parametrům obvykle nevzbuzují takový odpor jako v místních podmínkách. Když už jsme začali Velkou Británií, můžeme pokračovat i co se příkladů FUP týče: například UK Online nabízí u své nejrychlejší podoby DSL připojení (8 Mbit/s) měsíční limit 500 GB dat, což z pohledu dokonce i „stahovače“ není limit takřka žádný. Pravda, při osmi megabitech za sekundu jej teoreticky může vyčerpat už za nějakých šest dnů, ale upřímně: je dnes vůbec CO takovou silou stahovat? PlusNet zase hodlá od dubna sjednotit podmínky FUP u všech svých rychlostí tak, aby při ceně 22 liber za měsíc bylo možné stáhnout 30 GB v denních hodinách a 230 GB v noci.

Britští poskytovatelé přitom k úvahám o ohraničených množstvích dat za měsíc dochází spíše až v poslední době, třeba právě zmíněný PlusNet dosud nabízel 512 kbit/s za pevnou měsíční cenu 22 liber bez omezení dat. Podle všeho je důvodem hlavně obava, že při takto vysokých rychlostech je již neomezený „běh“ přípojek příliš velkým rizikem pro propustnost sítě, ale i při nových podmínkách je nutné uznat, že zároveň zůstává zachována možnost svůj „rychlý Internet“ řádně využít. 260 či dokonce 500 GB dat za měsíc je již opravdu benevolentní prostor, zejména srovnáme-li tyto hodnoty s FUP, kterou na svém ADSL provozuje Český Telecom. U jeho služby Internet Expres Optimal 1024/256 kbit/s totiž dojde ke snížení rychlosti na polovinu již po stažení jednoho (!) gigabajtu dat, po stažení druhého pak již rychlost klesne na pouhých 64 kbit/s, což broadbandem nelze nazvat ani ve špatném vtipu. Nesrovnatelnost situací britského a českého uživatele DSL služeb je tak očividná. Zatímco ten první si může svoje rychlé připojení pořídit s vědomím, že jej může bez obav využít na drtivou většinu svých informačních potřeb a rychlost dostane opravdu takovou, jakou si zaplatil, český internaut s ADSL může jen doufat, že mu za měsíc nedorazí víc než několik větších e-mailů, jinak na stažení těch ostatních bude potřebovat čas jako s klasickým dial-upem. Jak se zdá, na opravdový přínos xDSL služeb si zkrátka budeme muset počkat až do privatizace jejich místního dominantního poskytovatele. Nezbývá než doufat, že tomu nezabrání ani fakt, že se mezi zájemci o Český Telecom nenachází žádný britský operátor…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je ředitelem médií vydavatelství Internet Info. V letech 2005 – 2008 působil jako šéfredaktor serveru Lupa.cz. Vystudoval Fakultu informatiky MU a Fakultu sociálních věd UK. Online komunikaci se věnuje i na svém blogu www.alesmiklik.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).