Výměna velkých souborů je možná jen přes upload na nějaký server, ze kterého si to někdo jiný může stáhnout.
Jiná věc je procento nelegálního obsahu. Za to si ale vlastníci práv mohou sami, protože u nás je povinnost odstranit z webu obsah, na který vlastník práv upozorní.
Já koncový uživatel pak stahuji jen obsah, který mi server nabízí. Do vztahu mezi serverem a vlasníkem práv nevidím.
Jinak, pokud se řídíme statistikami, zakažme rovnou také email, kde 90% je SPAM.
opravil bych znění na "Jiná věc je přítomnost nelegálního obsahu." (ohlédneme-li od toho, že diskutovaný obsah není nelegální, jen se s ním nakládá nelegálním způsobem). budeme-li ovšem po provozovatelích internetových úschoven chtít, aby kontrolovali u každého uploadu, zda má daný uživatel oprávnění obsah sdílet, postavíme je prakticky mimo zákon, protože taková kontrola nebude v jejich silách. nemluvě o tom, že ne každý, kdo uploaduje, tak činí s úmyslem sdílet.
prostě tady jde o snahu lidí, kteří mají hodně peněz, ovládnout distribuční kanály, hlava nehlava. stejně půjdou kukat, musíme jen doufat, že přitom nezničí Internet
opět odhlédněme, tentokrát od faktu, že například zaměstnanci Megauploadu věděli o porušování autorských práv, odměňovali je a podíleli se na něm (http://arstechnica.com/tech-policy/news/2012/01/legal-experts-say-megaupload-faces-long-odds.ars) a položme si krucinální otázku: jak se technicky zařídí, aby se denně zkontrolovalo x miliónů souborů s ohledem na to, zda má uploader oprávnění a současně úmysl je sdílet?
>> Jak se technicky zařídí, aby se denně zkontrolovalo x miliónů souborů s ohledem na to, zda má uploader oprávnění a současně úmysl je sdílet?
Snadno:
1. Soubor bude buď ve veřejném režimu (lze ho vyhledat => stahovat může kdokoli) nebo v soukromém režimu (stahovat může jen ten, kdo zná URL). Režim souboru volí uživatel, který ho uploaduje.
2. U souborů ve veřejném režimu bude kontrolován název/typ souboru na shodnost/podobu např. s databází filmů; v případě výrazné shody posoudí soubor ručně operátor a rozhodne o jeho smazání/ponechání. S hodnotícím algoritmem si lze různě vyhrát, aby toho na ruční hodnocení zbylo co nejméně - např. pokud se název shoduje s filmem a velikost souboru je malá, nejspíš jde jen o ukázku a netřeba to řešit; dále si systém může pamatovat hash/velikost zamítnutých i schválených souborů, a na základě toho automaticky schvalovat/zamítat příští pokusy o zveřejnění identických souborů.
3. Systém může stejným způsobem kontrolovat i soubory v soukromém režimu, které jsou hodně stahované => řeší předávání odkazů na warez fórech (čili ne-privátní užití).
4. Pokud bude server důsledně mazat významnou část nelegálních děl, bude jich tam přibývat velmi málo => bude to práce na max. několik hodin denně pro jednoho brigádníka (ale spíš na několik desítek minut).
Ne, pirát je ten, kdo to na ten net dal. Televize totiž platí za povolení film odvysílat velké poplatky, ve kterých je mj. zahrnuto i to, že si část diváků ten film nahraje. Zatímco ten, kdo to dal na net, si k tomu (na share serverech ve 100% případů) práva nekoupil. Takže stahovat takové dílo je zhruba na stejné úrovni jako kupovat kradené zboží.
Jádro pudla není v tom, že by se po nich chtěla 100% kontrola. Jádro pudla je v tom, že si vědomě na distribuci nelegálního obsahu postavili byznys (ruku na srdce: všem je jasné, že kdyby tam ten obsah nebyl, tak tam není taková návštěvnost, aby se server uživil). Takže oni by téměř automatizovaně (tj. s minimálními náklady) mohli likvidovat odhaduji 90% nelegálního obsahu - kdyby chtěli - ale oni nechtějí, protože by tím přišli o kšeft.