Hlavní navigace

Filipika proti duševnímu monopolu (2/3)

David Antoš 17. 2. 2012

V prvním díle filipiky byla řeč o základním filosofickém pohledu na duševní monopol, o jeho charakteristice i domnělém účelu. V pokračování se již zaměříme na popis dvou klíčových negativ, která jsou s duševním monopolem spojena: problém dlouhého ocasu a problém transakčních nákladů. Ukážeme si, kde vězí jeho nevyhnutelná neefektivita.

1. PROBLÉM DLOUHÉHO OCASU

Monopoly nejsou efektivní

Představte si, že jste filmový producent a chystáte se své dílo prodávat přes internet. Do filmu jste investoval jisté peníze a teď je chcete dostat zpět. Náklady na každého jednoho zákazníky jsou zanedbatelné, řekněme přímo nulové. Studií trhu jste zjistili, že za 100 Kč si váš film koupí 1000 lidí. Za 5 Kč by si jej koupilo 10.000 lidí. Jakou cenu určíte? Není těžké spočítat, že 100*1000=100.000 Kč je více než 5*10.000=50.000 Kč. Chcete-li proto vydělat, je správné se zaměřit pouze na těch 1000 zákazníků, co si je ochotno pořádně připlatit. Přestože to znamená, že film uvidí 10× méně diváků.

Co těch zbylých 9000 lidí? Ti by film také rádi viděli, ale buď jim za 100 Kč nestojí, nebo tolik peněz prostě nemají. Takže smůla, přece nejste hlupák! Jenže je to tak správné? Těch 9000 lidí by rádo zaplatilo, film má pro ně hodnotu nejméně 5 Kč a vytvoření kopie nestojí nic. Nemají-li možnost se k filmu dostat, jedná se o čistou újmu na blahobytu společnosti. Hodnota (jakýsi kvaziužitek) ve výši nejméně 45.000 Kč by vzniknout mohla, ale nevznikne. A to pouze proto, že duševní monopol není plně efektivní! Tato zbytečně nevzniklá hodnota se nazývá nákladem mrtvé váhy.

Kde se tato neefektivita bere? Vždyť jde přeci o volný trh, ne snad? Inu nejde! Tvůrce má ke svému dílu duševní monopol a jako monopol se chová při určování ceny. Většina výsledků duševní činnosti je mezi sebou jen obtížně nahraditelná. Řekněte fanouškovi Tolkiena, aby si koupil Harryho Pottera, když se mu výtisk Pána prstenů zdá příliš drahý. Řekněte nemocnému HIV, ať bere aspirin, pokud na účinný lék Truvada nemá peníze. Schopnost autorů využít duševní monopol k pokrytí fixních nákladů vyvěrá právě z této jejich monopolní moci a slabé konkurenci.

Co totiž dělá konkurenční trh tak efektivním, zatímco monopoly obecně považujeme za škodlivé? Je za tím jednoduchá ekonomická rovnost: MC=p. Mezní náklady jsou rovny ceně výrobku. Je-li trh opravdu konkurenční, cena produktu je bojem mezi výrobci stlačena až na náklad vyrobení poslední dodatečné kopie. Jsou-li však mezní náklady nulové (nebo prostě jen konstatní), nemohl by v tomto prostředí výrobce získat fixní náklady (svou počáteční investici) zpět. Proto mu stát vypomáhá duševním monopolem. Ale také proto není tvůrčí průmysl efektivní.

Náklady mrtvé váhy v grafech

Aby bylo vše jasné, ukažme si problém dlouhého ocasu na zjednodušených grafech.

Graf 1: p - cena, Q - prodané množství, MC - mezní náklady na vyrobení jedné kopie, AC - průměrné náklady zahrnující počáteční investici rozloženou dle počtu prodaných kopií, p0 - cena kopie stlačená konkurencí na hodnotu MC, Loss - ztráta tvůrce odpovídající počíteční investici

Graf 1: p – cena, Q – prodané množství, MC – mezní náklady na vyrobení jedné kopie, AC – průměrné náklady zahrnující počáteční investici rozloženou dle počtu prodaných kopií, p0 – cena kopie stlačená konkurencí na hodnotu MC, Loss – ztráta tvůrce odpovídající počáteční investici

První graf ukazuje situaci, kdy tvůrce není chráněn duševním monopolem. Nemá proto možnost vyvoláním umělého nedostatku umořit svou počáteční investici. Naopak musí akceptovat tržní cenu odpovídající mezním nákladům na vyrobení individuální kopie. Protože jsou mezní náklady konstantní, tvůrce z žádné kopie negeneruje žádný zisk. Červený obdélník odpovídá jeho celkové ztrátě. Je součinem počtu prodaných kopií a rozdílu mezi průměrnými náklady na kopii (zahrnující počáteční investici) a cenou kopie, tj. fakticky jde o celou počáteční investici. Takový by byl svět – tvrdí nám zastánci duševního monopolu – pokud by stát duševní monopol nevymáhal. Tvůrci by čelili jen samým ztrátám a nikdo by se do tvůrčí činnosti nehrnul. Na druhou stranu na tomto grafu nenajdeme žádné náklady mrtvé váhy – pokud by už tvůrce dílo vytvořil, nikdo by z distribuce nebyl zbytečně vyloučen.

Graf 2: p - cena, Q - prodané množství, MC - mezní náklady na vyrobení jedné kopie, AC - průměrné náklady zahrnující počáteční investici rozloženou dle počtu prodaných kopií, D - poptávka závisející na ceně, MR - mezní příjem vyvažující příjem z dodatečného zákazníka a efekt snížení ceny, p* - cena kopie maximalizující zisk duševního monopolisty, Q* - prodané množství odpovídající ceně p*, Profit - zisk duševního monopolisty po odečtení mezních nákladů i počáteční investice, Dead-weight loss - náklady mrtvé váhy způsobené umělým nedostatkem

Graf 2: p – cena, Q – prodané množství, MC – mezní náklady na vyrobení jedné kopie, AC – průměrné náklady zahrnující počáteční investici rozloženou dle počtu prodaných kopií, D – poptávka závisející na ceně, MR – mezní příjem vyvažující příjem z dodatečného zákazníka a efekt snížení ceny, p* – cena kopie maximalizující zisk duševního monopolisty, Q* – prodané množství odpovídající ceně p*, Profit – zisk duševního monopolisty po odečtení mezních nákladů i počáteční investice, Dead-weight loss – náklady mrtvé váhy způsobené umělým nedostatkem

Druhý graf představuje situaci po zavedení efektivního duševního monopolu. Autor si nyní může cenu diktovat a za identické situace pokrýt svou počáteční investici i vygenerovat nějaký ten zisk navíc. Cena proto bude vyšší než mezní náklady na vyrobení dodatečné kopie. Tvůrce maximalizující svůj zisk ji nastaví na úroveň, kdy se mezní náklady rovnají mezním výnosům. Mezní výnosy přitom klesají s vyrobeným množstvím. Tato veličina v sobě totiž zahrnuje jak příjem z dodatečného zákazníka, tak ztrátu z nižší ceny účtované všem „předchozím“ zákazníkům. Duševnímu monopolistovi se proto vyplatí vyrábět trochu méně a některé lidi ze spotřeby svého díla záměrně  vyloučit. Tak vznikají náklady mrtvé váhy znázorněné červeným trojúhelníkem. Tvůrce je naopak schopen vygenerovat zisk v podobě zeleného obdélníku. Výše bude záviset na míře zaměnitelnosti jeho díla s díly jinými.

Etický rozměr

Grafy, obdélníky a trojúhelníky jsou možná příliš abstraktním vyjádřením problému. Tak tam jsou prostě nějaké červené náklady mrtvé váhy, no a co? V reálném světě je však tato hrubá analýza reprezentovaná i závažnějšími důsledky než je pár lidí, co neuvidí nějaký film.

V Česku je HIV pozitivních cca 2000 lidí, ve Středoafrické republice jejich počet výrazně převyšuje 100.000. Jenže průměrné roční HDP na hlavu je v Česku cca 18.000 dolarů, ve Středoafrické republice 40× méně, 450 dolarů. Kdyby z povrchu zemského byla většina Afriky a spousta dalších rozvojových zemí vymazána, snížilo by se světové HDP o pouhých 5 procent. Na trhu s léky proti HIV jsou proto dvě výrazně odlišné skupiny potenciálních zákazníků: boháči (my) a chudina (Afričané). Pro duševního monopolistu nemají nemocní v Africe žádnou cenu (není-li péče o ně hrazena charitou). Při cenotvorbě se přirozeně zaměřuje výhradně na klienty ze západních zemích, kteří mu jsou schopni zaplatit mnohonásobně více. Bez ohledu na to, že by v Africe byla poptávka obrovská a pravděpodobně by dokázala pokrýt náklady na výrobu, monopolista ji musí ignorovat. Kdyby totiž snížil cenu Afričanům, těžko by mohl na Západě dál prodávat za prémiové ceny umožňující mu generovat zisk.

Důsledkem neefektivity duševního monopolu tak není jen horší dostupnost zábavy, ale také skutečné lidské tragédie. 

2. PROBLÉM TRANSAKČNÍCH NÁKLADŮ

Odvozená díla – co to je?

Druhým vážným problémem jsou odvozená díla. Tvůrce je státem oprávněn bránit své dílo nejen proti kopírování, ale také proti využívání k tvorbě děl nových. Důvod je jasný: v opačném případě by jeho dílo mohl kdokoliv vzít a bez větších nákladů vytvořit dílo nové, téměř identické. Monopolní tržní síla tvůrce by pak byla fuč. Mezi identickou kopií a odvozeným dílem totiž není ostrá hranice. Odvozeným dílem může být remix, remake, ale třeba také doslovně přetisknutý text v novém kontextu. Odvozeným dílem je de facto i článek převzatý Pirát­skými novinami, který zde na Lupě vyvolal takový poprask. Zařazením na server věnovaný pirátské tématice totiž získal novou kvalitu, podobně jako mají vlastní novou hodnotu sborníky a almanachy. Šíření kopií a tvorba odvozených děl jsou tedy dvě strany téže mince.

Je tedy zákaz explicitně nepovolených odvozených děl jen dalším z neblahých projevů výše rozebraného problému dlouhého ocasu, který je pro zachování monopolní síly tvůrce a uhrazení jeho počáteční investice nezbytný? Ne tak docela. Problém transakčních nákladů zde přistupuje jako nový faktor poškozující efektivitu tvůrčí činnosti.

Transakční náklady jsou třením ekonomiky

O co totiž jde? Pomoc státu proti odvozeným dílům tvůrci potřebují ze dvou důvodů. Za prvé, k získání licenčních poplatků pokrývajících jejich náklady. Pak se však jedná o situaci popsanou v našem prvním modelu, kdy zákazníkem je tvůrce odvozeného díla. A za druhé, aby bylo možno eliminovat příliš podobnou konkurenci odlákávající zákazníky. Pokud by Wall Street Journal, The Economist a další noviny ukryté za platební zdí musely čelit přesným kopiím svých článků na bezplatných serverech, jejich pozici vůči předplatitelům by to oslabilo. Pirátským novinám by Lupa své fotky a texty mohla předat třeba i zadarmo, jejich zveřejnění na PN má minimální a možná dokonce pozitivní dopad na čtenost Lupy. Přímým konkurentům jako je Živě, nebo různým agregátorům ve stylu Google News, by naopak předat svůj obsah měla být ochotna pouze při vysoké kompenzaci. Tento krok by totiž mohl mít výrazný dopad na dlouhodobou čtenost Lupy, jestliže by si lidé zvykli chodit jinam.

V mnoha situacích by k takové dohodě přesto mohlo dojít. Pokud by prospěch příjemce z odvozeného díla byl vyšší než ztráta autora původního díla, měli by se spolu domluvit, tak říká Coaseho teorém. Jenže Coaseho teorém v praxi často nefunguje. Proč? Protože transakční náklady.

Domluvit se totiž není zadarmo. Abych pro tento článek mohl použít nějaký jednoduchý ilustrační obrázek, mapu či graf, musím: 1) spolehlivě zjistit duševního monopolistu a 2) zkontaktovat jej. On si musí zvážit, 3) zda ho mé odvozené dílo nepoškodí, 4) domluvit se na ceně, 5) uzavřít smlouvu a 6) přijmout platbu. Pokud hovoříme o částkách v řádu desítek a stovek korun, uvedený scénář je v naprosté většině případů jednoduše neproveditelný. A takových mikroztrát jsou jistě tisíce a milióny každý den. Například proto je polovina článků o osobnostech na Wikipedii bez jich fotky. A z trochu jiného soudku: proto máme tolik doménových vyžírků spekulujících na překlepech. Duševní monopol v součinnosti s transakčními náklady dusí kreativitu, dusí pokrok.

Více o Coaseho teorému a doménovém spekulantství: „Jsou doménoví spekulanti zmrdi?“ (jilm.cz)

Profimedia je hnus. Profimedia je racionální duševní monopolista.

Na závěr této části jeden velmi specifický příklad, který zvrácenost současné úpravy odkrývá v celé nahotě. Dost možná jste již zaznamenali kauzu fotobanky Profimedia. Profimedia spravuje monopolní práva k obrovskému množství obrázků a fotografií. Své služby nabízí zejména velkým mediálním domům, tomu odpovídají její ceníkové sazby. Vedle toho si však našla nový lukrativní byznys v podobě vydírání blogerů a jiných internetových uživatelů.

Fotky Profimedie se objevují na stránkách nejpřednějších českých médií, mají proto velmi dobrý rating ve vyhledávačích. Když se nebohý bloger rozhodne doplnit svůj text o nějakou ilustraci, často použije třeba Google Images. Naťuká „noční obloha“ či „čínská olympiáda“ a ze seznamu obrázků si některý vybere. Porušuje tím něčí duševní monopol, protože každé dílo má svého monopolistu. Velmi pravděpodobně však nepůsobí žádnou škodu. Sám  přitom získává tak málo, že by se nikomu nevyplatilo vyjednávat o ceně. V těchto případech Coaseho teorém nefunguje, protože transakční náklady jsou na obou stranách příliš vysoké.

To všechno v Profimedia jistě vědí. Ale také vědí, že podle platného práva může po nebohém blogerovi vymáhat dvojnásobek obvyklé ceny obrázku. Zaplatili si proto vyděrače, kteří blogery obesílají s pohrůžkami žalob a vymáhají 8400 Kč za každý obrázek. Přestože je tato částka i podle platného práva nesmyslná, nemalá část blogerů se lekne a zaplatí. Profimedia zinkasuje tisíckrát více, než kolik by bylo rozumné. Je to prasárna? Samozřejmě! Je to logické chování duševního monopolisty maximalizujícího zisk za existence špatných zákonů? Nesporně!

Profimedia má dokonce motivaci porušování svého duševního monopolu podporovat a propagovat! Čím více lidí poruší její práva, tím vyššího zisku dosáhne. Žádný bloger její tabulkové ceny nikdy nezaplatí, ale pokud obrázek použije neoprávněně – bác! Nedivil bych se vůbec, kdyby některé fotobanky své obrázky záměrně optimalizovaly na nejžádanější klíčová slova čistě proto, aby se nachytalo co nejvíce lidí. Duševní monopol zakotvený špatnými zákony vede i k takto zvráceným křivárnám.

Probrali jsme dva největší problémy spojené s duševním monopolem. Existují ale nějaké alternativy? Šlo by to lépe? Těmto dvěma otázkám bude věnován závěrečný díl filipiky.

Našli jste v článku chybu?

18. 2. 2012 13:40

jirka (neregistrovaný)

ne má úplnou pravdu. Ano, svět není ideální, jenže vy (tedy piráti) jakoukoliv jeho neideálnost používáte jako důvod a ospravedlnění k tomu, že máte nárok si brát zadarmo (nebo za korunu; nebo využívat) něco co vám nepatří. Prostě komančové digitálního věku

18. 2. 2012 9:03

eee (neregistrovaný)

To je tedy opravdu osklivy demagogicky a zavadejici clanek. Monopol je slovo s negativni akontaci a nazyvat autory monopolisty je hra s negativnimi emocemi a vyvolavani nenavisti.

Obecne vzato, vsichni jsme monopoliste a monopolne drzime svuj soukromy majetek. A priznejme si, prakticky nikdo z nas jej nevyuziva efektivne, coz v dusledku poskozuje celou spolecnost, nekdo by ho mohl vyuzivat lepe. A proto, zbavme se veskereho monopolu. Majetek at vyuziva ten, kdo ho bude umet vyuzit nejlip, ne je…

DigiZone.cz: Mňam TV splnila slib a odešla z DVB-T

Mňam TV splnila slib a odešla z DVB-T

Měšec.cz: Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?

Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?

Podnikatel.cz: Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Přehledná titulka, průvodci, responzivita

DigiZone.cz: Recenze Westworld: zavraždit a...

Recenze Westworld: zavraždit a...

Vitalia.cz: To není kašel! Správná diagnóza zachrání život

To není kašel! Správná diagnóza zachrání život

Podnikatel.cz: 3, 2, 1..EET startuje. Na co nezapomenout?

3, 2, 1..EET startuje. Na co nezapomenout?

Root.cz: Telegram spustil anonymní blog Telegraph

Telegram spustil anonymní blog Telegraph

DigiZone.cz: Digi CZ výrazně zlevnila balíček HBO

Digi CZ výrazně zlevnila balíček HBO

Vitalia.cz: Naučí vás péct kváskový chléb bez lepku i s lepkem

Naučí vás péct kváskový chléb bez lepku i s lepkem

120na80.cz: Rakovina oka. Jak ji poznáte?

Rakovina oka. Jak ji poznáte?

Měšec.cz: U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

Podnikatel.cz: EET zvládneme, budou horší zákony

EET zvládneme, budou horší zákony

Měšec.cz: Vklad na cizí účet je draze zpoplatněn (přehled)

Vklad na cizí účet je draze zpoplatněn (přehled)

120na80.cz: Rovnátka, která nejsou vidět

Rovnátka, která nejsou vidět

Vitalia.cz: Vláknina: Rozpustná, nebo nerozpustná?

Vláknina: Rozpustná, nebo nerozpustná?

Vitalia.cz: Znáte „černý detox“? Ani to nezkoušejte

Znáte „černý detox“? Ani to nezkoušejte

120na80.cz: 5 poporodních problémů a jejich řešení

5 poporodních problémů a jejich řešení

Vitalia.cz: Tesco: Chudá rodina si koupí levné polské kuře

Tesco: Chudá rodina si koupí levné polské kuře

120na80.cz: Pánové, pečujte o svoje přirození a prostatu

Pánové, pečujte o svoje přirození a prostatu

Podnikatel.cz: Změny v daních z příjmů u zaměstnávání

Změny v daních z příjmů u zaměstnávání