A proč by si měl žák promýšlet, jaké bude používat proměnné? To mělo význam snad v těch sedmdesátých letech, ale ne dnes. Aby pochopil základy programování, k tomu vůbec nepotřebuje být zatěžován tím, že integer má nějaký maximální rozsah apod. Pascal nutí přizpůsobovat mysl žáka nikoliv podstatě používaného algoritmu, ale implementačním detailům, zatímco postrádá výrazové prostředky, které by výukový jazyk obsahovat mohl. Takže žáci se prokoušou základními algoritmy v Pascalu, naučí se programovat BubbleSort, InsertSort a QuickSort na základě desítky let starých příkladů hemžících se proměnnými typu i, j, k, l, m a n (tato konvence se jim bude v prazi zajisté hodit); v dalším kroku se pak po nich chce, aby bolestně v Pascalu smolili nějaký pseudoužitečný projekt, který by ve spoustě jiných jazyků napsali bez toho, aby museli polovinu času strávit s nohama za hlavou. To já za optimální nepovažuji. Ano, jistě, Pascal se chlubí tím, že klade překážky programům typu
10 if i = 0 then goto 50
20 print i
30 let i = i - 1
40 goto 10
50 print "To je konec, tadydadyda"
To byla oproti klasickému Fortranu a Basicu velká výhoda. Ale dnes by nás to už tolik ohromovat nemuselo.
Názor k článku
František Fuka: FFFilm mě celkem štve
