Galileo ukazuje máslo na našich hlavách

Ilustrace: Nenad Vitas

Projekt zatím stál přes miliardu eur. Kdyby (jak to teď vypadá) i jeho další vývoj platila Unie, dodatečné náklady by byly asi další 2 miliardy. Uvažuje se o tom, že soukromé firmy budou zajišťovat až vlastní provoz už hotového systému. Možná systém nebude dál budován jako výhradně civilní. Asociace zastupující daňové poplatníky požaduje zastavení celého projektu. Fakt, že se na něm soukromé firmy nechtějí podílet, údajně ukazuje jeho ekonomickou neživotaschopnost. Úplné zastavení se ale nezdá být moc pravděpodobné, protože Evropa už s Galileem pořádně spojila svou prestiž.

Poslední vývoj projektu provází řada paradoxů. Vzpomínám na tiskovou konferenci České kosmické kanceláře. Tam o Galileu nepadlo jediné křivé slovo; vždyť má přinést v Evropě 100.000 nových pracovních míst (především v soukromém sektoru) a trh s placenými navigačními službami má generovat v roce 2020 až 50 miliard euro. Ostatně i americký megaprojekt Apollo byl ekonomicky údajně extrémně návratný. Snad ano.

Ironické ovšem je, že zástupci ČKK v argumentaci na podporu projektu tvrdili, že o jeho důležitosti svědčí postoj Číny. Ta se původně měla na Galileu podílet, pak z něj však vycouvala a chystá se vybudovat systém vlastní. Z toho mělo vyplývat, že Čína takový projekt pokládá za nutný a ekonomicky návratný, a tudíž ani Evropa by se neměla spoléhat na americké GPS a rozhodně také postavit vlastní řešení.

Opět – snad ano. Ironie spočívá ale v tom, že právě odstoupení Číny z projektu se podle vyjádření evropského konsorcia stalo jedním z důvodů, proč firmy odmítly podepsat dohodu s Evropskou komisí. Bez Číny by trh s placenými službami podle nich nebyl dost velký…

       

Proč ale to máslo na hlavách zmíněné v titulku? Skoro všichni, kdo o tomto tématu píšeme, nejsme totiž tak docela nestranní. I když třeba úplně nefandíme podobným megaprojektům hrazeným z veřejných zdrojů, přece jen nás technologie baví. Galileo nám dává možnost o něčem psát a číst, studovat technické podrobnosti a prostě si skvěle hrát (někdy dokonce jako součást pracovní náplně). Teď má člověk pocit, že by mu mohli vzít jeho oblíbenou hračku. Možná ze všeho nejzábavnější a mediálně nejvděčnější by bylo systém vybudovat a kdyby se pak projevil jako ekonomicky neživotaschopný, satelity na oběžné dráze efektně spálit – podobně jako se to mělo před pár lety stát s Iridiem. To by se pak o tom teprve psalo…

No a pak se vnucuje ještě jedna úvaha. Člověk si říká, že kdyby Galileo bylo zrušeno, peníze by se stejně nevrátily do kapes plátců, ale odplynuly by někam jinam, třeba na zemědělskou politiku. Při téhle představě se o každého technofila pokouší mdloby. Pokud člověku přijdou satelity zajímavější než ovce, pak bude Galileu i přes veškeré výhrady držet palce i nadále. Jen bychom si možná měli (alespoň sami sobě) přiznat, že nejsme zrovna objektivní, spíše tak trochu lobujeme za něco, co se nám líbí, za preferenci odvětví, kterým se zabýváme, za své oblíbené hračky…