Hlavní navigace

Generace ignorující historii nemá minulost -- a ani budoucnost

30. 7. 2002
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Kdysi někdo výstižně pronesl myšlenku uvedenou v názvu článku. A platí i o Internetu. Tento názor podporují i některé soudobé události, které dokumentují, že internetová budoucnost je chápána buď jako okrajová záležitost našeho života nebo jako záležitost sice významná, ale lokální a navíc ovlivnitelná jednorázovými akcemi.

Poznání, že informační a komunikační technologie (ICT), jejichž významnou součástí jsou počítačové sítě včetně Internetu, se rozvíjejí úděsnou rychlostí a neustále nám nabízejí nové a nečekané možnosti, na které musíme kontinuálně reagovat, nezasahuje některé české „lodivody“. Ti se pak snaží „plavidlo“, místo aby ho vyvedli z přístavu na potřebnou plavbu, rychle ukotvit. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí si vzpomenout na Indoše a jeho uniformní charakter, ponechávající navíc významnou část českých škol stranou. Místo, aby umožnil dynamické zavádění Internetu do školství v závislosti na potřebách, zkušenostech a ambicích jednotlivých škol, vnucuje jim na tříleté období paušálně stanovené schéma. Pokud ho nepřijmou, jsou vyloučeni z ústředního financování akce. Jakoby neexistovala desetiletá zkušenost vysokých škol, které od kilobitové sítě – nikoliv z bujnosti a rozmařilosti, nýbrž z nutnosti – naskočily do rychlíku Internetu druhé generace. Stejný vývoj, pravděpodobně velmi zrychlený, lze očekávat i v ostatním školství. Koncepce Indoše, a pravděpodobně i koncepce státních informačních systémů, s takovým scénářem nepočítá.

V této souvislosti si vzpomínám na Christiana Huitemu, který ve své knize A Bůh stvořil Internet (Et Dieu Créa l'Internet) popisuje tahanice, jaké provázely připojení Francie k Internetu. Cituji z výborného českého překladu knihy od Roberta Germiče a Lenky Gladavské:

„(…) naši američtí kolegové zkoušeli rozšířit Arpanet o spojení přes satelity: chtěli jsme s nimi spolupracovat. Ale bylo to veliké riziko, že se necháme strhnout americkým přílišným volnomyšlenkář­stvím, a správa telekomunikací nás raději tohoto pokušení ušetřila. Museli jsme čekat. Pouze hrstka privilegovaných měla v roce 1982 elektronickou poštovní schránku ve Spojených státech.“

Pro čtenáře, kteří nic o Christianu Huitemovi nevědí, dodávám, že byl prvním cizincem, který byl přijat do IAB (Internet Activities Board), do roku 1991 pouze americké organizace, vykonávající dohled nad vývojem technologií Internetu. V roce 1994 až 1995 zastával funkci jejího předsedy. To je tedy člověk, který ví, co říká. Upozorňuje, že Francie byla k Internetu připojena až v roce 1988. Tedy pouze o čtyři roky dříve než Česká republika. Samozřejmě, že svou roli sehrála i skutečnost, že Minitel, síťová služba France Telecomu, se rozšiřoval a neměl zájem na vzniku nějaké konkurenční sítě.

Já mám to štěstí, že patřím ke generaci, která se ke konci šedesátých let minulého století seznamovala s teoretickými pracemi inventora internetových technologií, profesora Leonarda Kleinrocka z UCLA (University of California, Los Angeles), a jež se na počátku devadesátých let dožila i připojení prvého českého počítače k Internetu. Historii globálního i českého Internetu sice neignoruji, ale bojím se, že soudobá generace o ní nic nebo velmi málo ví a není tedy schopna správně pochopit internetovou současnost a porozumět její budoucnosti.

Není to pouze její nezájem, tudíž chyba. Na globálním Internetu existuje sice nepřeberné množství výborných internetových pramenů v anglickém jazyce, například Zakonův Hobbes' Internet Timeline, který je spolehlivým přehledovým materiálem, zato jiná situace je s ohledem na český Internet. Zdroj podobný Zakonově nemáme. Máme k dispozici pouze některé dílčí materiály, případně několik pokusů shrnout nejdůležitější momenty vývoje českého Internetu. Mezi nejznámější patří články Jiřího Peterky, zejména jeho text Milníky internetového desetiletí, věnovaný desetiletému výročí slavnostního aktu připojení Československa k Internetu, ke kterému došlo 13. února 1992 na půdě Českého vysokého učení technického Praha. Prvý český internetový počítač se tedy objevil ve statistice Hostcount evropské organizace RIPE z 26. února 1992. Poznamenejme, že „hostcount“ můžeme s určitým zkreslením interpretovat jako počet počítačů připojených do Internetu.

Historické anály globálního i českého Internetu trpí vážným nedostatkem. Původní servery, na kterých byly umístěny, buď byly zrušeny nebo nahrazeny jinými, přičemž dokumenty vzaly za své nebo, což byl méně častý případ, byly přesunuty jinam. Bohužel velmi zřídka byly adresy vhodně upraveny. Musím ovšem poznamenat, že nejdůležitější dokumenty globálního Internetu jsou příslušně ošetřeny nebo jiné umístění odkazovaných materiálů je zjistitelné vyhledávači. Na českém Internetu není v tomto smyslu růžová situace. Zkuste například nalézt svého času velmi populární Seznam síťových zdrojů v České republice od Pavla Satrapy. Udržování tohoto seznamu bylo v druhé půlce minulého desetiletí ukončeno, bohužel zájemce se nemůže studijně podívat na jeho dřívější webovou verzi. Snad jedině v gopherském archivu elektronické konference „net“ lze nalézt původní verzi s aktualizujícími doplňky.

Internet prorůstá planetu Zemi, Českou republiku nešetří. Poslední statistiky RIPE sdělují, že český „hostcount“ přesáhl hodnotu 215 tisíc. Doufejme pouze, že se příliš nemýlí. Tím se český Internet zařadil v absolutním pořadí na 16. místo v Evropě. Před něj se dostalo z východoevropských zemí pouze Polsko (526 tisíc) a Rusko (384 tisíc). V relativních hodnotách (počet obyvatel na jeden registrovaný počítač) jsme na tom o něco hůře. Počtem 48 obsazujeme 22. místo. K čelu žebříčku, které zaujímá Island (čtyři obyvatelé na internetový počítač) a Finsko (pět obyvatel na internetový počítač), máme hodně daleko. Abychom je dohonili, museli bychom dosáhnout „hostcount“ nejméně dvou milionů. Tabulka znázorňující historii vývoje těchto statistik pro dřívější doménu .cs (Československo) a nynější doménu .cz (Česká republika) ukazuje, že při průměrném ročním nárůstu asi o 30 procent by to trvalo skoro deset let. Tedy až do roku 2012. Kam za tuto dobu Internet dospěje, nelze domyslet.

Hostcount statistika RIPE pro český Internet

Datum .cs .cz Nárůst
1992/01 0
1992/02 1
1993/01 1.701
1993/04 2.401 1.104
1994/01 2.561 4.932
1995/01 11.674 základ
1996/01 23.362 100 %
1997/01 41.726 79 %
1998/01 59.801 43 %
1999/01 86.482 45 %
2000/01 122.253 41 %
2001/01 159.319 30 %
2002/01 215.525 35 %

Internet nejen roste, ale i vnitřně se mění. Probíhá přerod soudobé generace v novou generaci, která před nás staví netušené aplikační možnosti. To ale Internetu nestačí, už pokukuje po meziplanetárním prostoru a chystá se na expanzi v tomto směru.

Vypadá to, jakoby žil vlastním životem bumbrlíčka, který nedbá na to, co si myslí nebo přejí lidé a jejich vlády. Stále urychluje svůj vývoj a rozvoj. Jeho celosvětový „hostcount“ dosáhl na počátku letošního roku 147 milionů, což představuje roční nárůst asi o 35 procent. Odhaduje se, že soudobých uživatelů Internetu je více jak půl miliardy. Internet si v severní Americe a severní Evropě podmanil již více jak polovinu obyvatelstva, v ostatních částech světa na tom usilovně pracuje. V České republice doposud získal na svou stranu asi čtvrtinu občanů.

Nabídku služeb doprovází však i svými požadavky. V prvé řadě ekonomickými, v druhé řadě podmínkami na informační gramotnost a konečně na vůli uživatelů služby využívat.. Pořídit si internetový terminál něco stojí, připojení a využívání nabízených služeb také není zadarmo. Nečiní-li nám tyto požadavky potíže, čká nás další úskalí. Musíme být schopni s Internetem a s dalšími informačními a komunikačními technologiemi (ICT) pracovat a výsledků využívat v praktickém životě. Tato schopnost samozřejmě nestačí. Musíme také chtít s možnostmi, které se nám nabízejí, pracovat, neodmítat je, učinit je nezbytnou součástí výzbroje, která dovoluje zvyšovat účinnost našich aktivit. Zkrátka musíme mít dostatečnou motivaci k jejich používání.

Je zřejmé, že splnění uvedených podmínek může být objektivně bržděno nerovnými šancemi, které mohou například vyplývat z majetkových rozdílů, z rozdílů mezi zdravými a zdravotně postiženými lidmi, z rozdílů v úrovni vzdělání, z rozdílů mezi městem a venkovem, mužem a ženou apod. Proto je ve vyspělých státech rozvíjena snaha tyto rozdíly překlenovat a zajišťovat lidem stejné možnosti využívat Internet a ICT ke zlepšení života, k ekonomické, kulturní a sociální seberealizaci. Všeobecně je přijímán názor, že by občané měli mít rovnou šanci využívat Internet a ICT například k získávání kvalitních produktů a služeb za nejnižší možnou cenu, k vyhledávání vhodných pracovních míst, využívání výhod, které přináší práce na dálku (teleworking), ke zvyšování znalostí a rozšiřování kvalifikace prostřednictvím elektronické výuky, k pečování o zdraví využíváním internetových zdravotních informačních zdrojů, k elektronické komunikaci s přáteli, spolupracovníky a dalšími osobami, s kterými mají společné zájmy.

Význam Internetu a ICT pro život jednotlivce a společnosti je v současné době vysoce oceňován. V této souvislosti se mluví o informační společnosti a její globalitě. Očekávané přínosy pro hospodářský rozvoj nacházejí výraz v pojmech jako je nová ekonomika, digitální ekonomika, ekonomika založená na znalostech. Předpokládá se rovněž, že očekávané změny příznivě ovlivní trh práce a povedou ke snížení nezaměstnanosti. Ti největší vizionáři vidí i přínosy politické, přibližující nastolení občanské společnosti, která bude fungovat v podmínkách digitálního věku.

BRAND24

Bylo by velmi krásné, kdyby se všechna tato očekávání v budoucnosti beze zbytku naplnila. Bohužel jsou to prozatím pouze naděje a je velmi pravděpodobné, že život, jak to již často předvedl, je bude korigovat. Nemusíme být proto příliš pesimističtí. Internet se svými začátky existuje již přes třicet dva let a mnohá očekávání alespoň částečně naplnil. Navíc mnohdy přinesl pozitiva, která nikdo neočekával.

Předpokladem, abychom lépe svou internetovou přítomnost pochopili a s větší pravděpodobností odhadli její nejbližší budoucnost, je poznání minulosti, proudů aktivit, které její průběh ovlivnily a podmínily přímo současnost a nepřímo budoucnost. Událostem, které předcházely připojení naší republiky k Internetu, se budeme věnovat v příští části seriálu.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Vladimír Vrabec pracoval dlouhá léta na katedře počítačů fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Problematiku počítačových sítí sledoval od začátku sedmdesátých let a dlouhodobě se o ni zajímal.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).