Hackování pro děti

Ilustrace: Nenad Vitas

Když mi bylo jedenáct, bylo v mém okolí jen velmi málo těch, kdo by “uměli na počítači”. V podstatě jsem znala jen jednoho kamaráda. Ten byl později po revoluci schopen svého letitého náskoku využít v podnikání a dokonce spoluzaložil i soukromou vysokou školu s IT výukou.

U dnešních jedenáctiletých už není otázkou zda, ale k čemu počítače používají. Doby, kdy tyto děti neuměly spustit počítač, jsou nenávratně pryč. Dnes už jsou některé v tomto věku dokonce kybersvětem protřelými hackery. Své “hacking tips”, ale také údaje kreditních karet a další objevy, si nejčastěji vyměňují na internetových fórech. Jsou to přece jenom děti, a tak je poměrně přirozené, že jejich “kariéra” obvykle začíná hledáním cracků počítačových her.

Později se už nabourávají například do sociálních sítí. Ať už jde o Facebook, MySpace nebo třeba Bebo (pozn. red.: minulý týden česká média ovládl také případ zcizených fotografií ze serveru Libimseti.cz). Všechny tyto portály umožňují přidávání aplikací komukoli zvenčí. Informace ze sociálních sítí se ale nezískávají jen s jejich pomocí. Mnoho lidí vkládá na tyto stránky velmi osobní informace. Jednou z často používaných fint je založit profil uživatelům, kteří na síti ještě zaregistrováni nejsou. Bez jejich vědomí se pak může falešný autor profilu propojit s jejich skutečnými přáteli, a tím potažmo získat přístup k jejich osobním údajům.

První rada expertů tedy zní “nedávat na sociální sítě nic, o čem nechcete, aby se vědělo veřejně”. Ta druhá už je poněkud kontroverznější. Radí totiž založit si profil dříve, než to za vás udělá někdo cizí. To může být ale samozřejmě někým chápáno jen jako reklamní tah na přilákání nových uživatelů.

S přístupem k osobním údajům se dá naložit různě. Někteří hackeři mají při svém počínání ale údajně na mysli jen dobro. O tom ví své například americký student, který se dostal ve školní síti ke jménům 250 bývalých a současných řidičů školních autobusů. To, že pak zavolal řediteli školy a varoval ho, jak lehce se může hacker k datům dostat, se mu nakonec ale vymstilo. Ředitel na něj zavolal policii, a nebýt toho, že bylo chlapci jen 15 let, mohl skončit ve vězení. Nizozemští hackeři zase chtěli prokázat lehkou zneužitelnost nového ePassports systému. Nové pasy mají být bezpečnější, protože obsahují speciální čip. Hackeři si nechali vyrobit pas na jméno Elvise Presleyho, a jak ukazují na tomto videu, když projeli tento dokument čtečkou na amsterdamském letišti Schiphol, nikde to nevzbudilo podezření.

Dnes se dají na Internetu najít i informace založené na hackerských zkušenostech, které nám mohou pomoci svá data naopak ochránit. Jak se upozorňuje například na těchto stránkách, záleží jen na vás, zda bude hacker k prolomení vašeho hesla potřebovat pár vteřin nebo let.

Hackeři jsou různí. Někteří se nechtěně celosvětově proslaví, když se nabourají do amerických vládních počítačů kvůli zjištění pravdy o přistání mimozemšťanů, jiní o uznání a obdiv plánovitě bojují. I to je důvod, proč si převážně mladí hackeři své zločinné aktivity nahrávají a publikují na videoportálech typu YouTube. Není prý dokonce ani neobvyklé, že tato videa zveřejňují pod stejným aliasem, který používají při hackování. Sice se řady hackerů rozrůstají rychlým tempem, jejich mládí v kombinaci s nezkušeností ale způsobují, že podceňují řádné “zametání stop”, a tak je většina z nich brzy dopadena.

Máme tedy mít z narůstajících počtů náctiletých hackerů vůbec obavy? Určitě ano. Brzy totiž vyrostou…