Alespoň v prním pádě bychom mohli respektovat jejich skutečné jméno. Případně ve všech pádech a chovat se k cizím jménům jako nesklonným.
Čínština, japonština a další jazyky mají obvykle vlastní standardní přepis do latinky (založená obvykle na anglickém čtení) a bylo by dobré se ho držet. Třeba proto, aby když se v novinách dočtu nějakém číňanovi si mohl k němu najít další informace nejen v češtině bez extenzivní znalosti české transkripce. Kdo má vědět že Teng Siao-pching z českého textu je Deng Xiaoping v textech anglických?
Byla by také slušnost uvádět jméno (alespoň v prvním výskytu) i v originálním psaní - Deng Xiaoping (邓小平).
A můžete mi říci, v čem je to lepší? Stejně ta jména przníte, jen jinou koncovkou a navíc ztratíte mluvnický rod. Tolstoja zní jako mužské příjmení. (viz. hokejista Stavjaňa)
Já neříkám, že -ová je nějaká výhra, v prvním pádě bych taky radši viděl originální jméno, ale holt čeština mění tvary slov tak, že tím vyjadřuje pády a vztahy. Navíc máme rozmanitá pravidla pro různé jazyky, podle toho, jak moc blízké jsou češtině.
Vidím Putina, ale Čajkovského a Tolstého, a Putinovou, ale Čajkovskou a Tolstou. Obecně výpůjčky slov z jiných jazyků jsou často problematické, a často záleží, jak to slovo zní česky. Zda se začne skloňovat nebo zůstane neohebné.
Podle mne jsou dvě čistá řešení:
1. neskloňovat
2. počeštit
Cokoliv mezi tím je otázkou citu pro jazyky a mnohdy historickou orthographii :-)
Do Vašeho tvrzení ovšem nezapadá to, že zatímco cizím ženám je přechýlení vnuceno, české ženy mohou převzít a použít cizí příjmení bez přechýlení a tam se ...ová nijak nevnucuje. Takže zatímco Agatha musí být Chistieová (přestože se to kupodivu nepoužívá), pokud si Mařenka vezme cizince, může se zcela legálně jmenovat Mařenka Christie a žádné ...ová tam není a nebude.
příjmení cizích spisovatelek mi přijde v pořádku.
A já řeknu i proč :) Čeština prostě velmi ráda skloňuje, a pak takový cízí a ustrnulý tvar, jako právě ženské přijmení působí ve větě jak pěst na ... ucho.
Mimochodem, bojujete i proti přepisům jmen autorů? Tj. uctíváte jejich originální ruskou, čínskou, indickou aj. psanou formu jména?
Jenže vhodný vzor v ženském rodě bez přechýlení prostě většinou není. Vezměme si třeba takové krásné jméno Smith. Takže píseň nebo kost?
Smith, bez Smithe, k Smithi, vidím Smith, volám Smithi, o Smithi, se Smithí?
Nebo radši Smith, bez Smithi, k Smithi, vidím Smith, volám Smithi, o Smithi, se Smithí? Hnus velebnosti! O tom, že by z věty "Mluvíme o Elisabeth Smithi." prakticky všichni, snad s vyjímkou vás, došli k názoru, že dotyčná se jmenuje "Elisabeth Smithi", nikoli "Elisabeth Smith".
Mělo by smysl mimo větu (tedy i na obalu knihy) uvádět jméno nepřechýlené a ve větách (i v prvním pádě) přechylovat. Cokoli víc je pobliticko korentní, předpřiposraný newspeak.
> Takže mi chcete říct, že u mužů se vzor vždycky najde, zatímco u žen je s tím problém?
V podstate je to tak. Pro 'muzske' sklonovani 'prirozene zenskych' slov je tu vzor predseda (napr. se tak sklonuji muzska prijmeni, ktera by jinak mela vzor zena, napr. pan Brada), opacny pripad ale resen neni.
paní spisovatelka má v pasu napsáno Tana French a přijde mi míň jako pěst na ucho "když slyším mám rád Agatu Christie" než "mám rád Agatu Chrisitieovou"
ano přijde mi lepší používat i vlastní jména "v originále", přece jen mi přijde lepší říct "Paul McCartny" než "Pavel McCartney" a dosti divně působí zejména starší překlady anglických knih, kde překladatel přeloží jména, která mají český podobu do češtiny a zbytek nechá v nagličtině, dobrý schíza jsou například příběhy Vlašťovek a Amazonek
navíc mi přijde přechylování příjmení hodně sexistické, jako by se říkalo, že žena je nejdříve majetkem otce a pak manžela
Zkuste převést do ženského rodu:
Četl jsem knihy od Tolstého, Kiplinga a Doyla. Tolstoj převyšuje Kiplinga v lyrice, zatímco Doylovi musíme přiznat akčnost.
Pokud jde o čtenářskou oblíbenost, Tolstého Kipling překonal, ale Doyl Tolstého zatím nikoliv. Myslím, že s Kiplingem i Tolstým se budeme nadále potkávat, o Doylovi si nejsem jist.
Četl jsem knihy od Tolstoji, Kiplingy a Doyly. Tolstoja převyšuje Kiplingu v lyrice, zatímco Doyle musíme přiznat akčnost. Pokud jde o čtenářskou oblíbenost, Tolstoja Kiplingu překonala, ale Doyla Tolstoju zatím nikoliv. Myslím, že s Kiplingou i Tolstojou se budeme nadále potkávat, o Doyle si nejsem jist.
Uvědomte si, že pravidlo "přílepíme -ová a pak skloňujeme" se dá nahradit libovolným obdobně blbým pravidlem a výsledek může být lepší, než co máme teď.