Hlavní navigace

Hazdra, Kalousek (Profinaut): Těšíme se, až nás firmy svým zaměstnancům zakážou

24. 3. 2017
Doba čtení: 12 minut

Sdílet

 Autor: Profinaut
Proč by měli zaměstnavatelé chtít, aby jejich zaměstnanci chodili pracovat do jiných firem? LMC spustilo experiment, který má změnit pracovní zvyky lidí.

Propojení profesionálů s novými projekty bez toho, že by museli odcházet ze svého stávajícího zaměstnání. To slibuje nová služba Profinaut, kterou před několika dny spustila firma LMC. Ta v Česku provozuje pracovní servery Jobs.cz, Práce.cz, Práce za rohem a další služby.

Profinaut funguje ve formě mobilních aplikací pro iOS a Android. Uživatel v nich najde stručné profily lidí z různých oborů, jejich doporučení od dalších uživatelů (profinautů) a přímé kontakty. A pak už jen stačí zavolat. Věřím tomu, že ve firmách sedí řada profesionálů, ale nikdo, kromě lidí, kteří s nimi pracují, o nich neví, říká jeden z tvůrců projektu Adam Hazdra.

Profinaut je pro LMC experimentem, který by měl pomoci změnit letité pracovní zvyky zaměstnanců. Být upsaný v jedné firmě na plný úvazek deset let, což je průměrná doba, kdy je Čech nebo Češka na své pracovní pozici, je strašná škoda, vysvětluje Hazdra. 

Naším hlavním záměrem je oslovit skupinu lidí, kteří mají stálou práci a hledají přivýdělek, ale pro lidi na volné noze to může být i způsob, jak najít dlouhodobou práci, dodává další z tvůrců projektu Michal Kalousek.

Jak aplikace Profinaut vypadá? Podívejte se:

Vaše aplikace nabízí zprostředkování pracovních kontaktů. Vypadá to, jako byste se snažili konkurovat známé profesní síti LinkedIn. Je to tak? Nebo proč vůbec Profinaut vznikl? 

Hazdra: Prvním impulsem určitě nebylo to, že bychom chtěli porazit LinkedIn. Náš nápad souvisí s novou vizí LMC, které chce vyrůst v uživatelích i v obratu a snaží se najít nové příležitosti. Na začátku stály hloubkové rozhovory. Mluvili jsme se spoustou lidí o tom, jak je baví jejich zaměstnání a co dělají při práci, jestli je to totálně naplňuje, jak by si teď hledali práci a tak dále. Zjistili jsme, že spousta z nich už buď má nějaký boční projekt, anebo, kdyby měli šanci nějaký získat, tak by po něm sáhli. Z toho vznikly hloubkové rozhovory Večerní projekty, pak Workio a teď je z toho Profinaut.  

Kalousek: Máte pravdu, že se naše aplikace LinkedIn v něčem trochu podobá, ale naším úvodním impulsem bylo zařídit lidem přivýdělky a zajímavou práci. Nejdřív jsme komplikovaně vymýšleli, jak to budeme dělat, jak se staneme agenturou a budeme ty lidi zaměstnávat, a nakonec nám přišlo, že hlavně potřebujeme zajistit, aby lidé, kteří mají práci, těm lidem, kteří pracovat chtějí, zavolali. A na to potřebujete takový trochu sofistikovanější telefonní seznam, což naše aplikace v dnešní podobě je. Na začátku jsme zkoumali, jak dnes lidé shánějí přivýdělek a jakou hodnotu pro ně ten přivýdělek má. A přišli jsme na to, že lidé chtějí, aby jim někdo zavolal. Nechtějí si práci shánět sami. 

Hazdra: Stavíme na tom, že lidé chtějí být headhuntováni. Když se musí sami prodávat, tak to většinou neumí. To je velká uživatelská bolest, po pěti nebo deseti letech v zaměstnání pořád neví, jak by šli a řekli si o hodinovou taxu. Ale když někdo zavolá jim, je to jiné, mají pocit, že je o ně zájem.  

Z druhé strany jsme pak zjistili, že lidé, kteří shánějí na projekt nějakého externistu, nechtějí někam celý ten projekt zadávat. Chtějí prostě vzít telefon a volat. Existuje estonská služba, která se jmenuje Jobaticle. Ta říká, dejte si na rok pauzu a to, co děláte, jeďte dělat někam do zahraničí. Jsou dobře zainvestovaní, ale po třech čtyřech letech na trhu mají málo zaregistrovaných projektů, protože od nich vyžadují celý popis projektu. My to v létě vyzkoušeli a zjistili jsme, že to je neprůchozí, že manažeři tohle prostě dělat nebudou. Potřebují někomu zavolat a popsat mu základní myšlenku po telefonu.  

Takže vám jde hlavně o časově limitované projekty, přivýdělky, krátkodobé práce? Něco, co se dá vysvětlit po telefonu? 

Hazdra: No, takhle bych to neřekl. Ten telefonát je prvním impulsem. Po něm může následovat schůzka, kde se lidé o projektu baví podrobněji. Po ní může konverzace skončit, nebo z ní může vzniknout třeba dohoda, že ten člověk vám dá dvě hodiny každý večer a bude vám třeba spravovat sociální sítě. Od chvíle, kdy jsme lidem začali myšlenku Profinauta představovat, roste počet různých využití. Někdo říká, že přes něj bude hledat speakery na konferenci, někdo zase zdroj pro článek, člověka, který rozumí danému oboru.  

Kalousek: Určitě se to bude dále vyvíjet. Konkrétní příklad – jeden člověk nám přes funkci Missing Profinaut zadal člověka, kterého zatím nemáme. Už několik měsíců hledá konzultanta na propojení a návrh plošných spojů, který by si zároveň rozuměl se zkušebním ústavem. Zřejmě chtějí navrhnout nějaký nový elektronický výrobek a nechat ho schválit a jednorázově na to někoho potřebují. Způsobů využití ale bude mnohem víc. Naším hlavním záměrem je oslovit skupinu lidí, kteří mají stálou práci a hledají přivýdělek, ale pro lidi na volné noze to může být i způsob, jak najít dlouhodobou práci. 

Říkáte, že jste v rozhovorech zjistili, že lidé nechtějí sami shánět práci, ale mají rádi, když jim někdo volá. Vyplynulo z těch rozhovorů ještě nějaké další překvapení? 

Hazdra: Mě překvapilo Polsko. Když jsme prováděli testy a prostřednictvím facebookové reklamy jsme pro ně získali lidi, v Česku to fungovalo dobře. Ale Poláci měli ještě větší konverzi než Češi, hlad po tomhle typu práce je tam zřejmě větší. Naopak nás úplně zarazilo Německo, kde jsme si dokonce mysleli, že v testu máme nějakou chybu, protože se do něj nikdo nehlásil. Pak jsme to zkoumali do hloubky a zjistili jsme, že Němci mají dost vysokou minimální mzdu, takže je přivýdělky moc nezajímají. Mají také výrazně prozaměstnanecky nastavenou sociální politiku, takže třeba matky se vracejí brzy do práce a podobně. 

Takže proto jste v Německu aplikaci nakonec nespustili?

Hazdra: Ano, testovali jsme Německo a Polsko a zvažovali jsme i další země. S jinou službou jsem přemýšlel třeba o Rumunsku. Ukázalo se, že tamní ekonomika je sice velká, ale je do velké míry tažená zemědělstvím a turistickým ruchem, a tenhle typ služeb potřebuje spíš velké firmy, kreativní byznys, vývojová centra a podobně. Jde o vrstvu lidí, kteří se točí v projektech, a ta v Rumunsku nebyla.  

Kalousek: Překvapivé taky nakonec bylo, že vlastně vytváříme aplikaci pro projekty, ve které ty projekty vůbec nejsou. Ukázalo se, že blok spočívá mimo jiné v tom, že lidé poptávají práci, kterou neumí a tím pádem ji nedokáží přesně popsat. Součástí projektu pak je už to, že s možným zaměstnancem dávají ten projekt dohromady. A kdybychom po nich v aplikaci vyžadovali přesné zadání, hodně bychom je limitovali nebo bychom se přepnuli do poptávání komoditních pracovních míst.  

V době, kdy je všude spousta freelancerů, kteří putují od zakázky k zakázce, bych očekával, že tohle domlouvání funguje i bez speciální aplikace. Zvlášť na malém českém trhu, kde se snad všichni ve svém oboru osobně znají. 

Hazdra: Věřím tomu, že ve firmách sedí řada profesionálů, ale nikdo, kromě lidí, kteří s nimi pracují, o nich neví. Myslím, že freelancerovský trh je v Česku etablovaný a skupina těch několika tisíc lidí funguje, ale ve firmách sedí násobně více zajímavých lidí a jejich seznam s tím, co mají za sebou a s kontaktem, nikde není.  

Kalousek: A na straně firemních manažerů existuje skupina těch, kteří ve svém oboru fungují patnáct, dvacet let a mají svého Profinauta v telefonu, takže ví, komu s čím zavolat. Ale těch je omezené množství. My míříme na služebně mladší manažery, kteří ve firmách dostávají výzvy, které ještě nedělali.  

Když se na Profinauta podívám z pohledu firmy, dá se vnímat jako aplikace, která mi může přetahovat zaměstnance a jejich know-how ke konkurenci. Setkali jste se už s takovou reakcí? 

Hazdra: Samozřejmě setkali. Říkáme si, že se těšíme, až nějaká firma svým zaměstnancům zakáže Profinaut používat (smích). Samozřejmě jsme si nechali zpracovat právní analýzu a v zákoníku práce je něco jako měkká konkurenční doložka. To znamená, že žádný zaměstnanec implicitně nesmí pracovat pro konkurenci, leda by měl souhlas zaměstnavatele. Může ale dělat pro nekonkurenční firmu.  

Firmy ale Profinauta myslím nemusí vnímat jen pohledem „ten člověk mi teď někam odejde“. Jde totiž o to, jak se firma o své zaměstnance stará a jaké výzvy před ně klade. Věřím tomu, že ani ty nejlepší firmy své zaměstnance úplně nesaturují. Doba je fragmentovaná a lidé hledají pestřejší život, než být zaměstnaný v jedné velké firmě, která je plně vytěžuje. Máme v aplikaci lidi, kteří jsou sami profinauti a zároveň ve firmách vedou týmy. Často tvrdí, že jsou ve schizofrenní situaci, ale zároveň někteří říkají: já vlastně chci, aby mí zaměstnanci šli do jiných firem a poznali, jak se tam postupuje. Co když to u nás neděláme nejlíp, jak můžeme? 

Kalousek: Je to hodně kontroverzní. Já sám jsme majitelem firmy Direct People. Když jsme Profinauta rozjeli, většina mých zaměstnanců se do aplikace přihlásila. A člověk najednou přemýšlí: to mají tolik volného času, že si můžou dovolit dělat někde jinde? A pak jsme se třeba jednoho profinauta v jiné firmě ptali, kolik hodin by mohl další práci věnovat. A on řekl padesát. A přitom někde pracuje na plný úvazek. Takže je to strašně rozporuplné – ale to mě na tom baví. Majitelé firem a zaměstnavatelé dnes mají často pocit, že jim zaměstnanci patří. A to je cesta do pekel, lidé nám nepatří, nejsme v otrokářském státu. A zakázat zaměstnancům jít jinam není způsob, jak si je udržet. Lidé potřebují pestrost, chtějí zažívat nové věci, kterými pak rostou. Ale na druhou stranu to chápu, také jsem z toho měl strach, říkal jsem si, že teď všichni začnou objednávat moje lidi a firma skončí. Ale brzo mě to přešlo. 

Hazdra: Dnešní doba skýtá tolik zajímavých příležitostí, že být upsaný v jedné firmě na plný úvazek deset let, což je průměrná doba, kdy je Čech nebo Češka na své pracovní pozici, je strašná škoda. A myslím, že při rychlosti změn ve světě je to do budoucna neudržitelné. 

Jsou tady ale sociální jistoty, hypotéky… 

Hazdra: Rozumím, že to je potřeba. Mluvil jsem třeba s Petrem Adámkem, který v Austrálii pomáhá firmám inovovat, a ten říká, že když jednou nohou pořád pivotujete, pořád se hýbete, tak ta druhá musí být stabilní. Nechci lidem rozpálit pět pracovních dnů do šesti, sedmi projektů – to udrží málokdo. Ale pracovat třeba tři dny a pak mít dva dny na projekty, to je myslím udržitelný model. 

V českém Profinautovi teď najdete asi 170 lidí, přičemž možnost se do seznamu dostat je omezená na pozvánky. Proč?

Hazdra: Tohle bylo také jedno naše zjištění, které vlastně není až tak překvapivé. Každý nejvíc věří lidem, které doporučí někdo z jeho známých. Když nemám kontakt přímo na grafika nebo byznys developera, ptám se nejdřív lidí, kteří by je mohli znát a věřím jim. Tohle třeba LinkedIn do velké míry nemá. Potkáme se například někde na konferenci a já si vás pak na LinkedIn přidám, aniž bych vlastně věděl, jak kvalitní práci doručíte. Doporučení mám od lidí, které jsem v životě neviděl a tak dále. A my se od začátku soustředili na to, že byste měl znát člověka, který profinauta doporučuje. Proto naši síť držíme uzavřenou a velmi kvalitní. A když vítáme nové profinauty, říkáme jim, v tuhle chvíli můžeš doporučovat další členy, ale kritérium je, že jste spolu pracovali, ideálně opakovaně, a ty jsi z té spolupráce nadšený a víš, že dotyčný člověk na projektu neshoří. 

Kalousek: Nestačí, že to je můj kamarád a znám ho. Jde o to znát jeho práci. 

Hazdra: Teď už je možné přihlásit se i bez doporučení, ale takový člověk se v aplikaci zobrazuje s tím, že čeká na první doporučení. Nesnažíme se databázi naplnit co největším počtem lidí, jde nám o to pochopit, jak aplikaci budou používat firmy. Teprve potom ji můžeme začít nějak škálovat. 

A jak se tedy snažíte Profinaut nabízet firmám? 

Hazdra: Už asi měsíc a půl se aplikaci snažíme firmám ukazovat. V Česku jich máme posbíraných několik desítek, v Polsku zatím jednotky, tam jsme aplikaci zatím ještě oficiálně nepředstavili. Firmy už mají aplikaci nainstalovanou, probíhají tam první interakce. Oslovování firem je teď největším úkolem, který nás čeká. 

Jaký je vlastně za Profinautem byznys model? Co z toho má LMC? 

Hazdra: V tuhle chvíli žádný. Pro firmy je aplikace dokonce bez registrace, chtěli jsme, aby musely podniknout co nejméně kroků, než mohou začít lidem volat. A co z toho má LMC? Firma chce expandovat do zahraničí. Vedení přišlo s novou vizí, že chceme znásobit uživatelskou bázi a posunout se dál. Cíl byl schválně nastavený tak, abychom jej nemohli dosáhnout jen na českém trhu. A tohle je první služba, u které přemýšlíme mezinárodně. Je od začátku postavená v angličtině, a kromě Česka ji spustíme i v Polsku. A když se to povede, budeme mít službu, ve které bude registrovaných pár set tisíc lidí po celé Evropě a pak samozřejmě budeme uvažovat o nějaké monetizaci. Ale pro rok 2017 nejsou cíle vůbec finanční a do roku 2018 zatím nevidíme, protože do té doby službu buď úplně zabijeme, nebo přežije a začneme ji škálovat a pak budeme plánovat dál. 

Takže budoucnost Profinauta zatím není vůbec jistá a za rok to může být úplně jiná aplikace? 

Hazdra: Může se stát cokoli. Teď jsme připraveni několik měsíců poslouchat, co nám říkají uživatelé a jak aplikaci používají. Máme nějakou vizi, ale může se stát, že ji budeme muset upravit. 

Kalousek: Je to velký inovační krok.  

Aplikace je venku teprve krátce, víte, jak ji budete rozvíjet v nejbližších týdnech? 

Hazdra: Teď za sebou máme první fázi – spuštění aplikace. A plánujeme další fázi – nalezení product/market fitu. Definovali jsme si jej tak, že musíme pochopit, jak vznikají interakce a navýšit jejich počet. Chceme také zjednodušit backend, teď máme jen kolegyni Marušku, která všechno dělá manuálně, se všemi si telefonuje a tak dále. Chystáme druhou verzi aplikace, která bude mít automatické přihlášení, editaci profilu nebo automatické zvaní dalších lidí do sítě. Měla by být hotová do měsíce, máme totiž hrozně rychlé programátory. 

To radši neříkejte nahlas, nebo se vám přihlásí do Profinauta a někdo vám je přetáhne… 

Hazdra: Oni už tam jsou! (smích) Na 5. dubna máme naplánované spuštění aplikace v Polsku, kde bude větší event, než byl v Česku. Tady jsme měli asi 70 lidí, tam, když to dobře půjde, to bude přes stovku. A pak budeme sledovat, jak nám roste počet denních interakcí a budeme se je snažit posunout do vyšších čísel. 

UX DAy - tip 2

Kalousek: Budeme také posilovat marketing a budeme se snažit do aplikace dostat co nejvíc firem. Zatím si myslíme, že máme v aplikaci dostatečně velký počet lidí, možná ale přijdeme na to, že jich je tam málo a budeme je muset dramaticky posílit. Už dnes tam ale máme zajímavé pozice, které jsou hodně poptávané – lidi kolem UX nebo vývoje. To jsou hodně žádaní lidé, kterých je nedostatek, a mohou fungovat na projektové bázi. Důležité je, aby se nám povedlo k aplikaci přitáhnout manažery z firem a chceme k tomu použít všechny možné známé kanály. 

Hazdra: V následujících měsících určitě nechceme jít do další země, to je jasná věc. Plánujeme opravdu na týdenní bázi, a když něco nefunguje, zkoušíme něco jiného. Ale to asi dělají všechny startupy.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).