Historie českého Internetu (8.)

Také regulátor a státní orgány v té době měly s podobnými problémy jen velmi málo zkušeností a účinnost jejich zásahu nebyla veliká. Až hluboko za přelom poloviny devadesátých let minulého století si stát s Internetem a internetovými problémy nevěděl rady vůbec. Situace se pravda zlepšila v okamžiku, kdy o sobě uživatelé Internetu dali silně vědět při akci Internet proti monopolu, ale rozpaky a problémy v přístupu k Internetu přetrvávají dodnes. Asi v největší nahotě se projevily ve sporu o Paegas Internet Call, službu internetové telefonie, údajně porušující tehdejší monopol SPT Telecom na mezinárodní hovory – je to tak důležité téma, že bude pojednáno později samostatně.

CESNET, jako nekomerční poskytovatel Internetu, vycítil již koncem roku 1993 jistou poptávku po službách souvisejících s Internetem a počátkem roku 1994 se představitelé CESNETu započali seriózně zabývat myšlenkou nabídnout Internet i komerčním firmám. V té době ale bylo přednější budování páteřní sítě, a tak realizace této myšlenky neprobíhala nejrychleji již také z důvodů monopolu EuroTelu na poskytování služeb veřejných datových sítí.

Vedle státem (posléze MŠMT) dotovaného CESNETu vznikl v dubnu 1994 čistě komerční subjekt poskytující konektivitu k Internetu – firma Conet, s.r.o., později přejmenovná na Internet CZ, ještě později na EUnet a poté koupena spolu s EUnetem firmou KPNQwest. Internet CZ byl výhradním zástupcem a provozovatelem národního uzlu panevropské sítě EUnet v České republice a zároveň zajišťoval správu domény I. stupně .cz a správu jmenných služeb (Domain Name Services). Konektivita firmy začínala na pevném okruhu 64 kbit/s do centra EUnetu v Amsterodamu.

Conet zvolil jednoduchý trik – abyste se stali jeho zákazníkem, stali jste se členy sdružení a platili jste nikoliv za služby, ale členský poplatek sdružení. Díky tomu se vyhýbal problémům s nerozhodnou státní správou tak dlouho, až v červenci 1995 byl uvedený problém v podstatě pasé.

Podobnou cestou se vydal CESNET, když v reakci na nabídku Conetu i on nabídl svoje služby mimo akademickou sféru. Ovšem povolení k poskytování neveřejných datových služeb, jež CESNET na provozování své páteřní sítě získal od ČTÚ ke dni 18. dubnu 1994, vylučovalo připojování jednotlivců, takže CESNET z počátku svoje služby mohl prodávat pouze organizacím, firmám. Příliš velké omezení to v praxi nebylo – ceny byly v roce 1994 tak vysoké, že i největší fandové si je mohli dovolit jen velmi velmi obtížně. V říjnu 1994 udává Jan Gruntorád (tehdy koordinátor projektu CESNET a vedoucí oddělení výpočetních sítí ČVUT), že více jak 30 procent financí pochází z poskytování internetových služeb jiným organizacím než vysokým školám.

První velká bitva o komerční český Internet se tak rozhořela na Invexu 1994, kde se jak CESNET, tak Conet snažily svojí nabídkou zaujmout zájemce o připojení, tehdy především z řad firem. Jisté zaostávání za USA je ale citelné a o Internet není veliký zájem. Ještě v roce 1997 se emailové kontakty na vizitkách objevovaly velmi zřídka i u zaměstnanců počítačových firem, takže se není čemu divit. První krok byl ale učiněn, a jak řekl na Invexu v roce 1994 tehdejší šéf Conetu Jiří Orság: „Přinášíme Internet každému, kdo na něj má prostředky.“ Akademická výlučnost na českém Internetu skončila. Aby se ale i na českém Internetu objevily první velké a zajímavé projekty, jež by daly veřejnosti ten skutečný smysl a důvod se připojit, to ještě několik impulsů potřebovalo.

Jaké byly první komerční ceny za Internet?

V dnešní době tehdejší ceny za připojení k Internetu a rychlosti linek mohou vzbudit spíše úsměv nebo zhrození nad tím, jak si to někdo mohl pořídit. Našly se tací – několik firem vidělo v Internetu konkurenční výhodu, nikoliv jen akademickou hračku.

Následující ceny pocházejí z ceníků z Invexu 1994, tedy jde v podstatě o první oficiální ceny za připojení k Internetu v České republice.

Připojení pevnou linkou (včetně DPH pět procent):

Připojovací poplatky Conetu čítaly 60.000 korun bez DPH za asynchronní linku nebo 120.000 korun za synchronní linku, CESNET připojovací poplatky neúčtoval. Náklady na hardware (routery) a pronájem datového okruhu samozřejmě nejsou v cenách obsaženy a bylo je nutno platit zvláště.

Asi vás rozptyl cen překvapí – proč by si někdo kupoval linku od CESNETu, když mohl mít za polovinu linku od Conetu. Na tuto jednoduchou otázku není snadná odpověď. Především pro CESNET byla primární akademická sféra, a tak komerčním zákazníkům nevycházel vždy vstříc tak, jak by si možná představovali. Dlouhou dobu také hrála svoji roli setrvačnost, kdy zákazníci měli CESNET zafixovaný jen jako akademického poskytovatele Internetu. A v neposlední řadě – Conet ceny záhy vyrovnal.

Při pohledu do ceníku jste asi také pochopili, že připojení pevnou linkou asi nebylo pro každého. Co se tedy podívat na ceny připojení klasickým modemem, tedy takzvanou komutovanou linkou nebo též dial-upem?

Ceny připojení komutovanou linkou (dial-up) s DPH pět procent:

Je důležité připomenout, že rychlost komutované linky se tehdy pohybovala na 14,4 kbit/s a k této rychlosti je také vztažen ceník. Conet rovněž vyžadoval jednorázový poplatek 1000 korun za připojení. Tyto ceny mohou vypadat tragicky, na rychlé vybrání emailu to však prvním soukromníkům muselo stačit.