Hlavní navigace

Historie českého Internetu

Patrick Zandl 29. 8. 2003

Jednou za 14 dnů byste se na tomto místě měli setkávat se seriálem Patricka Zandla "Historie českého Internetu". Ve skutečnosti se jedná o knihu stejného názvu, která je takřka dokončena, nenašla však dostatečně odvážného vydavatele. Čtenáři Lupy tak alespoň nyní budou mít možnost se s jejím obsahem seznámit po částech.

Sepsat stručnou historii českého Internetu je myšlenka, kterou nosím v hlavě již delší dobu. Abych byl přesnější, dlouho jsem přemýšlel, že by bylo fajn, kdyby takovou knihu „někdo“ napsal a já bych si ji v klidu přečetl. Jenže ten někdo se stále ne a ne najít – například Ondřej Neff na moje vysloveně návodné otázky odpovídal, že by to opravdu bylo dobré, kdyby to někdo napsal a vesele se na mne usmíval.

Posledním impulsem, který mne zlomil, byla kniha. Jmenovala se Byl jsem bulvárním novinářem, napsal ji Richard Sacher a jak název napovídá, byla o bulvární novinařině. Při čtení této knihy jsem usoudil, že když už vyšlo i takovéto dílo tiskem, nebude velký problém, abych prorazil s historií českého Internetu z mého pera. Až později mě napadla myšlenka, že vydání knihy si dozajista pojistím tím, že naši firmu rozšíříme o nakladatelství technické literatury – a tak se i stalo. Ale nepředbíhejme: vždyť to je ta historie Internetu.

Říká se, že každý příběh je tak dobrý, jak dobrý je jeho vypravěč a tak důvěryhodný, jak důvěryhodný je jeho autor. Takže je asi na místě se představit, abyste alespoň tušili, kdo vás příběhem provází a kdo jej venkoncem i sepsal.

Jmenuji se Patrick Zandl a vždy při čtení této knihy mějte na paměti, že mým působištěm byla společnost Mobil Media, dříve Mobil sever, a že tedy od „nepaměti“ patřím mezi lidi svázané s Mobil.cz. Ačkoliv se tedy mohu a budu snažit o maximální objektivitu, je evidentní, že některé události uvidím zaujatěji, než by bylo u klasickéhoho díla věnovaného historii českého Internetu záhodno. Nešť – na dobu, kdy tuto historii sepíše nezávislý odborník, si budeme muset drahně počkat.

Většinu událostí, které zde popisuji, jsem osobně prožil, v mnohých jsem se i angažoval a snad všechny se mě alespoň zprostředkovaně dotkly a byl jsem v průběhu let jejich aktivním svědkem. Nevyprávím o ničem, co bych znal pouze z doslechu, v každém případě jsem ale pro jistotu požádal o osvěžení paměti samotné protagonisty událostí tak, abych vám mohl zprostředkovat nejenom náhled z jejich strany, ale zejména abych se ujistil v datacích, jež bývají mojí silnou slabinou.

Pro vyprávění jsem zvolil poněkud osobnější formu, než bývá u děl tohoto charakteru zvykem. Hlavním důvodem je snaha přiblížit čtenáři osobitou atmosféru zejména těch prvních internetových let v Čechách, v řadě druhé pak nutnost připomenout moji osobní angažovanost v oněch událostech tak, aby čtenář měl na laskavé paměti vždy skutečnost, že tyto události a jejich význam si musí v prvé řadě hodnotit sám a nespoléhat se nutně na můj názor a úsudek.

Je také důležité říci, že tato historie českého Internetu si všímá obecně spíše serverů, nežli internetových providerů, webdesignerů a developerských studií. Hlavní příčina jest v tom, že provideři patří svojí povahou spíše do telekomunikačního byznysu, nežli do Internetu a rovněž developerské firmy svojí povahou jsou spíše klasické firmy vyvíjející software (shodou okolností ale pro Internet), nežli klasické internetové firmičky a „korporace“. Jistěže existují výjimky, a ty se pokusím zmínit.

Jistěže toto dílo nemůže obsáhnout úplně vše. Pokouší se postihnout ty nejzajímavější a nejdůležitější události a zmiňuje se podrobněji o třech desítkách firem. Pokud se právě na tu vaši oblíbenou nedostalo, omlouvám se dopředu, ale rozsah knihy ani čas mnou vymezený k jejímu sepsání neumožní zahrnout všechny firmy, které kdy na českém Internetu existovaly či podnikaly, natož pak všechny servery.

Historie českého Internetu je dílo pojaté především z pohledu lidí na Internetu se pohybujících, je vyprávěním osudů a v neposlední řadě je psáno s jistým nadhledem. Pokud jste očekávali, že zde bude psáno o vývoji internetových protokolů, sáhli jste po špatné knize – tato oblast je zpravidla zcela stranou zájmu tohoto příběhu a zmíněna je pouze tehdy, kdy technologie aktivně vstupují do dění na českém Internetu, tehdy, kdy nejsou pouhým prostředníkem, ale aktivním hybatelem nebo přinejmenším záminkou. A to jsou z podstaty věci opravdu výjimečně. Leč jsou – kupříkladu aktivní kanály.

Příjemné počtení a nezapomeňte – pro vaše připomínky a náměty je k dispozici můj email lupa@marigold.cz

Internetový pravěk

Oficiální a dnes již dobře zmapovaná historie světového Internetu klade počátek Internetu do roku 1963, kdy vzniká síť ARPANET, experimentáulní projekt agentury ministerstva obrany USA DARPA (U.S. Department of Defense Advanced Research Project Agency). Projekt vznikající v době studené války a očekávání války jaderné měl před sebou základní úkol: vytvořit počítačovou síť se striktně decentralizovanou strukturou, kde výpadek jedné části sítě může ihned nahradit část jiná.

Tento požadavek se ukázal být jednou z hlavních příčin budoucího úspěchu sítě. Stejně snadno, jako mohly části sítě nahrazovat ty poškozené, bylo možno bez problémů do sítě připojovat další nové sítě nebo systémy.

První experimentální přopojení v této síti bylo označováno jako DARPA Internet, později jen jako Internet.

Až do poloviny osmdesátých let se Internet rozvíjí pozvolným samospádem, omezen především na vládní a vojenské organizace. Významnou posilu dostává Internet v polovině osmdesátých let, kdy se k němu začínají připojovat americké univerzity. Jen pro představu – v roce 1984 bylo k Internetu připojeno pohých tisíc počítačů, zatímco o osm let později byla prolomena hranice milionu.

Nicméně zásadní impuls přichází v roce 1986, kdy vzniká síť NSFNET, páteřní síť Internetu v USA. Provoz této páteřní sítě byl financován z rozpočtů vládní agentury NSF (National Science Foundation), odtud i název. Tato páteřní síť nahradila dosavadní ARPANET a MILNET. Obě tyto starší sítě se vrátily ke svému původnímu určení a začly opět sloužit výhradně armádě.

Vytvoření páteřní sítě NSFNET podnítilo další připojování do Internetu – ten se stává otevřenou doménou pro vzdělávání a výzkum. Postupně se do Internetu připojují všechny významnější americké univerzity a výzkumné ústavy.

Internet jakožto akademická síť byl zpočátku prost jakýchkoliv komerčních aktivit. Po dlouhou dobu bylo předpokladem připojení přes NSFNET podpis prohlášení zapovídajícího veškeré komerční aktivity na Internetu. Právě tyto akademické tradice stály u dlouhodobě zažitého mýtu o tom, že vše poskytované na Internetu, má být poskytováno zdarma. Až pád NASDAQu na jaře 2000 přinesl z této představy vystřízlivění nejenom pro provozovatele služeb, ale z části i pro jejich uživatele.

Počátkem devadesátých let do hry vstupuje i český Internet – ne snad, že by nějak ovlivnil dění na světovém (chápej stále jako na americkém) Internetu, ale vznikl a propojil se se světem a začal jím být ovlivňován.

O dlouhodobé neudržitelnosti Internetu jakožto ryze akademické, nekomerční aktivity, bylo v USA přesvědčeno stále více politiků, ba i dosavadních zastánců akademického Internetu. Počátkem devadesátých let převládla v USA myšlenka chápající Internet jako odrazový můstek pro další růst americké ekonomiky. Vyústěním těchto tendencí se v roce 1991 stal High Performance Computing Act, jehož iniciátorem byl americký vicepresident AL Gore.

Na základě tohoto zákona se USA pustilo do budování gigabitové základní sítě NREN (National Research and Education Network), následně byly privatizovány a komercializovány jednotlivé části Internetu v USA. Vládní finance a podpora se soustředily na výzkum a vývoj nové, velmi rychlé páteřní infrastruktury, zatímco do provozní sféry Internetu vstupují komerční společnosti. Komerční sítí se tak stává i doposud akademická NSFNET, akademická pracoviště přecházejí na NREN. Proces komercionalizace Internetu je tak završen a od roku 1993 můžeme o Internetu uvažovat v obou hlavních směrech – akademickém i komerčním. Akademický směr vývoje Internetu v následujících částech ponecháme stranou, vyjma momentů, kde ovlivňuje Internet komerční.

Od roku 1993 prožívá Internet v USA veliký rozmach. O dva roky později, v roce 1995, je na Internet připojen dvojnásobek počítačů s porovnáním s rokem 1993 – jde již celkem o dva miliony počítačů.

Vicepresident Al Gore za svůj prozíravý krok a významnou podporu High Performance Computing Act sklízí značné uznání, na získání presidentského postu to ale ve volbách v roce 2000 nestačí. A to i přes to, že se více méně právem označil za Otce Internetu a tohoto titulu v předvolební kampani zhusta používal.

Americký Internet se z počátku netěšil přílišnému zájmu klasických počítačových firem a tak do jeho vlny nastupují neznámé firmičky, jako Cisco, Netscape, AOL a Yahoo. V té době suverénně kralující IBM se postpem času rozhoupávají k vybudování vlastní celosvětové páteřní sítě, ale například Bill Gates, šéf Microsoftu, je v ranných počátcích k Internetu kritický a označuje jej za slepou vývojovou větev.

CIF16

Historie nedala Billu Gatesovi zatím za pravdu – slepou vývojovou větví se stala spíše síť MSN (Microsoft Network), která se měla stát alternativou k Internetu. I přes její implicitní umístění do Windows velkého rozšíření nedoznala a postupem času se potichu proměnila v součást Internetu. Internet dal kapitánům amerického průmyslu první lekci: s ním již nikdy nebude všechno stejné, jako bylo před ním. Pravidla se změnila a od této doby se hraje nová hra. Hlavním specifikem této nové hry, v níž jsou vsázce postupem času stovky miliard dolarů, je skutečnost, že její pravidla nikdo do začátku nezná.

Poznámka závěrem: určitě jste si všimli velkého počtu sítí a asi vás napadlo, která z nich je vlastně tím Internetem. Je to prosté – jména sítí označují jednotlivé rozpočtové a investiční celky, jde vlastně o samostatné sítě, které jsou ale propojeny na jiné sítě. Právě to propojení všech sítí je oním Internetem – jednotlivé sítě jsou pak jeho podčásti. Své názvy mají dnes již nejenom akademické a vládní sítě, ale například i firemní sítě a sítě jednotlivých internetových poskytovatelů. V rámci těchto sítí mohou platit pravidla a omezení definovaná provozovatelem sítě, ovšem pokud má takováto síť propojení s ostatními sítěmi na bázi protokolů předepsaných pro Internet (zejména TCPIP), můžeme o této síti hovořit jako Internetu. Ne nadarmo se Internetu říká Síť sítí – metafyzicky je opravdu Internet propojením, branou mezi jednotlivými sítěmi.

Našli jste v článku chybu?
Vitalia.cz: Běháte a nehubnete? 6 častých chyb

Běháte a nehubnete? 6 častých chyb

Měšec.cz: „Ukradli“ jsme peníze z bezkontaktních karet

„Ukradli“ jsme peníze z bezkontaktních karet

Vitalia.cz: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Lupa.cz: Poučný příběh jednoho rozšíření pro Chrome

Poučný příběh jednoho rozšíření pro Chrome

Vitalia.cz: Antibakteriální mýdla nepomáhají, spíš škodí

Antibakteriální mýdla nepomáhají, spíš škodí

Lupa.cz: Proč jsou firemní počítače pomalé?

Proč jsou firemní počítače pomalé?

DigiZone.cz: Nova opět stahuje „milionáře“

Nova opět stahuje „milionáře“

Podnikatel.cz: Takhle se prodávají mražené potraviny

Takhle se prodávají mražené potraviny

Vitalia.cz: Tohle všechno se dá usušit

Tohle všechno se dá usušit

Lupa.cz: Adblock Plus začal prodávat reklamy

Adblock Plus začal prodávat reklamy

Root.cz: Prvních 700 routerů Omnia je hotových

Prvních 700 routerů Omnia je hotových

Vitalia.cz: Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

Podnikatel.cz: Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

Vitalia.cz: Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Podnikatel.cz: Udělali jsme velkou chybu, napsal Čupr

Udělali jsme velkou chybu, napsal Čupr

Vitalia.cz: dTest odhalil ten nejlepší kečup

dTest odhalil ten nejlepší kečup

DigiZone.cz: Na jaká videa se vlastně díváme

Na jaká videa se vlastně díváme

Lupa.cz: Blíží se konec Wi-Fi sítí bez hesla?

Blíží se konec Wi-Fi sítí bez hesla?

Podnikatel.cz: Letáky? Lidi zuří, ale ony stále fungují

Letáky? Lidi zuří, ale ony stále fungují

Vitalia.cz: Test dětských svačinek: Tyhle ne!

Test dětských svačinek: Tyhle ne!