Hospodářské noviny nabádají ke zločinu

Jistě záslužná aktivita, nicméně ne vždy MUSÍ více znamenat i lépe. A právě Hospodářské noviny jsou poměrně vhodným případem – aspoň z prvního dne mám velice smíšené dojmy.

Jste chudí? Spekulujte s doménami na Internetu! (další titulek hlásal, že lukrativní doménové adresy juliusmeinl, miloszeman, buzkova či třeba ilonacsakova byly k mání za 1 600 Kč – přinejmenším do této noci). Vyznění tohoto článku bylo zcela jednoznačné – cybersquatting je velice výnosný obchod (Zmiňovány zde byly případy prodeje domén za miliony dolarů. Nejvyšší cena zatím byla 7,5 milionu dolarů za doménu business.com. Pro zvýšení dramatického efektu byla cena přepočtena ještě na koruny – takřka čtvrt miliardy podle tvrzení Hospodářských novin. Také zde byla uvedena domácí rekordmanka – epodpis.cz za 324 tisíc (bohužel už jen korun českých). Nikdo už ale bohužel nedodal, že se to týká zcela obecných pojmů. Pro registraci doménových názvů konkrétních jmen – nejlépe registrovaných názvů společností – platí zcela jiná pravidla. V Americe jsou společnosti a jednotlivci kryty Zákonem na ochranu před zcizováním doménových jmen z roku 1999.

„Registrace, trafficking či používání jména domény, které je identické či obdobné registrované obchodní či provozní značce jiné společnosti, která je známa již během registrování tohoto jména domény či zneužívání takovéto známé obchodní či provozní značky bez ohledu na zboží či služby zainteresovaných stran se špatným úmyslem profitovat ze známosti této značky (nazýváno kyberpirátstvím či cybersquattingem) má za následek klamání zákazníka a veřejnosti, co se sponzorských zdrojů jednotlivých služeb a zboží týče, narušuje e-komerci, která je důležitou složkou mezistátního obchodu v rámci trhu Spojených států amerických, připravuje legitimní vlastníky obchodních značek o příjmy a případnou zákaznickou obec a klade bezdůvodná, obrovská a neúnosná břemena na vlastníky obchodní značky v případě ochrany jejich vlastního majetku.“ Na jeho základě získala svoji doménu například zpěvačka Madonna či plno legitimních vlastníků registrovaného jména. (Neuspěl ale např. Sting, jehož jméno bylo vyhodnoceno jako běžný termín.)

V Čechách žádný podobný zákon sice neexistuje, nicméně však stačí kontaktovat patentovou kancelář či zkušeného právního zástupce a zeptat se na další postup. Výsledek by vás – jako cybersquattera – rozhodně nepotěšil. Hospodářské noviny však šly do extrému a jako příklad „obchodu na spadnutí“ zde udávali jakéhosi mladého podnikatele z Českých Budějovic, který si zaregistroval doménu komercnibanka.cz a nabídl ji k prodeji KB. Z její strany však zaznívá pochopitelné ne.

Přímo pod tímto článkem byl ještě rozhovor s panem Jakubem Ditrichem z Globe Internet. Vskutku zajímavé: jeho názor na cybersquatting se totiž diametrálně liší od tónu, kterým vyzníval článek Hospodářských novin: „Zákon je dobrým bičem na všechny současné držitele .COM, .NET, ORG domén II. úrovně, kteří si registrovali známou obchodní značku (a dosud ji nestihli konkrétní firmě výhodně prodat… Americké soudy mají teď (dle mého názoru asi o 3 roky později než bylo třeba) k dispozici kvalitní zákonné opatření.“

       

I když v rámci České republiky zatím podobný bič nemáme, jistě by se zde měla dodržovat určitá etická pravidla. Jako správce oficiálního antispamového serveru o tom vím své. Jistě můžete namítat, že byznys je byznys, ale i ten internetový by měl mít svá pravidla, což je jistě pro dobro nás všech. Bez nich by Internet byl nadále jednou velkou džunglí, kam by se báli rozumní investovat ve strachu, že přijdou o všechno vinou nevhodné legislativy a spoustě podvodníků, jejichž koncentrace je zde ještě větší než ve skutečném, offline životě.

Jen pro zajímavost bych ještě uvedl fragmenty ze seznamu zaregistrovaných domén ze dne 23.10. 2000. Ti, kdo si přečetli článek z HN, jistě přijdou na to, kolik z nich vzniklo „zcela náhodou“.