Hlavní navigace

Hromadné nakupování trochu jinak

Jan Handl

Hromadné nakupování je jistě skvělý nápad. Seženete zajímavou slevu do restaurace nebo na masáže. Co ale chudáci ti, kteří chtějí víc? Třeba si koupit něco napůl?

Jan Handl

Ilustrace: Nenad Vitas

Asi nemá smysl dlouhý komentář o nových a nových projektech nabízejících hromadné nakupování. Je to prostě tady a mnohým se můžou slevy líbit. Mně osobně trochu vadí poměrně úzký okruh nabídek, které jsou zatím poskytovány. A uvítal bych, kdyby u nás vznikl projekt, který by dával možnost uživatelům složit se na nějakou dražší věc, třeba televizi nebo počítač.

Samozřejmě to není můj nápad, navedl mě na něj Janis Krums. To je ten chlapík, který se proslavil svojí fotkou ztroskotaného letadla v řece Hudson. O této události se dočtete více ve článku Jak pracovat s Twitterem. Před pár měsíci Janis Krums objevil, že se začíná prodávat osobní vznášedlo, takzvaný Jetpack. Několik lidí se mu ozvalo, že se jim tato netradiční hračka také líbí. Janis reagoval následovně – pojďme se na to složit. Je to drahá legrace, ale když se nás najde sto, můžeme si to v pohodě dovolit. Nevím, jak to dopadlo, ale pravděpodobně se celá akce neuskutečnila.

Jde o systém nákupů jako takový, samozřejmě chápu, že mnoho z nás by se nechtělo s nikým dělit a asi by byl i trochu problém s legislativou. Tím myslím fakt, že by nejspíš musel být pouze jeden oficiální majitel věci.

UX17_snitker

Občas zjistím, že se mi něco hrozně moc líbí, ale nechci za to utrácet hromadu peněz. A myslím i do budoucna, takže vím, že by mě to za chvíli stejně omrzelo. Kdybych se ale někde s někým dohodl, že si to koupíme napůl, nebo se nás na nákupu bude podílet víc, nepovažoval bych investici za vyhozené peníze (což se mi bohužel někdy stává) . Měl bych onu věc jeden týden v měsíci, po mém týdnu by putovala dál. A může jít i o něco ne tak drahého, třeba čtečka elektronických knih. Ano, je to možná trochu komplikované a nebylo by dobré narazit na výtečníčka, který nebude chtít věc poslat dál. Ale kdyby se „sešli“ poctiví lidé, mohl by tento koncept fungovat. Ale všechno se dá dohodnout.

Hromadné nakupování by se tedy dalo řešit i jinak. Projektů, které jsou úplně stejné, je dost a rostou jako houby po dešti. Jde o ověřený koncept a nikomu se samozřejmě nebude chtít dělat něco jinak. Co takhle zkusit pro začátek dát uživatelům možnost koupit si něco na půl? Mělo by to podle vás, tedy lidí, kteří nakupují hromadně na Internetu, smysl?

Našli jste v článku chybu?
28. 8. 2010 8:56
Háček je v tom, že na opravdu drahou věc bude třeba desítky lidí a mezi nimi se vždy najde nějaký blb, který tu myšlenku zazdí (nepošle věc dál, zničí ji a pod.). Na levnější věci stačí třeba pět lidí a to je pak daleko jednoduší dohodnout se s kamarádama, které opravdu znám a věřím jim. Navíc tam není rozumný obchodní model pro toho poskytovatele hromadného nakupování, protože ten dodavatel mu asi nebude chtít dát provizi za to, že prodá dva kusy vznášedla a stovky věcí se tímhle modelem nepro…
30. 8. 2010 14:18
Omyl, socík je jen ve vás. Už ho totiž vidíte i tam, kde vůbec není. Spoluvlastnictví je institut, který nemá se socialismem vůbec nic společného. Je to rozhodně rozumnější řešení než úvěr.