Názor k článku
Hrozba ukrytá v Googlu

Ale zveřejňovat "co se smí" není věcí Googlu, ale psychologů, sociologů, odborníků na ergonomii (tito to určují spíše obecně a spíše doporučují) a tvůrců standardů (např. W3C). Tito všichni "určují", co je potřeba pro to, aby byl web "dobrý" - t.j. aby co nejlépe splňoval účel, pro který byl vytvořen. A jejich společnými zákazníky jsou webmasteři i vyhledavače - obě dvě skupiny potřebují vědět, co se návštěvníkům stránek líbí - jedni, aby to tak dělali, druzí, aby stránky mohly hodnotit obdobným způsobem, jako člověk.
Je to podobné, jako u zákonů. Když někdo dělá věci "normálně", nemusí se bát, že by překročil zákon. Když začne kličkovat na hraně, využívat různé skulinky v zákonech, může se mu občas stát, že přešlápne - a také mu to nikdo neřekne předem, až soudce posoudí konkrétní případ a nějak rozhodne. Navíc většina takovýchto případů bude považována za nemorální - i když se dotyčný hájí, že jednal "stále ještě v mezích zákona", nemusí být skutečně soudem potrestán, a jeho čin bývá (doufejme) potrestán jinak - ten člověk má špatnou pověst, nemůže podnikat ve stejném oboru, musí lidi přesvědčit, že už se chová lépe. A i postoj společnosti se mění, tzn. v obdobném případě může soud za nějakou dobu rozhodnout jinak.
Stejně i ten, kdo dělá web podle pravidel a nesnaží se chytračit a kličkovat na pomezí, nemusí se ničeho obávat. Pokud bude dělat web "stále ještě v mezích pravidel", ale bude různě chytračit a ohýbat ta pravidla, odsoudí ho dříve či později vyhledavače, a spíše později, ale zase na delší dobu, uživatelé. Tedy to, že jej odsoudí vyhledávač, je pro něj vlastně varování, a má šanci věc napravit ještě před tím, než si toho všimne většina uživatelů.