Vzduch opravdu nelze vlastnit. Ale lze vlastnit prostor, ve kterém se tento vzduch nachází. Práva k tomu prostoru jsou definována zákony na zemi a až po určitou výšku nad zemí, potom jsou definována mezinárodními úmluvami.
Takže dýchat můžete bezplatně, pokud jste v rozporu v souladu se zákony.
Nevidím žádný rozdíl oproti hudbě. Hudbu taky nikdo nemůže vlastnit, ale někdo (autor nebo ten, komu autor prodá práva) má právo regulovat používání hudby. Když ji bude chtít uložit do šuplíku, nikdo mu v tom nemůže zabránit. Když ji bude chtít prodávat, má právo si říct cenu, jako chce (a jakou mu trh akceptuje) a nikdo, zejména ne potenciální zájemci o hudbu, mu nemůžou říkat, za kolik smí prodávat.
Jestli vlastník práv nechce, aby si hudbu někdo kopíroval zdarma, je to stejné jako se vzduchem. Pokud ho budete chtít dýchat na mém pozemku a já to nedovolím, zavolám na vás policii, v některých státech vás můžu zastřelit rovnou nebo na vás poštvat psy. Totéž platí o hudbě. Pokud se vám to nelíbí, prosaďte změnu zákonů nebo si tu hudbu kopírujte někde, kde zákony na ochranu autorských práv neplatí (třeba v mezinárodních vodách na lodi neregistrované pod žádnou vlajkou, nebo uprostřed somálské pouště, jistě si najdete dost míst).
A k místní neoblíbenosti hudebních firem - jestliže budu chtít dýchání na mém pozemku zpoplatnit, tak je jen na mně, jestli se o to postarám sám, nebo si najmu firmu, co mi tam vybuduje posezení s restaurací a zájemce o dýchání na mém pozemku mi tam bude vozit. A je na mně, jestli na její provize přistoupím. Vy se jen rozhodněte, jeslti tu cenu zaplatíte, ale neříkejte mi, za jakou provizi mám prodávat, nebo neříkejte té firmě, jaké má mít ceny.
Jestli myslíte, že mně přesvědčíte, že mi zaplatíte dobrovolný poplatek, zkuste mi to navrhnout. Ale dokud budou platit současné zákony, tak nemáte žádné právo přijít a dýchat vzduch na mém pozemku, pokud já vám to nedovolím.
Názor k článku
Hudba je jako vzduch
