Hudbu za paušál nebo raději zadarmo?

Situace na českém hudebním trhu se již delší dobu potácí ve znamení nejrůznějších schizmat. Za jedno z těch zásadnějších může dokonce samotný Ochranný svaz autorský. Od té doby, co je každý datový nosič zatížený autorským poplatkem, ubyl totiž té slušnější části populace další důvod využívat k získávání hudebního obsahu tradičních a legitimních distribučních kanálů. Proč si hudbu kupovat na CD nebo si stahovat DRM chráněný hudební soubor z internetové prodejny, když mě současná právní situace nejen opravňuje, ale vlastně také tak trochu přímo vybízí ke stahování zadarmo? Vzniká zde navíc ještě jeden paradox. V podstatě by se dalo říci, že uživatel, který si stahovanou hudbu koupí a následně vypálí, vlastně odvede autorské poplatky dvakrát: poprvé jsou obsaženy v ceně hudby, podruhé v ceně datového média, upozorňuje na podivnou právní situaci David Sláma ze serveru AllMusic.

Z takovéto situace pochopitelně nemohou být nadšeni ani samotní distributoři, ať už ti klasičtí, nebo ti internetoví (i-legálně, Allmusic). Petr Peřina ze serveru i-legálně k současnému stavu věcí říká: Nevidím žádný důvod, proč platit autorské poplatky z datových médií. Jedná se však o zákonnou normu, kterou nezměníme. Myslím, že z těchto poplatků nevidí muzikanti ani korunu. Zároveň však dodává: Tento fakt však neopravňuje nikoho k tomu, aby hudbu pořizoval nelegálně. Je ovšem otázkou do diskuze, zda u nás můžeme nelicencovaný obsah vůbec chápat jako nelegální. To, že se přestupku vůči zákonu dopouštějí některé kanály, jako jsou P2P sítě nebo veřejná datová úložiště typu RapidShare, tím, že obsah bez souhlasu autora neb majitele licence nabízejí, je jiná věc.

Použitelné obchodní modely

Fenomén uživatelského sdílení „pirátského hudebního obsahu“ již zasáhl celosvětový trh do té míry, že jej nelze jednoduše ignorovat a je třeba s ním počítat. Ačkoli si některé instituce jako například americká RIAA ještě stále myslí něco jiného, bojovat proti pirátství pravděpodobně nemá smysl prostřednictvím represí. Šanci do budoucna budou mít pravděpodobně spíše dostatečně progresivní obchodní modely.

Zahraniční internetové projekty se k situaci stavějí různě. Mezinárodně velmi oblíbený Napster například nabízí hudbu bez DRM v MP3, jiné služby se pokoušejí nabízet hudbu za reklamu či jiný přidaný obsah (qtrax.com, Last.fm, we7.com). Jaká je situace u nás? Hudba za reklamu se u nás pravděpodobně ještě nějaký čas rozhodně konat nebude. Vít Janiš z AllMusic.cz v článku kolegy Adama Javůrka říká: Vidím zde několik zásadních překážek, počínaje obchodní politikou hudebních vydavatelství a konče nezbytným kvantem inzerentů. David Sláma si myslí, že přidaný obsah může fungovat pouze u některých mediatypů: Zatímco noviny rozdávané ve městech z inzerce vyžijí, s jinými produkty je to složitější. Ve filmech se už řadu let setkáváme s tzv. product placementem, na cenu lístku do kina však nemá žádný vliv. S prodejem reklamním ploch se začíná experimentovat ve videohrách, kde naopak tituly s reklamou počítají s nižší prodejní cenou. Myslím si, že úspěšnost podobného modelu distribuce na hudebním poli stojí a padá se zájmem inzerentů a ochotou posluchače vlastnit soubory s reklamou. Vzhledem k tomu, jak negativně sám vnímám krátké povídání na konci tracků z mého oblíbeného hudebního podcastu, reklamě v hudebních souborech moc šancí nedávám, uzavírá. Dojde tedy alespoň na prodej hudby bez limitujícího DRM? Už teď najdete na allmusic více jak 800 alb bez ochrany DRM, tvrdí Sláma a upřesnuje: jedná se zatím hlavně o nabídku Supraphonu a ostatních vydavatelství kromě tzv. velké čtyřky.

i-legálně zatím ještě prodej bez DRM nenabízí vůbec. V rámci standardního prodeje hudby přes Internet jsem stoprocentně pro nechráněný formát, tvrdí Peřina v souvislosti s uvedením předplaceného neomezeného stahování. V tomto směru máme již domluveno se 3 ze 4 nadnárodních vydavatelů, že souhlasí. Ve chvíli, kdy získáme souhlas posledního vydavatele, ihned spustíme prodej a la carte ― bez DRM v MP3, dodává ještě. Peřina však zároveň upozorňuje na to, že podobný model je nesmyslný u paušální služby, Zde je třeba mít pod kontrolou dobu využívání služby, vysvětluje.

Neomezené stahování v podání i-legálně

V případě projektu, který u nás spustil server i-legálně budí „revoluční“ obchodní model poněkud rozpaky. Lidé si sice mohou z internetové prodejny i-legalne.cz po zaplacení měsíčního, čtvrtletního nebo ročního paušálu (přijde na 2399) stahovat neomezené množství hudby, ale staženou hudbu nebude možné po exspiraci předplaceného období přehrát. Jedná se o paušální hudební službu, která je u nás absolutně unikátní a výjimečná. Zákazník si vybere tarif (ízyměsíc,3ízy­měsíce,ízy rok), stáhne si aplikaci (ízyman) a už jen vyhledává písně, stahuje a poslouchá zcela neomezeně po dobu svého předplatného, představuje službu Peřina.

Jedná se však s ohledem na způsob licencování skutečně o neomezené stahování, nebo spíše o hudební půjčovnu s delší zápůjční dobou? Petr Peřina se domnívá, že ano: Jedná se o neomezené stahování, protože můžete vybírat z celého hudebního obsahu na i-legálne.cz bez omezení, komentuje naši otázku a dodává: Licence pouze hlídá vámi vybraný tarif, platnost paušálu a pravidla užívání hudby. Za cenu jednoho alba je zde předplatiteli umožněn přístup k více než půl miliónu skladeb.

Sláma vidí situaci poněkud jinak, říká: V rámci předplatného na i-legálně si hudbu můžete neomezeně stahovat, nicméně vyhráno ještě nemáte. Pro synchronizaci s přenosným zařízením stále potřebujete v drtivé většině případů přístroj s podporou WMA DRM, zde se tedy nic nemění. Co se ale mění, je licence stran vypálení hudby – zatímco skladby s DRM ochranou zakoupené například na allmusic si můžete několikrát vypálit jako audio CD, u hudby stažené za paušál na i-legálně tuto možnost nemáte. A co víc, jakmile vám paušál vyprší, skladby si ani nemůžete poslechnout.

Dalším bolavým místem českého hudebního trhu, zejména pak toho, který operuje v online sféře, bývá srovnání s distribučními kanály v Americe. Nezanedbatelná část populace, která získává hudbu z P2P sítí, tvrdí, že je na vině předražení služeb. Podaří se na českém trhu situaci někdy srovnat? Peřina doufá, že ano, a dokonce je přesvědčen, že se to již děje: Ceny na americkém trhu jsou obecně nižší. V tomto směru je specifikum spíše na straně USA. Rozdíl však srovnáváme nyní naší novou službou – Když si koupíte ízyrok na i-legálně, tak vás měsíční paušál vyjde na 199 Kč. Americká služba NAPSTER vychází na 13$ měsíčně. Podle mě se jedná o velký skok správným směrem, uzavírá.

Za hlavní problém bývá v tomto směru považována velikost trhu. V USA lze počítat s nesrovnatelně větším počtem zákazníků, a tedy i s většími příjmy z prodeje. Nižší cena v našich zeměpisných šířkách by nepochybně vedla k vyšší poptávce, jenže toto navýšení poptávky je zřejmě podle názoru hudebních vydavatelů příliš malé, aby se o snížení cen dalo uvažovat, předpokládá Sláma.

       

Malé ohlédnutí za loňským rokem

Pro tradiční distribuční kanály hudebního obsahu byl loňský rok doslova katastrofální, tržby hudebních vydavatelství za optické disky a magnetické pásky klesly o 12,7 procenta. Mohlo by se zdát, že svoji roli zde sehrály nové distribuční kanály, které si prostě jen ukously svůj díl tržního koláče. Realita je však jiná, fyzický propad na 439,8 miliónu korun dokázal čerstvě nastartovaný prodej digitální hudby pokrýt pouze z části. Je jasné, že za stále více a více klesajícími tržbami z prodeje hudebních nosičů je hlavně nelegální sdílení hudby, které bude s penetrací broadbandem a všeobecně se rozšiřujícímu přístupu k Internetu větší a větší.

Ač je to v dnešní době překvapivé a působí to téměř úsměvně, tradiční vydavatelé hudebního obsahu navíc stále ještě čelí také padělkům, nelegálnímu vypalování a následnému prodeji hudebních nosičů. Peřina se domnívá, že hudební trh může zachránit právě již jen online distribuce, v čemž má částečně pravdu. Otázka, která by nás však v této souvislosti měla pálit, zní, opravdu má proti masově se vzmáhajícímu pirátství šanci uspět prodej licencované hudby limitované navíc pochybnými omezeními, jako je DRM? Zakladatel jednoho z nejvlivnějších soukromých blogů v Americe, bývalý korporátní právník Michael Arrington, loni na podzim k tomuto tématu pronesl památnou větu: prohlásil tehdy, že jediná smysluplná cena za hudbu je nula.