Včera, ve středu 8. dubna, projednával Hospodářský výbor PSP technickou novelu zákona o elektronických komunikacích (zákona č. 127/2005 Sb.). Její součástí je i zdánlivě drobná úprava, která by měla pomoci řešit problém, týkající se přístupu k mobilním sítím a jejich službám ze strany pevných operátorů. A jelikož právě pevní operátoři mají na prosazení této úpravy eminentní zájem, uspořádali k tomu včera setkání s novináři, na kterém vysvětlovali své postoje a stanoviska.
Společně se zde sešli představitelé asociace APKT (Asociace provozovatelů kabelových a telekomunikačních sítí) a společností VOLNÝ, České Radiokomunikace a GTS Novera, aby
vyjádřili společnou podporu návrhu novely zákona o elektronických komunikacích v oblasti přístupu a propojení.
O co přesně jim jde, sami stručně vymezili ve své tiskové zprávě takto:
Novela zákona 127/2005 Sb., která je v současné době projednávána v Poslanecké sněmovně, by měla vyřešit současný nerovnovážný vztah v oblasti regulace přístupu ke službám pevných a mobilních sítí. Ten je nyní jednostranně výhodný pouze pro mobilní operátory, na což díky malé konkurenci doplácejí koncoví zákazníci.
Problém vzájemného ujídání koláčů
Pro pochopení podstaty problému se na chvilku vraťme do roku 2000. Právě tehdy totiž relativně mladý mobilní sektor přerostl podstatně starší sektor pevných služeb. Ukázat si to můžeme na následujícím grafu, který zobrazuje situaci z pohledu počtu pevných linek a aktivních SIM karet.
S výnosy to bylo přesně stejné: již v průběhu roku 2000 začal mít mobilní sektor i zde „navrch“, a svůj růst si udržuje dodnes. Byť možná s trochu menší dynamikou, vzhledem k postupnému nasycování trhu.
Pevný sektor je na tom o poznání hůře: jeho celkové výnosy stagnují či klesají, a počty pevných linek také. V tomto ohledu však musím poněkud poopravit výše uvedený graf, který uvádí jen počty pevných linek od Telefóniky O2 CR. Nesmíme totiž zapomínat na další pevné operátory, ani na VoIP linky – a pak se počet pevných linek dnes dostává někam ke 3 milionům.
Existence více pevných operátorů však naznačuje další problém, zřejmě nejzásadnější: o celkový „koláč“ výnosů v pevném sektoru, který stagnuje či se spíše zmenšuje, se dělí čím dál tím více poskytovatelů. Naproti tomu „koláč výnosů“ v mobilním sektoru se neustále zvětšuje, ale dělí se o něj stále stejný počet mobilních operátorů: slovy tři. Tedy pokud nepočítáme ještě U:fona, který ale zatím sbírá spíše jen drobky.
A aby toho nebylo málo: mobilní operátoři jsou ještě tak „nenasytní“, že se stále aktivněji zakusují i do „pevného koláče“. Je pro ně totiž relativně snadné vstoupit na trh pevných služeb a začít zde působit – a tak to také dělají. Zejména ve firemním sektoru, kde již dnes úspěšně nabízí služby jako OneNet (Vodafone), ProfiNet (T-Mobile) či OnePort (TO2 CR), zahrnující jak pevné, tak i mobilní služby.
Situace je ale skutečně asymetrická: pevní operátoři dosud nenašli cestu, jak proniknout do mobilního světa a nabízet ke svým pevným službám také služby mobilní. Jinými slovy: oni se na oplátku nemohou zakousnout do stále většího a chutnějšího „mobilního koláče“.
Právě proto se výše uvedení (pevní) operátoři včera sešli: aby veřejně vyjádřili podporu takové novele stávajícího zákona (o el. komunikacích), od které si slibují otevření dveří do mobilního světa.
Jejich motivaci není těžké uhodnout, a včera se s ní ani nijak netajili. Pokud by současný trend pokračoval, je celkem zřejmé, k čemu by to vedlo: mobilní operátoři by si z „pevného koláče“ ukrajovali stále více a více, a to zejména díky možnosti oslovovat nejlukrativnější zákaznický segment, tvořený firemními zákazníky. Ti stále více požadují současné poskytování pevných a mobilních služeb, a tuto kombinaci jim dnes mohou nabídnout jen mobilní operátoři.
Naopak pevní operátoři by se dostávali stále více mimo hru, kvůli své neschopnosti nabízet oba druhy služeb současně. S postupem času by buď zanikli, nebo by se z nich stali jen subdodavatelé mobilních operátorů. Koncový trh by pak stále více ovládala jen trojice mobilních operátorů, která by soutěžila jen uvnitř sebe sama – ale už by na ni nepůsobil prakticky žádný konkurenční tlak zvenčí.
Proč to nejde?
Než si řekneme, co a jak nynější novela vlastně navrhuje, zastavme se nejprve u toho, proč se pevným operátorům dosud nepodařilo proniknout do mobilního světa.
Vzhledem k charakteru mobilního sektoru (zejména: omezenému rozsahu frekvencí) mají pevní operátoři v principu jen dvě možnosti: buďto se s mobilními operátory nějak dohodnou, nebo může nastoupit nějaké regulační řešení, které jim vstup do mobilního světa vynutí.
O možnosti dohodnout se – na nějaké formě virtuálního operátorství či obdobného řešení – již bylo napsáno mnoho a mnoho, a tak jen stručné shrnutí stanovisek obou stran:
- Pevní operátoři tvrdí, že ti mobilní se s nimi buďto vůbec nebaví, nebo si i vyslechnou jejich nabídky na vzájemnou spolupráci, ale odmítají je přijmout.
- Mobilní operátoři připouští, že s pevnými jednají již několik let, ale obratem dodávají, že dosud „nedospěli k modelu, který by vyhovoval všem stranám“.
Zajímavé je to i s možností regulačního zásahu: zde ČTÚ argumentuje tím, že může zasahovat jen v rozsahu kompetencí, které mu jsou svěřeny zákonem. A ty, od účinnosti současného zákona o elektronických komunikacích (zákona č. 127/2005 Sb.), mu umožňují provádět regulační zásahy jen na základě analýz relevantních trhů - a i pak jen v případě, že příslušný relevantní trh je analýzou shledán nedostatečně konkurenční.
Pro možnost přístupu pevných operátorů ke službám mobilních sítí je přitom rozhodující původní relevantní trh č. 15 (v českém vymezení „přístup a původ volání (originace) ve veřejných mobilních telefonních sítích“, v anglickém originále „velkoobchodní přístup a ….“).
V analýze tohoto trhu v ČR přitom náš regulátor jasně konstatoval, že pro pevné operátory zde neexistuje možnost vstupu (skrze nabídku velkoobchodních služeb):
Na relevantním trhu nejsou v současné době služby nabízeny na velkoobchodní úrovni třetím stranám. Veškeré služby jsou poskytovány výhradně interně v rámci mobilního operátora (self-supply).
Podle mého názoru by již z tohoto konstatování mělo vyplývat, že trh č. 15 není dostatečně konkurenční. Nicméně regulátor (ČTÚ) dospěl k opačnému výsledku a relevantní trh č. 15 seznal dostatečně konkurenčním. Tím pak sám sobě zavřel cestu i k možnosti ukládání jakýchkoli nápravných opatření na tomto trhu. Tedy i k možnosti nařídit mobilním operátorům, aby připravili nabídku velkoobchodního přístupu ke službám svých mobilních sítí, využitelnou i pevnými operátory.
Při následné revizi seznamu relevantních trhů (ze strany Komise) byl původní trh č. 15 dokonce úplně zrušen.
Jak to zařídit?
Vraťme se nyní k samotné novele zákona o elektronických komunikacích. Konkrétní změnu, kterou pevní operátoři původně navrhli, lze snadno najít v původní verzi novely ve Sněmovně. Jejím základem je následující vsuvka:
V § 79 odst. 1 se za slova “o propojení” vkládají slova “nebo o přístupu”.
Po provedení by příslušný odstavec vypadal následovně (změny zvýrazněny velkými písmeny):
(1) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je oprávněn nebo v případě, kdy je požádán jiným podnikatelem, který podle § 13 oznámil podnikání, povinen jednat o propojení NEBO O PŘÍSTUPU za účelem poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací tak, aby bylo zajištěno poskytování a interoperabilita těchto služeb na území členských států.
Dále novela upravuje i důsledky, vyplývající z této změny. Konkrétně třeba právo regulátora rozhodovat spory nejen o propojení, ale i o přístup.
Jenže pak se ukázalo, že takováto úprava národní legislativy by zřejmě byla ve sporu s evropskými direktivami (konkrétně s rámcovou a přístupovou směrnicí), právě kvůli nesouladu s výše popsaným principem ukládání povinností (jen na základě analýz a u nedostatečně konkurenčních trhů). Ukázalo se to ostatně i nedávno v Polsku, kde bylo obdobné opatření do zákona zavedeno (tak aby regulátor mohl velkoobchodní nabídku nařídit), ale Evropský soudní dvůr toto řešení shledal závadným a zrušil jej.
A tak pevní operátoři museli hledat jiné řešení a upravit změny, zaváděné novelou – do takové podoby, která již nebude ve sporu s unijním právem. Přesná dikce však včera ještě nebyla k dispozici, protože o ní právě jednal Hospodářský výbor PSP.
Podle toho, co zaznělo přímo na prezentaci pevných operátorů, by ale mělo jít o takové opatření, které by „rozšiřovalo obecnou povinnost operátorů vzájemně jednat pod patronací regulátora na všechny varianty přístupu, nikoliv jen na vzájemné propojení sítí (jako je tomu v současnosti)“.
No, snad se s tím právníci nějak popasují a snad se podaří najít takové řešení, které na jedné straně vyhoví unijnímu právu, a na straně druhé změní současný stav a umožní pevným operátorům přístup k mobilním službám na velkoobchodní bázi.
Jinak totiž Česká republika nadále zůstane mezi třemi posledními zeměmi v Evropské unii, ve kterých podle zjištění evropské skupiny regulátorů (ERG) mají pevní operátoři problém získat velkoobchodní přístup k mobilním službám – a tudíž se zdá být potřebná ex-ante regulace. Tedy ta, ke které si ČTÚ mezitím zavřelo dveře, skrze shledání trhu č. 15 plně konkurenčním.
A dokud naši mobilní operátoři nezískají nějakou další a dostatečně dravou konkurenci, pak se nejspíše budeme i nadále setkávat s tím, že zatímco jinde v EU ceny mobilních služeb pro koncové uživatele výrazně klesají, u nás naopak meziročně rostou. Viz nedávná zjištění ze 14. monitorovací zprávy EU, popisovaná i zde na Lupě v článku Stalo se: naši drazí operátoři?.
