Hlavní navigace

Ian McKenzie: zavedení FUP byla nutnost

25. 4. 2007
Doba čtení: 14 minut

Sdílet

 Autor: 29
Podle generálního ředitele Radiokomunikací bylo zavedení vyšší agregace a otevření zadních vrátek k FUP u ADSL připojení nevyhnutelné. Jako alternativu vyšších příjmů od uživatelů vidí možnost plateb od poskytovatelů obsahu. Regulační prostředí se podle něj musí změnit, jinak hrozí, že Telefónika O2 zničí celý trh. S IPTV Radiokomunikace stále počítají, ale až získají dostatek zákazníků u ADSL.

Co očekáváte v nejbližších letech jako hlavní stimul pro rozvoj telekomunikací? Bude to Internet, internetová telefonie, IPTV, nebo konvergované služby?

Řekl bych, že to budou první tři jmenované služby. V současné době je mnoho lidí, kteří mají připojení k Internetu, ale současně existuje jen omezené množství služeb, ke kterým mohou dnešní vysoké rychlosti připojení využívat. Proto je nutné pracovat na vývoji služeb, kvůli kterým by si noví zákazníci širokopásmový přístup k Internetu pořídili.

Nicméně je třeba říct, že já jsem poněkud skeptický vůči IPTV. Byl jsem u toho, když se prováděly vůbec první testy IPTV na světě, v Kingstone Communications (alternativní operátor ve Velké Británii). Operátoři dnes nabízejí nebo propagují IPTV jako náhradu pozemního vysílání nebo kabelového vysílání. Podle mne by přitom mělo jít o něco jiného – mělo by to spočívat kupříkladu v tom, že tam bude interaktivita, obsah na vyžádání apod. Jednou z oblastí služeb, o kterých v této souvislosti můžeme hovořit, je oblast zabezpečovacích systémů nebo dálkových bezpečnostních služeb. V jedné z firem, ve které jsem také ředitelem, již nyní vyvíjíme služby zabezpečení proti vloupání, protipožární alarmy nebo bezpečnostní kamery, které budou pracovat přes broadband.

Kromě vyvíjení obsahu pro širokopásmové služby to bude konvergence, ve kterou velmi věřím. Telekomunikační společnosti velmi často zapomínají na to, co chtějí ve skutečnosti jejich zákazníci, a nutí je pořídit si určitou službu. Důvodem může být to, že mají k dispozici technologii, kterou vlastní nebo ji vyvinuli. Jako zákazníkovi je mi však jedno, o jakou technologii se jedná. Když jsem mimo kancelář, chci pracovat prostřednictvím mobilu stejně, jako bych byl v kanceláři. Když jsem doma, jsem naprosto smířený s tím, že budu používat něco, co má drát. A také širší pásmo.

Ian McKenzie (56)
Ian McKenzie
  • Strávil více než 38 let prací pro telekomunikační průmysl na klíčových mezinárodních trzích.
  • Působil jako ředitel (COO) pobočky British Telecom pro Jihovýchodní Asii.
  • Poté přijal pozici ředitele (COO) společnosti Kingston Communications.
  • Ian McKenzie byl předsedou představenstva společnosti Karneval Media, výkonným ředitelem maďarského alternativního operátora Invitel, generálním ředitelem Multicom Security AB ve Švédsku a britské Daisy Communications.

Podmínkou pro uskutečnění rozhovoru bylo vypuštění otázek na konvergované služby, ale tady by se nabízela otázka, s jakou podobnou službou tedy Radiokomunikace chtějí přijít, jestliže tuto potřebu u svých zákazníků předvídají.

Problém spočívá v tom, že nemáme přístup k mobilním sítím.

A budete se snažit si tento přístup nějak zajistit?

Rozhodně budeme usilovat o přístup k mobilním službám, ale regulatorní prostředí není nakloněno prostředí konvergovaných služeb a zvláště tento trh je rozdělen velmi technologicky. Ale telekomunikace přitom spočívají pouze v toku informací. V současné době je to tak, že pokud máte pevné linky, jste povinni otevřít svoji síť a poskytnout k ní přístup. V mobilních sítích toto není pravda i přesto, že dané společnosti mají velmi vysoké podíly na trhu.

Takže pak máte situaci, jaká je v současné době v České republice, kdy jedna společnost je schopna toto všechno dělat a nikdo jiný ne. Samozřejmě argument může znít, že s těmito společnostmi mohu založit nějaký obchodní vztah, ale to přece není to stejné. Regulatorní prostředí se musí změnit a tyto společnosti musí poskytnout přístup ke svým sítím. Měla by to být zkrátka otevřená férová hra, kde každý má možnost stát se hráčem. To, co zajišťuje zákazníkům nejlepší servis a služby, je vždycky konkurence. A bez této konkurence budete vždycky vydáni na milost či nemilost jednoho dodavatele služeb.

Čili zní-li otázka, zda mají Radiokomunikace zájem dodávat konvergované služby, pak odpovídám ‚naprosto‘. Velmi rád bych nabízel cenové balíčky na naše ADSL s volnými minutami pro mobilní služby, jak to teď dělá Telefónica O2.

Budete snažit spíše dohodnout se stávajícími mobilními operátory, nebo naopak budete tlačit třeba na změnu legislativy a na regulátora?

Půjdeme oběma cestami.

Cestu virtuálního operátora nezvažujete?

Společnost, která má být úspěšná na trhu mobilních virtuálních operátorů, potřebuje velmi velkou nebo známou, přitažlivou značku. Nejúspěšnější takový operátor, kterého znám, je Virgin Mobile, který těží ze své značky, která je ve Spojeném královstvím velmi známá a populární. Problém je, že toto my nemáme, my jsme prostě jenom další telekomunikační operátor. Je třeba také pochopit, že výraz mobilní virtuální operátor je velmi široký, může se pod ním skrývat cokoliv, od prostého přeprodávání minut přes řízení sítě, zákaznické základny, vlastní značky, management SIM karet atd.

Radiokomunikace v minulém roce avizovaly, že by letos chtěly IPTV spustit. Změnily se tyto plány po převzetí společnosti novým vlastníkem?

Rozhodně budeme IPTV spouštět – ve vhodnou dobu, nicméně takové prohlášení jsme nikdy neučinili. To za nás učinil nějaký analytik trhu. Abychom mohli IPTV úspěšně spustit, potřebujeme dostatečnou základnu zákazníků na ADSL službách. Proto se nyní soustředíme zejména na zvýšení počtu zákazníků. Jsem předsedou představenstva také v jedné telekomunikační společnosti v Maďarsku a tam již IPTV zkoušíme. Trvalo nám velmi dlouho, než jsme se k tomu odhodlali. Tyto zkušenosti můžeme nyní využít i v Radiokomu­nikacích. V České republice jsou hlavním konkurentem pro IPTV kabelové televize. Jak jistě víte, byl jsem v minulosti také předsedou představenstva Karnevalu. Navíc se mnou nyní v Radiokomunikacích pracuje kolegyně Jane Hannah, která vyvinula veškerý digitální obsah a strategii pro Karneval, a tudíž velmi dobře víme, kam budou směřovat kabelové televize. To je jedna ze zkušeností, ze které se rozhodně poučíme.

Buď budou platit uživatelé, nebo poskytovatelé obsahu

V nové nabídce ADSL na platformě Radiokomunikací se zvýšila agregace z 1:20 na 1:50. Proč?

Je mnoho důvodů, které nás k tomu vedly. Jedním z největších problémů, se kterými se dnes telekomunikační společnosti potýkají, jsou poměry agregací a objemy stahovaných dat. Problém je, že pokud nejste dostatečně opatrní, neustálé zvyšování datových nároků vyžaduje větší šířku pásma na páteřní síti a ta je zase investičně nesmírně náročná. A vzhledem k tomu, jakým způsobem v tuto chvíli za tyto služby účtujeme – na základě šířky pásma –, musíte být schopen nějakým způsobem požadavky na tu šířku kontrolovat. Je naprosto v pořádku, že konkurence snižuje ceny (nebo zvyšuje rychlosti), na druhou stranu ale budeme muset začít mezi produkty rozlišovat.

Záměrem společnosti bylo zabránit tomu, aby méně než 1 % uživatelů s vysokými objemy stažených dat a multimediálních souborů omezovalo výkon sítě na úkor zbývajících 99 % zákazníků Českých radikomunikací. Tyto kroky bylo nezbytné učinit, pokud společnost chtěla nabídnout vyšší rychlosti bez zvýšení ceny. To znamená, že budeme schopni našim klientům ochránit stabilní výkon sítě.

To je obecně cesta, kterou se ubírá celý trh, a to nejenom v Česku, ale v celé Evropě. Což nás vrací k problému, jakým způsobem telekomunikační sektor vlastně za své služby účtuje. Pokud rozšiřujete šířku pásma na straně zákazníkova přístupu, tak ta samozřejmě významným způsobem ovlivňuje šířku pásma v samotné páteřní síti. Podíváte-li se dvacet let zpátky, pouze malé procento provozu byla data a drtivá většina byl hlas. A když se podíváte dnes na mezinárodní páteřní sítě, je to přesně naopak – malé procento je hlas a drtivá většina jsou data, která samozřejmě pochází z Internetu nebo z internetových služeb.

Co se také změnilo, je to, že v minulosti telekomunikační společnosti účtovaly hodně za hlas, který mohl za tohle všechno zaplatit. Jako telekomunikační společnosti už dnes však mnoho za hlas nedostáváme, ale bohužel nedostáváme mnoho ani za data, protože celý přístup ke koncovému zákazníkovi je nesmírně konkurenční prostředí. Proto se domnívám, že stávající metoda účtování za telekomunikační služby se bude muset změnit. Tou nejjednodušší, nejčistší a nejprostší metodou v tuto chvíli je zavedení limitů na stahování a zvýšení agregace. Mnohem sofistikovanější metodou by bylo, kdybychom účtovali za služby (za obsah), které zákazník využívá, to je ale velmi komplexní problém, protože bychom museli vědět, jaký obsah přes daný přístup proběhl.

Tyto služby jsou však většinou poskytovány třetími stranami a jejich případná dohoda s telekomunikačními operátory by zase nejspíše porušovala princip síťové neutrality…

Rozumím pocitům, které to může vzbuzovat. Nicméně je to směr, kterým se budeme muset ubírat. Není totiž možné, aby telekomunikační firmy neustále investovaly do rozšiřující se páteřní sítě, ale přitom nezískávaly dostatek zdrojů, ze kterých by byl rozvoj sítě realizován.

Bez poskytovatelů obsahu by však telekomunikační operátoři neměli narůstající základnu uživatelů, kteří si pořizují připojení právě kvůli určitým službám.

Ale operátoři za tyto služby žádné peníze nedostávají.

Dostáváte peníze za připojení…

Pouze za konkrétní přípojku, za páteřní síť nedostáváme nic. A to nestačí. Navíc ne vždycky jsou těmi, kdo zvyšuje požadavky na kapacitu sítě, sami uživatelé.

Bylo by řešením, kdyby telekomunikační firmy pohltily výrobce obsahu?

Domnívám se, že nikoli, protože telekomunikační společnosti by byly velmi špatnými správci poskytovatelů obsahu a naopak poskytovatelé obsahu by byli velmi špatnými managery telekomunikačních společností. To jsou dva naprosto rozdílné sektory. Neznám ideální řešení, na základě vlastních zkušeností ale odhaduji, že se něco bude muset změnit. Je to samozřejmě téma, které vzbuzuje nemalé emoce.

Zavedete objemové limity, a pokud ano, kdy?

V tuto chvíli zůstávají stávající i noví zákazníci bez limitů. V budoucnu vše závisí na tom, jak moc budeme muset 99 procent našich zákazníků chránit před 1 procentem, které naši síť vědomě zneužívá.

Regulační prostředí se musí změnit

V České republice je v současné době asi 65 tisíc zákazníků, kteří využívají Internet přes zpřístupnění místní smyčky, a 500 tisíc zákazníků, kteří využívají ADSL od O2. Čím si vysvětlujete tento nepoměr?

LLU začalo být využíváno teprve nedávno a ADSL je tu mnohem déle. Tudíž TO2 měla obrovský náskok. A celé to spočívá v tom, kolik je nám účtováno za pronájem místní smyčky, což je čistě regulatorní záležitost. Abychom mohli zákazníkům nabídnout dobré služby, potřebujeme, aby si koupili i hlasové služby. Lidé ale nechtějí měnit čísla a přenositelnost čísel byla dlouho možná pouze u firemních zákazníků. Pro domácí nebo rezidentní zákazníky je k dispozici teprve krátce a problém je i v tom, jak ospravedlnit tu neuvěřitelnou částku, kterou za přenesení čísla musíte zaplatit.

Přeprodávat velkoobchodní nabídku TO2 je velmi obtížné, kvůli nízké profitabilitě je tudíž velkoobchodní nabídka v současné podobě nesmyslná. Když půjdete k TO2 a budete si chtít koupit jejich ADSL, budou se vás snažit připojit do pěti dnů. Když jde k TO2 alternativní operátor a chce zpřístupnit místní smyčku, tak to bude trvat 25 dnů. Nehraje se fér, jedna strana má mnohem větší výhodu než druhá. Investovali jsme obrovské částky, zpřístupnili jsme 50 procent ústředen, přesto vás mohu ujistit, že tyto služby jsou pro nás ještě pořád z hlediska ziskovosti marginální.

O služby na bázi LLU je ale evidentně velký zájem. Za poslední čtvrtletí vám narostl počet objednávek šestkrát. Podle mnohých reakcí z diskuzí nebo od našich čtenářů je ale zjevné, že je Radiokomunikace nestíhají uspokojovat v termínech, které by se blížily alespoň oněm 25 dnům…

Ano, to máte pravdu. Máme samozřejmě také své vlastní problémy. Je to jedna z věcí, se kterou jsem byl konfrontován, když jsem do Radiokomunikací přišel. Nyní investujeme do automatizace celého procesu a řešíme, jak dosáhnout co možná nejkratších termínů. Nicméně se nikdy nedostaneme pod 20 až 30 dní kvůli přístupu ze strany TO2.

Objevily se také informace, že poté, co do Radiokomunikací přišel nový vlastník, omezily se investice do budování nových DSLAMů. Je to pravda?

Nebudeme zpřístupňovat žádné další ústředny do té doby, než budou dostatečně využívány DSLAMy v těch, které pokrýváme nyní. Pokud bude na nějaké ústředně překročena kapacita, není problém osadit nový DSLAM.

Nešlo by tento proces urychlit například nabídnutím ADSL služeb na velkoobchodní bázi?

Ano, a máme na to plán. Velkoobchodní nabídka dává smysl.

Je možné odhadnout, za jak dlouho přináší firmě zisk zákazník, který si objedná čistě ADSL službu na platformě Radiokomunikací?

Pokud započítáme pouze náklady související se smyčkou, instalaci DSLAMu atd., tak je to méně než jeden rok. Započítáme-li ale i všechny náklady týkající se páteřní sítě, trvá to mnohem déle. Nicméně určit nějakou konkrétní dobu je velmi složité, protože něco jsou investice z minulosti, které nemůžeme vztahovat ke konkrétnímu novému zákazníkovi. Navíc je nutné zohlednit fakt, že se jedná o mix mezi rezidentními a firemními zákazníky. Dřív než získáme prvního zákazníka, musíme počítat s náklady na DSLAM, náklady na kolokaci, což je něco, co platíme O2, a pak samozřejmě náklady za přístup k síti, pokud v dané lokalitě není naše vlastní.

Je klíčové získat zákazníky co nejrychleji. Proto jsme změnili organizaci tak, aby se všechny síly nesoustředily pouze na další rozšíření sítě. Nyní se snažíme řádně využít našeho stávajícího pokrytí a získat další zákazníky.

Telefónica může zničit trh

Jak nahlížíte na výši poplatků, které musí alternativní operátoři platit Telefónice O2?

Náklady se dělí do dvou částí, na ty, které mají Radiokomunikace, a na ty, které platíme TO2 na unbundlingu. Náklady, které jako alternativní operátor můžeme sami ovlivnit, jsou ve srovnání s náklady TO2 nízké. Ale poplatky, které musíme z každé pronajmuté linky a každé kolokace platit TO2, jsou velmi vysoké. Tím, kdo trh a tržní cenu nejvíce ovlivňuje, je právě TO2.

Abych jako alternativní operátor mohl zůstat na trhu, musím velmi balancovat svá rozhodnutí. Mohu ovlivňovat pouze náklady v rámci Radiokomunikací. Ty tvoří ale jen menší část celkových nákladů, a proto se jako alternativní operátor musím spokojit s velmi nízkými maržemi.

Na rozdíl od TO2, která kontroluje veškeré své náklady i cenu na trhu. To je ideální pozice. Když se podíváte napříč Evropou, tak zjistíte, že telekomunikační společnosti, které mají mnoho ADSL zákazníků, získávají na ceně a jsou mnohem atraktivnější pro investory. Na trhu s hlasovými službami je velká nejistota, i když je třeba na druhou stranu říci, že telekomunikační společnosti na hlasu stále ještě vydělávají hodně peněz. Je tedy rozhodně velmi špatné pro trh, když existuje jeden dominantní hráč. Ostatním operátorům se neustále snižují marže, a pokud tento trend bude pokračovat i nadále, dříve nebo později většina alternativních operátorů zmizí.

Budete tedy nějakým způsobem tlačit na regulátora, aby se výše poplatků snížila?

Ano, budeme. Dnes všichni navyšují rychlosti a přitom zachovávají původní ceny. To by ještě nebyl takový problém. Pokud by však TO2 snížila ceny, tak celý trh jednoduše zničí. Čili jde o čistě regulatorní otázku. Je chybou regulátora, že připustil, aby se původní dominantní operátor opět stal dominantním. Ideální situace na trhu je taková, kdy máte spravedlivé a férové prostředí, protože to je nejlepší pro konkurenci.

Kdo zabrání TO2, aby snížila ceny? Když je sníží, tak alternativní operátory zadusí. Ve chvíli kdy odejdeme, kdo zabrání TO2, aby ceny opět nezvýšila? Je třeba si uvědomit, že když odejdeme, bude velmi těžké vrátit se zpátky. Česká republika je relativně malý trh. Před čtyřmi lety tu bylo šest, sedm alternativních operátorů, dnes jsou dva, tři. Trh potřebuje alternativní operátory, potřebuje konkurenci.

Jak vysoké by musely být marže alternativního operátora, aby upustil od smlouvy na dobu určitou, například 12 měsíců?

Musela by být enormní. Uvědomte si, jak obrovské investice jsou s tím spojené. Zřízení DSLAMu, instalační náklady, modemy atd. Všechny tyto náklady se musí alternativnímu operátorovi vrátit. Nyní se návratnost pohybuje kolem jednoho roku. Myslím si, že i TO2 by měla problém, kdyby takovéto podmínky ve smlouvách nebyly. Upřímně on ani jeden rok není úplně ideální, to by byly dva.

Samozřejmě můžeme vymyslet produkt, který by takovou podmínku neobsahoval. Nicméně cena, kterou by musel zákazník zaplatit, by byla velmi vysoká a taková služba by nebyla životaschopná. I kdybychom se rozhodli, že do poplatku nezahrneme cenu páteřní sítě, DSLAMu, kolokaci atd., ale pouze akviziční náklady, modem a instalaci, tak by platba předem musela být tak vysoká, že by si takový produkt jednoduše nikdo nekoupil. Například páteřní síť a DSLAM jsou znovu použitelné, ale nikomu nemůžete nabízet modem z druhé ruky.

Bezdrátu už nevěříme

Radiokomunikace byly dříve progresivní ve využívání bezdrátových technologií, nebyla by toto cesta, jak pokrýt trh bez problémů s TO2 a zpřístupněním smyček?

Ano, byla. Ale bohužel současné bezdrátové technologie jsou příliš drahé, a proto se velmi těžko prodávají. Takže i tam, kde jsme dříve používali pro firemní zákazníky bezdrátovou technologii, nabízíme nyní SDSL službu na bázi LLU. Navíc lidé mají stále pochybnosti o spolehlivosti bezdrátových technologií. Pokud by existovala technologie, která by nevyžadovala přímou viditelnost, tak bychom do toho určitě šli. Nutností by ale byly samoinstalační balíčky, obdobně jako u ADSL připojení, protože jinak by to znamenalo další náklady na instalaci. Pořád ještě máme frekvenci 3,5 GHz, ale v tuto chvíli to není aktuální.

Myslíte si, že pro Radiokomunikace bylo převzetí Tele2 krok správným směrem?

Záleží na ceně. Já bych za to pravděpodobně tolik nezaplatil. Navíc to nemělo žádný vývoj, šlo to zkrátka jenom dolů, ale nebyl to můj výběr.

Nebylo cílem této koupě získat zákaznickou bázi, která by mohla být nějakým způsobem postupně donucena ke koupi vysokorychlostního přístupu k Internetu?

Nemůžete nikoho přinutit k tomu, aby si pořídil nějakou další službu, kterou společnost nabízí.

BRAND24

Podle mých zkušeností naplňují zákazníci Tele2 tři charakteristiky. Za prvé jsou cenově citliví. Za druhé jsou nevěrní, právě proto, že jsou cenově citliví a neustále se rozhlížejí po nejvýhodnější nabídce. Za třetí tím, že právě cena pro ně hraje hlavní roli, se s vysokou pravděpodobností jedná spíše o nízkopříjmové skupiny, které nejsou ideální zákaznickou základnou pro ADSL služby.

Děkujeme za rozhovor.

Cítíte se být omezeni FUP?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Internetové novinařině se věnuje od roku 2005, kdy začal jako redaktor pracovat pro vydavatelství Internet Info.

Autor je ředitelem médií vydavatelství Internet Info. V letech 2005 – 2008 působil jako šéfredaktor serveru Lupa.cz. Vystudoval Fakultu informatiky MU a Fakultu sociálních věd UK. Online komunikaci se věnuje i na svém blogu www.alesmiklik.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).