iDnes zavedl povinné registrace diskutujících

Zpravodajský server iDnes.cz sáhl 3. září k zavedení povinné registrace účastníků diskusí. Pokud nyní chcete umístit pod libovolný článek na iDnes svůj komentář, musíte mít vytvořený účet v systému mujPAS. A důvod? „Nepolepšitelnost některých uživatelů, kteří si diskuse na seriózním internetovém serveru pletli se žumpou nebo dýchánkem rasistů, xenofobů a šovinistů,“ vysvětluje v úvodním textu Jaroslav Kábele, šéfredaktor iDnes. „(.) diskuse (.) musí mít určitou úroveň, nesmí být zaneřáděna urážkami. Proto jsme sáhli k tomuto omezení. (.) Když na vaši fasádu, plot nebo dveře někdo napíše či nakreslí křídou něco neslušného a urážlivého, také se to budete snažit co nejrychleji smazat,“ pokračuje v argumentaci.

Názory na zavedení povinné registrace se různí, jejich autoři většinou shodně pochybují, zda lze jejím zavedením docílit kýženého efektu. „Je pochopitelné, proč se iDnes snaží dostat věci pod kontrolu. (.) Registrace má zřejmě sloužit k tomu, aby redakce mohla provinilce systematicky blokovat. Jenže to nebude fungovat; kdo je posedlý touhou takhle se předvádět, pořídí si prostě dostatečné množství digitálních identit. (.) I přes všechny nevýhody nemoderovaných diskusí je zřejmě lepší nechat internetovým fórům volný průběh,“ píše na serveru Inside.cz Petr Koubský. „Zvláštní, zjevně se nepoučili u Novinky.cz, kde ohlasy jsou stále stejná žumpa i po zavedení povinné registrace,“ glosuje na weblogu Pooh.cz Daniel Dočekal.

Jak je možno nahlédnout v diskusi pod úvodním textem, vysvětlujícím, proč vlastně iDnes povinné registrace účastníků diskusí zavádí, převážná většina čtenářů tomuto rozhodnutí rozumí a pokud mu právě nevyjadřuje podporu, má pro něj alespoň pochopení. Jaké jsou reakce? „Pozitivní i negativní, ty první převažují,“ říká Jaroslav Kábele a pokud jde o výsledek, pak uvádí, že diskuse jsou nyní kultivovanější a o jejich zrušení prý zatím neuvažují. Pokud jde o rušení diskusí, stalo se tak kupříkladu na Blesk.cz, kde se z diskusí postupně stala „plkárna“ s desítkami a stovkami příspěvků, které vůbec nesouvisely s tématem a navíc začaly brzy tvořit hlavní zátěž serveru.

Rád bych nyní vybočil z paradigmatu „povinná registrace ano/ne“ a pokusil se na celou záležitost povinných registrací podívat z jiného úhlu a nadhodit několik otázek. Tak například: Podle jakých pravidel budou účastníci diskusí blokováni? Dosavadní praxe redigování diskusí na iDnes směřovala k tomu, že byly mazány zejména příspěvky vulgární, zatímco kupříkladu příspěvky nabádající k trestné činnosti (korupce, krádež atd.) procházely nůžkami editorů nepovšimnuty. „Vezměte si třeba diskusní fórum o postihu nelegálního kopírování v počítačové síti na strahovských kolejích. Nezasluhuje zcenzurovat mnohem více hromada příspěvků, které zcela legálně nabádají ke krádeži duchovního vlastnictví?“ poukazuje v diskusi pod úvodním textem uživatel jahol.

S již zmíněnými vulgarismy se pojí další zajímavá otázka: Kdo určuje jejich míru? Co musí obsahovat diskusní příspěvek, aby přesáhl danou mez a byl vymazán? Jedno sprosté slovo? Dvě sprostá slova? Nebo existuje nějaký žebříček, podle kterého jsou vulgarismy klasifikovány? A není náhodou jednoduchý vulgarismus často zdaleka nejvýstižnějším vyjádřením autorova stanoviska? Používal je již Jaroslav Hašek (viz postava hostinského Palivce ve Švejkovi) či Jan Werich. Je rozumné účastníky diskuse postihovat za to, že píší, jak mluví? Zkuste si někdy spočítat frekvenci sprostých slov, jež zazní v průběhu libovolné zábavné estrády TV Nova – Jiří Guth-Jarkovský se musí obracet v hrobě.

Sám preferuji u diskusí volný průběh, protože stanovení spravedlivé „cenzury“ považuji za takřka nemožné. Možnost diskuse je základní prvek, který odlišuje články na Internetu od materiálů v ostatních médiích a myslím, že každý názor (i ten hulvátsky napsaný) poskytuje autorovi neocenitelnou zpětnou vazbu, jíž se mu jinde nedostane. Současně účastníci diskusí prezentováním svých odlišných pohledů rozrušují aureolu bezchybného a geniálního novináře s absolutní a jedinou pravdou, kterou osobně považuji ve vztahu mezi čtenářem a médiem za nejvíce nebezpečný atribut (není-li si čtenářem uvědomována). Něco podobného dělají weblogy s tradičním zpravodajstvím.