Hlavní navigace

Internet do Číny nepatří

11. 11. 2004
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Čas od času se v českých médiích objeví zpráva, jak daleká Čína pošlapává práva svých obyvatel na informace. Tisíce zavřených internetových kaváren, sledování zobrazovaného obsahu. Postihy majitelů veřejných přístupových míst i lidí, kteří se zajímají o politické informace. To vše vypadá jako jasné porušování nezadatelných práv občanů.

Z Evropského pohledu vypadá pomalu každá zpráva o dění v Říši středu týkající se Internetu jako něco hrozného. Stovky internetových kaváren jsou uzavírány a není neobvyklé, že jejich provozovatelé dostanou velkou pokutu, či jsou dokonce vsazeni do vězení. Ani když se už k Internetu dostanete, nemáte vyhráno. Servery, které si prohlížíte, jsou monitorovány, a pokud jako Číňan navštívíte nějaký, který by mohl obsahovat politicky nekorektní, rozuměj opoziční informace, vystavujete se riziku nepříjemných sankcí. Úřady aktivně bojují proti šíření brutality a také sexuálního obsahu, proti tomu, aby se k takovému obsahu dostávali nezletilí, ale technicky vzato kdokoliv. Internetové kavárny, které chtějí fungovat, musí splnit různé požadavky. Mezi ně patří například minimální vzdálenost od škol či podobných zařízení nebo instalace speciálního software na špehování uživatelů, blokování „nevhodných“ stránek či zodpovědnost za to, že se v nich neobjeví pornografie.

Internet v současnosti funguje jako relativně svobodné médium. Jeho decentralizovaná koncepce nepřeje příliš sledování obsahu a uživatelské aktivity. Jelikož si stále ještě pamatujeme dobu, kdy se i v české kotlině opoziční informace označovaly za zločinné a podle toho se postupovalo vůči jejich šiřitelům i těm, kdo se k nim jen dostali, je porušování internetové svobody v Číně vnímáno velmi negativně. A nejen v České republice. Podobný pohled, tedy že tamější vláda rozsáhlými represemi brání přístupu obyvatelstva k informacím, má vyjma oficiálních reprezentací celý takzvaně západní svět. A vypadá to ještě hůře.

Velké firmy, které dodávají technologie a zařízení, bez nichž by nebyl možný vůbec žádný Internet, a nejen ten monitorovaný, jsou obviňovány z „kolaborace“ s úřady. Tedy že napomáhají vytvářet takové systémy, které umožňují efektivnější sledování lidí, filtrování obsahu a blokace všeho, co by mohlo být označeno za „nevhodné“. Tedy násilí, pornografie, politických odpůrců, jakéhokoliv hlasu disentu doma i v zahraničí. Z jejich úhlu vidění se pochopitelně jedná o velice výhodný obchod, nicméně obchod, který popírá zásady, na nichž jsou zakotveny společnosti, ze kterých tyto firmy pocházejí. Tedy společnosti západního světa. Na čínské vysoké školy mají být nasazeni agenti pátrající po původcích podvratných informací a stránek na Internetu. Vrcholem blokování obsahu byla jednu dobu nedostupnost služby Google (špatně se blokoval a vracel i ty odkazy, které by oficiálně být vidět neměly). Problém se vyřešil, Google v Číně nevhodné odkazy většinou nevrací.

Pokřivený pohled?

Z výše uvedeného vyplývá, že Čína je totalitní země, kde je lidem odepíráno právo na informace, na svobodu projevu, na přístup k zahraničním zdrojům a na volnost využívat – jak pasivně, tak i aktivně – svých intelektuálních schopností pod hrozbou na tuzemské poměry drakonických trestů (za upload pornostránek hrozí doživotí). K těmto zprávám, na něž můžeme občas narazit, se navíc ještě přidávají disidenti a zastánci demokratických procesů, postupné transformace komunistické Číny, hlasy lidí žijících většinou v zahraničí. Poukazují na skutečnost, že omezování Internetu je pouze jedním z faktorů, jak čínské úřady uzurpují práva svých obyvatel. A také na fakt, že představitelé oněch svobodných západních zemí při vidině obrovského čínského trhu zapomínají místním politikům připomínat, nakolik jim na lidských právech záleží. Jinými slovy, že Západ svobodu Číňanů obětoval výměnou za tučné obchodní kontrakty. Do značné míry tomu tak je. Nicméně, jaké je pozadí čínských snah o omezování Internetu na svém území? Co tamní vládě vlastně tak vadí na pornostránkách, že za ně hrozí mnohaletým žalářem, když v Evropě nad tímtéž skuhrá pouze omezená skupinka ortodoxních katolických politiků? Proč si Čína hlídá politický obsah Internetu? Odpovědi na tyto otázky jsou v mnoha případech neméně demagogické, než jaký je sám komunismus. Zní „protože místní vláda je zlá“, „protože se za každou cenu snaží držet u moci“, „protože chce udržet své lidi v neinformovanosti“ a padají nejen z úst bojovníků za svobodu (a zahraničních politiků, když mají slabou chvilku), ale i lidí, kteří by na celý problém měli mít komplexnější náhled. A to je škoda.

Čína je především zemí, která se po tisíce let více či méně izolovala od svého okolí. Příznačnou ukázkou této izolace bylo postavení Velké zdi. Ta bránila nejen migraci osob, ale také přenášení majetku – jak hmotného, tak intelektuálního. Hrdinský čin, jak je chápáno přenesení larvy bource morušového v holi, představoval vlastně intelektuální únik. Pozdější intelektuální úniky, mezi něž patřil porcelán, kompas, princip rakety a další, podstatným způsobem obohacovaly Západ, ale současně Číně samotné nic moc nepřinášely. Snaha západních zemí do Číny proniknout končila opiovými válkami (a následným problémem s Hong Kongem, který je i přes vrácení této kolonie Brity dodnes nevyřešen) na jedné straně, tzv. Boxerským povstáním na straně druhé.

Pád císařství, který v konečném důsledku vedl k nastolení komunistického režimu, v jehož čele se již vystřídalo několik generací vůdců, Čínu možná vnitřně transformoval, ale v mnoha ohledech nezměnil. Je to stále obrovská říše, která se západu již neuzavírá ekonomicky (a nenechává vyhladovět západní diplomaty v jejich čtvrti), nicméně po té, co do ní pronikla většina komerčního pozlátka z našeho světa, se uzavírá alespoň v něčem. Západní politici také občas křičí proti pornografii na Internetu, policie také prošetřuje, pokud se na webu objeví nějaký fašistický server. V českých zákonech je dáno, že fašismus je špatný a musí být pronásledován, a tak je. Čínské zákony zase říkají totéž o z našeho úhlu vidění „svobodných“ myšlenkách a mravnosti. A tak se pronásleduje pornografie a disidenti. A tak se kontroluje činnost. Opět nejde o nic nového. Za císařství existoval velmi propracovaný systém censorů, který fungoval jednak jako dohlížecí, jednak také jako poradní orgán panovníka a systém donašečů. Není důvod, aby tam něco podobného neexistovalo i dnes.

Porovnávat mentalitu Číňana, zejména pokud nemá intenzívní kontakt s evropskou kulturou a nerozumí světové řeči, s mentalitou Evropana je také naprosto zavádějící. Vnímání svobody těchto dvou kultur je extrémně odlišné. Příkladem toho budiž, že i čínský disent bez výjimky pochází z vysokých škol s kontaktem se západním světem a jeho hodnotami. Je obtížné to posoudit, ale nebylo by nic zvláštního, kdyby to, co je z našeho úhlu vidění omezováním, bylo z čínského v pořádku a naopak. To se týká samozřejmě i Internetu.

Nesvoboda v Číně

A tak se Říše středu ukrývá za svůj obrovský čínský firewall a perzekuuje všechny, kteří se jej pokusí překročit – stejně jako tomu bylo v minulosti. Osobně se domnívám, že stejně tomu bude kdykoliv v budoucnu, i kdyby se v této ohromné asijské zemi chopil moci místo komunistů někdo jiný. Čína uvolnila soukromé podnikání a plynou do ní obrovské investice. Chování zahraničních firem, které samy věrny svobodě myšlenky a projevu, jenž jim daly vzniknout, vytvářejí content management systémy pro filtrování obsahu, sledování a udávání lidí, blokování jejich činnosti s online zdroji, což je pochopitelně naprostý hyenismus. Nicméně z pohledu Číny jako takové (nikoliv intelektuálů, již utekli) nejde o nic zvláštního. To, co je pro Evropana nebo Američana potlačování základních lidských práv (tj. projevení myšlenky), zde představuje kulturní praxi, zakotvenou hluboko v čínské historii. Nejen v posledních několika dekádách komunistického režimu. Evropani nebo Američani by také odsoudili někoho, kdo propaguje terorismus, protože terorismus jde proti systému, v němž žije. A propagace demokracie je v Číně vlastně takovým terorismem, protože zatímco Evropané se dohodli, že v ní chtějí žít, Číňané zatím takový krok (ještě nikdy) neudělali a lze pochybovat, že udělají.

BRAND24

Internet a Nesvoboda

Z tohoto úhlu vidění, o němž je mi jasné, že za něj určitě nebudu oslavován, je Internet v Číně vlastně nepatřičný. Je to médium, které funguje jako svobodné v zemi, která jako svobodná nefunguje. To nejde dohromady, nikdy to úplně dohromady nepůjde. I přes obrovské investice se tamějším úřadům nedaří blokovat veškerý pornografický nebo protistátní obsah. Nedaří se jim ani zavřít všechny odpůrce režimu. Kdyby se to v případě Internetu povedlo, došlo by k porušení jeho principu, a toho se obávat, myslím, nemusíme. Ostatně, existují přístupové metody, jako například satelity s velkým radiem pokrytí, které prakticky nelze ani efektivně odrušit, ani filtrovat. Přístup k Internetu tak není ani tak politickou, jako spíše sociální otázkou, což je jeden z faktorů, na které také hraje místní vláda; informace se odepírají chudým, protože bohatí je dávno mají, i tak jsou ale tito chudí pořád v lepší pozici než miliarda venkovských rolníků, a i toto zde platilo po staletí.

Z pohledu Evropana je snadné říct, jak zlá a odporná ta komunistická Čína je, ale je ona taková doopravdy? Upřímně. Nelze říct, že ano, a také nelze říct, že ne. Je dost možné, že z České republiky to vůbec nelze posuzovat, protože bychom srovnávali dva diametrálně odlišné světy; i tento článek mohl postihnout, velice nepřesně, pouze malou část celého problému.

Co si myslíte o omezování Internetu v Číně?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je sociolog, odborný publicista, poradce, a lektor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).