Hlavní navigace

Internet do škol - neschopnost nebo spiknutí?

1. 6. 2001
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Projekt Internet do škol jako by už od samého počátku provázela smůla. Smůla tak veliká, že snad může být jen výsledkem nějakého ďábelského prokletí, neschopnosti realizátorů nebo snad dokonce jejich zlé vůle. Ani poslední, tragikomický výsledek první etapy výběrového řízení na dodavatele, nenabízí příliš důvodů k optimismu.

V průběhu času byl kritice podroben už samotný koncept celého projektu, zejména jeho výrazné centralizační tendence, projevující se zvláště v nepružném lpění na centrálním dodavateli. Způsob, jakým ministerstvo hodilo tisícovky škol s nejrůznější úrovní vybavení informačními technologiemi a stavem připojení k Internetu do jednoho pytle, je už na první pohled nehospodárný. A na druhý, třetí, čtvrtý a třeba i padesátý navíc dokonale nesmyslný. Není divu, že se ozývá opoziční Unie svobody, ale třeba i kolega Michal Krsek přímo zde na Lupě.

Děsivé zprávy se začaly objevovat ohledně personálního obsazení klíčových pozic v projektu a byrokratických praktik, brzdících jakoukoli nečekanou a k pružné realizaci směřující aktivitu. Mladá fronta DNES z 12. května v článku Ministerstvo zdržuje nákup školních počítačů popisuje dost nechutné zákulisní dění na Ministerstvu školství a mládeže: zahraniční cesty za peníze Microsoftu, úřednické zdržování vypsání veřejné soutěže, informuje také o pozoruhodné profesní minulosti šéfa koordninačního centra, který se ještě v listopadu 2000 (alespoň oficiálně) živil prodejem vysokozdvižných vozíků a akumulátorových baterií. (Vysokozdvižné vozíky jsou pravděpodobně vůbec vládou ceněný kvalifikační hit, ministra Miroslava Grégra vyzdvihly až na post vicepremiéra.)

Naposledy připravil neveselý rozbor vládního projektu Ondřej Šteffl pro časopis Respekt. V článku s titulkem Rychlému zavedení Internetu do škol brání ministerští úředníci (až děsivě podobným titulku z Mladé fronty DNES) jsou rozebrány chyby a pochybení související s nákupem softwaru a samozřejmě i s nejslabším a nejkritizovanějším bodem celé akce, nákupem hardwaru. Sugestivní je popis bujení korupčního a tunelářského prostředí, pro které je zvolený způsob relizace projektu dokonalou živnou půdou.

Není ovšem třeba sledovat komentáře, aby se člověku začaly údivem protáčet panenky proti směru hodinových ručiček. Podle včerejší zprávy ČTK zůstal po prvním kole tendru na generálního dodavatele infrastruktury ve hře pouze jediný uchazeč! Jako by se tedy opakoval „úspěšný model“ z vládního tendru stíhačkového… Ještě více jako v paralelním vesmíru si ovšem každý musí připadat po seznámení s důvody, které vedly k zamítnutí neúspěšných pěti aplikantů. Všichni totiž pochybili v rámci formální stránky podaných nabídek. Těžko se ovšem bez pozastavení smířit s tím, že se pět firem, které měly na přípravu svých nabídek dva měsíce a navíc musely složit nemalou jistinu, aby se vůbec konkursu mohly zúčastnit, nakonec samo odepíše takovými chybami, jako jsou chybějící bankovní záruky, uvádění DPH tam, kde být nemělo, část textu nabídky pouze v anglickém jazyce(!) nebo dokonce rozlepená obálka(!!).

Pokud jde o kompletní pravdu, za kterou se už neskrývá žádná další úroveň reality, jde o doklad tragického šlendriánství, které tedy už ovládlo nejen státní správu, ale i renomované soukromé giganty typu Dell či PVT. Kšeft za půlpáté miliardy nakonec zazdí nezalepením obálky nebo neuvedením ceny bez DPH. Jestli je to skutečně tak, jistě se ve všech pěti firmách může nějaký pracant těšit na pořádně horké chvilky. Skoro bych se nedivil, kdyby takové neschopáky čekala žaloba kvůli záměrnému poškozování, ušlému zisku a za tajenou imbecilitu.

Panoptikálně také vyznívá představa zasedání výběrčí komise. „Tak ukažte, copak to tady máme! Hm, no vida, tohle nevypadá špatně. A jejda, tady není cena bez DPH, no to je ale škoda…! No nic, hoďte to do koše. Kdo je tam další?“ Osobně mám hrůzu z úředníků, kteří jsou schopni přijmout žádost s evidentními formálními nedostatky, ale žadatele už na ně neupozornit – není to asi v jejich popisu práce. Nebo si snad do zasedání komise té rozlepené obálky nikdo nevšiml? „Víte, já to věděl celou dobu, vy jste tady zapomněl kousek nechat přeložit do češtiny, to se nedá nic dělat…“ Představuji si, že bych třeba konkursem na byt neprošel proto, že bych měl nevyplněnou kolonku s rodným číslem – na což mě v rámci „spravedlnosti“ nikdo nemohl upozornit a nebo dokonce vyzvat k opravě. Asi bych vraždil…

BRAND24

Není divu, že se vzápětí po rozhodnutí komise (která navíc zatím posuzovala jen formální stránku žádostí, k věcnému zhodnocení nabídek – tedy vlastně nabídky jediné  – komisaři teprve přistoupí) objevila nejrůznější vysvětlení. Skutečnost, že čelním zástupcem jediného úspěšného konsorcia je pravděpodobně (dosavadní výsledky tendru jsou jako v každé správné banánové republice tajné) Český Telecom (málokým oblíbená a z nehezky velké části stále státní firma), samozřejmě jen přilévá oleje do ohně. Spiklenecká teorie č. 1 tedy zní: Účastníci tendru byli předem všichni tajně dohodnuti, že zvítězí telecomsorcium, které vzápětí všechny ostatní účastníky s fingovanými formálními nedostatky oblaží subdodavatelskými smlouvami. To už je skoro námět na film pro Olivera Stona

Těžko říct, co je vlastně ve výsledku horší vysvětlení – neschopnost, korupce, nekalá soutěž, spiknutí… Dětem ve školách to koneckonců může být jedno. Zejména těm, ve kterých projekt Internet do škol zatím znamenal jen oddálení internetizace  – proč totiž investovat do něčeho, co hodlá zaplatit stát? Tohle čekání ovšem může trvat i rok – a to je ztráta ve finále jen těžko vyčíslitelná.

Myslíte si, že příčinou dosavadního průběhu výběrového řízení generálního dodavatele infrastruktury pro projekt Internet do škol je...

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je šéfredaktorem časopisu Internet. Tento časopis se specializuje zejména na začátečníky a středně pokročilé uživatele Internetu, osobním autorovým cílem je neztratit ze zřetele schopnosti, m...
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).