Internet musí znamenat pro gramofirmy výzvu, nikoliv nepřítele

Představte si, že pošlete svému kolegovi e-mail, ten si ho vytiskne, zapíše pod něj rukou odpověď, vloží do obálky a pošle vám ho zpět šnečí poštou. Zdá se vám tento přístup přitažený za vlasy? Nahraďte kolegu gramofirmou, obsah dopisu hudební produkcí a máte princip šíření hudby v současnosti v podání dnešních gramofirem. Chcete si pořídit legálně muziku? Pak musíte vznést žádost (tedy vytvořit poptávku), gramofirma musí vylisovat CD a je svolná vám ho prodat. Vy si pro CD buď musíte osobně zajít do obchodu, nebo ho dostanete poštou. O něco legračnější je to v případě, kdy si CD objednáváte na Internetu a to CD přijde šnečí poštou.

Odpovídá tento přístup technologiím používaným v jednadvacátém století? Ani náhodou. Nedávno jsem si kupoval software pro PDA a začátkem roku také elektronické jízdní řády. Vše jsem vyřídil přes Internet a objednávaný produkt jsem dostal elektronickou cestou. Následně jsem si obé vypálil na CD, abych měl zálohu. Oba produkty mi mohly také přijít na CD poštou, ale nepřišly, protože výrobci pochopili, že je tento internetový způsob dopravy přijde výrazně levněji. A navíc je to pohodlné, automatizovatelné, většinou „blbuvzdorné“, rychlé. A levné!

A teď se vraťme k hudbě. Proč se gramofirmy donedávna zuby nehty bránily legální distribuci hudby na Internetu? Proto, že by tím podpořily piráty? To byl možná jejich pohled, ale byl hodně zkreslený. Ne, byl dokonce naprosto mimo mísu. Piráti mají často nahrávky ještě dříve, než se vůbec dostanou na trh. Pro příklad nemusíme chodit daleko, stačí udělat krok stranou, k producentské firmě Whisconti, kterým zřejmě unikla nahrávka Snowboarďáků ještě dříve, než se dostala do kin.

Gramofirmy prostě v minulosti nepochopily (nebo nechtěly pochopit, neodolaly tlaku lobbyistů z řad prodejců CD či co já vím, co je k tomu vedlo), že distribuce na CD představuje hodně zastaralou a drahou metodu distribuce, zvláště v době boomu MP3 přehrávačů. Někdy kolem roku 2000 se o prodeji MP3 souborů přes Internet živě diskutovalo, ale uběhlo pět let a kde jsme? Gramofirmy stále roní slzy proto, že jim klesají příjmy z prodeje CD. A přitom řešení jim ukazují už několik let právě piráti. Distribuujte hudbu po Internetu, je to levné, rychlé, automatizovatelné a blbuvzdorné. Až na výjimky se v ČR trh s prodejem hudby po Internetu zatím nevytvořil. A mohou za to hudební vydavatelství.

       

Opravdu si nedovedu nikoho představit, jak si chodí kupovat CD, na počítači si z něj dělá MP3 soubory, které si následně nahrává do přehrávače. Copak by nebylo jednodušší stáhnout si je přímo z Internetu rovnou do MP3 přehrávače? Proč dělat jednoduché věci složitě a ještě za to vydávat nemalý peníz a trávit tím několik (desítek) vzácných minut? S prodejem hudby po Internetu jsou spojeny výrazné úspory nákladů. Není nutné lisovat CD, platit za materiál, udržovat lisy a balící zařízení, není nutné mít rozlehlé skladovací prostory, zaměstnávat armádu prodavačů, platit nájem za prodejní prostory, případně poštovné a balné. Toto vše platí v konečném důsledku zákazník.

A to vše by platit nemusel, kdyby gramofirmy hnuly zadní částí svého těla a hodily ve velkém hudbu k legálnímu stažení na Internet. Ale běda těm, kteří budou vypočítávat cenu za jednu píseň poměrem současné ceny CD a počtem skladeb na něm. Maximální cenu za jednu skladbu bych viděl někde u 10 až 15 korun. A pokud zákazník touží po tom, aby měl svého oblíbeného interpreta na CD? Může si jej přece vypálit sám.