Internet v domácnostech, podle ČSÚ

Podle zveřejněných statistik ČSÚ je Internet v českých domácnostech na vzestupu, ale někde ho překvapivě i ubývá. Nejvíce pochopitelně přibývá broadbandu, meziročně z deseti na 23 procent. Rapidně ztrácí dial-up, ale klesá i procentuální zastoupení mobilního připojení. Hlavním důvodem proti Internetu jsou pak vysoké poplatky.

V dubnu loňského roku jsme zde, na Lupě, psal o výsledcích rozsáhlého šetření vybavenosti ICT technologiemi, které v posledním čtvrtletí roku 2003 provedl Český statistický úřad (ČSÚ). Zkoumal počty počítačů, mobilů a přípojek k Internetu jak v domácnostech, tak i ve firmách, a své výsledky publikoval odděleně pro oba tyto segmenty (zde a zde), s určitým časovým odstupem – v dubnu 2004.

O rok později, konkrétně ve 4. čtvrtletí 2004, se šetření opakovalo, se stejným zaměřením. Zpracování výsledků však tentokráte asi zabralo více času, a tak ČSÚ publikoval první stručné výsledky v květnu 2005 – a podrobné výsledky za oblast domácností a jednotlivců až nedávno, v polovině července.

Jak tedy tyto nové výsledky vypadají, a hlavně na jaké trendy ukazuje meziroční srovnání?

Domácností a jejich připojení

Začněme domácnostmi a jejich připojením k Internetu. Nejprve ale jedno zajímavé statistické číslo: podle ČSÚ bylo v ČR v době zkoumání (4Q2004) na 4,1099 milionu domácností. Z nich mělo být pouze 2,5458 mil. bylo vybaveno pevnou telefonní linkou, což odpovídá penetraci 61,9 procenta. To lze srovnat s údajem o počtu bytových stanic, který vykázal [XLS, 108 kB] Český Telecom ve stejné době, tedy ve 4. kvartále 2004: 2,296 milionu. To je poměrně velký rozdíl.

Teď už ale ke slibované vybavenosti domácností Internetem. V posledním čtvrtletí roku 2003 jich mělo připojení k Internetu (v celostátním průměru) pouze 15 % , zatímco o rok později to bylo již 19 %. To je nenulový nárůst, ale zase nijak velký ani „světoborný“.

Na následujícím obrázku vidíte meziroční srovnání podle jednotlivých krajů.

Zdroj: ČSÚ
1817

Podle očekávání je nejvyšší penetrace Internetu v domácnostech v Praze (34,7 procenta), nejnižší v Olomouckém kraji (13 procent). Zvláštní mi přijde případ Pardubického a Zlínského kraje, kde mělo dojít meziročně dokonce k poklesu o 2 procenta, resp. 1 procento. Pokud to není „chyba měření“, jaké jsou důvody takovéhoto trendu? Že by znechucení Internetem, nebo spíše ekonomické důvody? Nebo změny v demografii, které se projevily i takto?

Zajímavý je také pohled na to, jak se změnil způsob připojení těch domácností, které Internet měly ve 4Q roku 2003 a 2004. Ukazuje to následující obrázek, který asi není žádným překvapením.

Zdroj: ČSÚ
1818

Využití dial-upu v domácnostech poměrně výrazně pokleslo, z 82 na 69 procent, což asi není žádným překvapením. Naopak vysokorychlostní připojení vzrostlo z deseti na 23 procent, což také nepřekvapuje. Minimální nárůst zaznamenalo připojení domácností přes ISDN, a k poklesu z pěti na tči procenta došlo u mobilního připojení. Vzhledem k tomu, že počty mobilních přípojek naopak poměrně rychle rostou, si to vysvětluji tak, že mobilní připojení se prosazuje hlavně pro potřeby „osobního připojení“ (pro potřeby jednoho člověka, jistě s využitím mobility), a nikoli celých domácností. To mi přijde jako vcelku zdravý trend. Důležité ovšem je, že ČSÚ zařazuje mezi „mobilní připojení“ jen GPRS a HSCSD, takže ostatní varianty (hlavně CDMA, které již koncem roku 2004 bylo k dispozici) nejspíše zařadilo do vysokorychlostního připojení.

Když už jsme právě u vysokorychlos­tního připojení: již při popisu výsledků za rok 2003 mne překvapila struktura tohoto připojení, která vypadala následovně:

[4Q2003] Z domácností, které mají vysokorychlostní připojení, 62 procenta využívají připojení přes kabelovou televizi, tři procenta využívají ADSL a 33 procenta využívají jiný typ vysokorychlostního připojení.

Kolik to ale je, převedeno do absolutních čísel?

Nejprve musíme vzít cca čtyři miliony všech domácností (ve 4Q2003 jich bylo 4,064 milionu). Jestliže v posledním čtvrtletí roku 2003 mělo přístup k Internetu cca 15 procent z nich, pak to představuje cca 600.000 domácností. Pokud deset procent z nich mělo vysokorychlostní připojení k Internetu, pak to odpovídá cca 60.000 domácností. No a jestliže pouhá tři procenta z nich měla ADSL, pak by mělo jít o cca 1800 přípojek. Přitom Český Telecom na konci roku 2003 hlásil na 15.000 ADSL přípojek. Kabelových přípojek pak mělo být cca 37 tisíc, což vcelku odpovídá číslům, která tehdy uváděli kabeloví operátoři.

A jak tomu bylo ve čtvrtém čtvrtletí 2004, tedy těsně po té, co počet ADSL přípojek měl v ČR dorovnat počet kabelových přípojek (alespoň co do celkových počtů, ne nutně v domácnostech)? ČSÚ uvádí toto:

[4Q2004] Z domácností, které mají vysokorychlostní připojení, 46 procent využívá připojení přes kabelovou televizi, 18 procent využívá ADSL a 37 procent využívá jiný typ vysokorychlostního připojení.

To na nějaké vyrovnání mezi kabelem a ADSL moc nevypadá, byť s uvážením toho, že ADSL využívají také firmy a ne pouze domácnosti. V absolutních číslech (již podle ČSÚ) to vypadá následovně:

  • kabelových přípojek: 84.700,
  • ADSL přípojek: 32.400,
  • ostatních přípojek: 67.000.

Přitom na konci roku 3Q2004 hlásil Český Telecom na 59.000 ADSL přípojek a na konci 4Q2004 již 101.000.

Proč ne?

V roce 2004 ČSÚ poprvé zkoumal také důvody, proč si lidé nepořizují Internet, případně počítač. Výsledky jsou následující:

Hlavní důvody, pro které domácnosti nemají přístup k Internetu:

  • poplatky za připojení k Internetu jsou vysoké: 37 procent,
  • členové domácnosti mají přístup k Internetu někde jinde (např. ve škole): 28 procent,
  • nepotřebujeme Internet doma: 18,7 procenta,
  • nedostatek znalostí, jak s Internetem pracovat: 4,3 procenta,
  • jiné důvody: 7,9 procenta.

Pozor ale na to, že uvedené výsledky se nevztahují na všechny domácnosti bez Internetu, ale jen na ty, které již mají počítač. Těch je 1213,2 tisíc, resp. 29,5 procenta ze všech domácností. Z nich nemá internetovou přípojku 417.200 tisíc domácností, tj. cca 34 procent. Pouze těch se týkají uvedené důvody, proč přípojku nemají.

Podívejme se ještě na to, proč domácnosti nemají ani PC jako takové. I na to se ČSÚ ptal a zjistil, že důvody, uváděné jako hlavní (na prvním místě), jsou následující:

  • výpočetní technika nás nezajímá: 21,2 procenta,
  • nikdo z nás nepotřebuje používat PC: 29,2 procenta,
  • osobní počítač je příliš nákladná investice: 27 procent,
  • neumíme pracovat s PC: 13,2 procenta,
  • máme přístup k PC někde jinde (ve škole, v práci atd.): 6,7 procenta,
  • jiné: 2,7 procenta.

Jak jsme si již uvedli, domácností vybavených počítači je podle ČSÚ 29,5 procenta (resp. bylo, ve 4Q2004). Těch, které jej nemají, je tedy zbývajících 70,5 procenta, v absolutním počtu 2.896.700 domác­ností. Již v úvodu jsme si přitom řekli, že domácností s připojením k Internetu bylo ve čtvrtém čtvrtletí 2004 na 19 procent z celkového počtu domácností.

Zde je pro přehlednost ještě shrnutí hlavních čísel:

4Q2003 4Q2004
celkový počet domácností 4 064 000 4 109 900
domácností s PC 966 000 (23,8 %) 1 213 200 (29,5 %)
domácností s Internetem 601 000 (14,8 %) 796 000 (19,4 %)

Co říkají jiné průzkumy?

Zkoumáním způsobu, jakým jsou tuzemské domácnosti připojeny k Internetu, se vedle ČSÚ pochopitelně zabývají i jiné instituce. Například společnost Factum Invenio dělala svůj průzkum v červnu letošního roku, a dospěla k následujícím hlavním výsledkům:

Připadají vám tyto výsledky diametrálně odlišné od výsledků ČSÚ? Třeba v tom, že ČSÚ tvrdí, že ještě ve 4Q2004 využívalo dial-up na 69 procent domácností s přístupem k Internetu, zatímco podle průzkumu Factum Invenio je to jen asi 19 procent (byť o půl roku později)? Co třeba tři procenta připadající na mobilní připojení (podle ČSÚ) vs. jedenáct procent (podle Factum Invenio)? Nebo 23 procent broadbandu (podle ČSÚ) vs. 25 % + 20 % + 14 % = 59 % (podle Factum Invenio za bezdráty, kabel a ADSL dohromady)? Přijde vám to souměřitelné?

MIF16

V tom je právě specifické kouzlo statistik, že ač na první pohled vypadají stejně zaměřené, jejich výsledky často nejsou vůbec souměřitelné a rozchází se více, než je zdrávo. Stačí se ale pozorněji podívat na to, co bylo vlastně zkoumáno, a hned je situace jasnější. Zde je to například způsobeno tím, že ČSÚ zkoumal obecně všechny domácnosti jako takové, zatímco Factum Invenio se zabývalo tím, jaké připojení mají doma aktivní uživatelé Internetu (tj. ti, kteří se k Internetu připojují pravidelně, nejméně jednou týdně). Jejich připojení je pochopitelně dosti odlišné od průměru všech domácností s Internetem.

Ještě další průzkum vybavenosti našich domácností Internetem provedla v únoru 2005 společnost DEMA pro tradiční „Březen – měsíc Internetu“. Získala také úplně jiná čísla než ČSÚ – ale i její průzkum se týkal něčeho jiného. Nikoli toho, jak jsou na tom jednotlivé domácnosti jako takové. DEMA, podobně jako Factum Invenio, zkoumala, jaké připojení mají doma různé skupiny lidí, podle věku, vzdělání i sídla.

V pokračování tohoto článku si povíme o tom, co ČSÚ zjistil ohledně chování uživatelů na Internetu.

Anketa

Jaké připojení k Internetu má vaše domácnost?

20 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 8. 2005 10:02

Školení: Právo pro e-shopy

  •  
    Jak provozovat e-shop v souladu se zákonem.
  • Jak přistupovat k vrácení zboží a spory se spotřebiteli.
  • Jak v souladu s právem marketovat e-shop.

Detailní informace o školení Právo pro e-shopy »