Hlavní navigace

Internet v područí politiky: Francie škrtá sociální sítě ze slovníku televizí a jiné divy

7. 6. 2011
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: sxc.hu
Internet a politické dění jsou spolu velmi úzce spjaty a nejde přitom jen pokusy Sarkozyho omezovat provoz v síti. Spojené státy se nechaly slyšet, že kybernetický útok z cizí země je možné pokládat za válečný čin, a v Sýrii vypnuly v důležitých městech Internet v boji s demonstranty.

Nedávné setkání francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho s představiteli internetového průmyslu ukázalo, že politici mají o síť poměrně velký zájem, ale příliš jej nechápou. Diskusi, kterou měli vést před deseti lety, odstartovali až nyní, a to ještě poměrně nešťastným způsobem. Přesto je možné říci, že současné dění na Internetu politikou rozhodně aktivně hýbe, a to především ve dvou aktuálních kauzách, tedy vypnutí internetového připojení v Sýrii a poměrně podařeným útokem Číny na Spojené státy, který ukazuje, jak zranitelné jsou současné autorizační systémy i u mimořádně důležitých systémů.

Francie vůbec není zřejmě sociálním sítím úplně nakloněná. V televizi a v rozhlase se nesmí používat slova jako je Facebook či Twitter, jinak než jako informace o konkrétní korporaci. Podle rozhodnutí regulátora CSA jsou totiž jiné zmínky v rozporu se zákazem nepřímé reklamy. Podle CSA se tak dostává nedovolené podpory jen konkrétním subjektům, což je nepřijatelné. Jedná se o zajímavý kontrast s tím, jak se podobné služby používají u nás. K diskusi na webu ČT24 potřebujete facebookový účet a diskuse v pořadu Hide Park přes Facebook či Twitter funguje také.

Hledání „Internetové strategie“

Zdá se, že nějaká globální internetová strategie, která by byla platná celosvětově, se zatím hledá poměrně obtížně. 26. a 27. května se konal již zmiňovaný summit G8, který ale na poměrně konzervativní prohlášení Sarkozyho nenavázal, a ač výsledky nejsou nikterak ohromující, přesto se zdá, že je možné mluvit o určitém postupném uvolňování a zdá se, že se poměrně intenzivně staví proti represivním opatřením. Akcentuje pak především roli svobody slova a svobodného přístupu k informacím nebo konstatuje pozitivní vliv na demokratický vývoj v oblasti Středomoří.

Za zmínku pak zřejmě stojí také skutečnost, že mají být podporovány především preventivní programy, neboť největším nebezpečím Internetu jest obvykle člověk sám sobě. Mají se tedy objevit akce zaměřené na osvětu, ať se již jedná o rodiče a jimi zajištěnou ochranu dětí, nebo problematiku osobních údajů. Jak uvidíme později v aktuální kauze kybernetické války mezi USA a Čínou, mohl by mít tento přístup něco do sebe.

V tomto kontextu se nelze nezmínit o tom, že v Sýrii byl v důležitých městech (Damašku a Latákíji) odstaven Internet, a to v souvislosti s demonstracemi, které v zemi probíhají. Při represích bylo zabito 34 lidí a zřejmě šlo o cílenou snahu omezit možnosti demonstrantů v oblasti komunikace a koordinace akcí. Znovu se ukazuje, jak je počítačová síť pro demokratizační procesy v oblasti blízkého východu důležitá.

Zajímavé je, že již 16. května byl v Bílém domě představen jiný dokument, který s Internetem poměrně úzce souvisí – International Strategy for Cyberspace, která mimo jiné poskytuje řadu zajímavých podmětů, a to i přesto, že se jedná o dokument veskrze koncepční, bez nějakých jasných a konkrétních opatření. Nicméně především deklarace ohledně kybernetických hrozeb se zdají být poměrně silné.

V důvodných případech Spojené státy odpoví na nepřátelské činy v kyberprostoru stejně, jako bychom odpověděli na jakékoli jiné ohrožení naší země.“ Dokument přitom dále pokračuje tím, že si USA vyhrazuje právo použít všechny obvyklé prostředky ke své ochraně – od diplomatických, zpravodajských či ekonomických až právě po vojenské. V celém dokumentu je jednoznačná myšlenka toho, že již nemá smysl rozlišovat nějak striktně prostor fyzický a kybernetický. Přinejmenším proto, že počítačové sítě zajišťují jednu ze základních infrastruktur země. Tento princip by se pak podle všeho měl přesunout také na rovinu systému ochrany NATO.

Zdá se, že ač nějaká globální internetová strategie neexistuje, začínají se zcela jednoznačně formovat základní postoje a principy, na kterých budou jednotlivé státy v budoucnosti stále více stavět.

Útoky na Google i Írán

Jen velmi krátce po avizovaném možném tvrdém postupu proti kybernetickým útokům se rozpoutala další z nekonečných afér okolo Číny a Google. Podle všeho hackeři z Číny pomocí phishingu získali přístupové údaje k řadě vysoce postavených úředníků z USA, Jižní Korey a čínských aktivistů. Útok byl podle všeho mimořádně precizně provedený tak, aby se uživatelé Gmailu po projití několika odkazů dostali na podvodnou stránku, ze které se měli opět přihlásit na účet. Podle způsobu provedení se zdá, že zájem nemohl být ekonomický. To, že by hackeři byli napojeni na čínskou vládu, ale administrativa samozřejmě (jako vždy) odmítá. Celou věc již s Googlem vyšetřuje také FBI. Co zatím není známé, je rozsah škod ani struktur zcizených či odposloucháva­ných dat.

Jenže ani USA zřejmě nejsou v oblasti kybernetických útoků pravými beránky. Zdá se, že by mohli stát za útokem na íránská jaderná zařízení, který byl co do provedení také mimořádně dobře zorganizovaný. Stuxnet je speciální vir, který má za úkol napadat jen počítače v rámci jaderného programu. Šíří se přitom pomocí systému Windows, který je v celé zemi v podstatě ilegální. Zdrojem nákazy má být několik firem, které to ale jsou, nebo jak se k nim vir dostal, se nepodařilo zjistit. Vir se šířil kopírováním USB disků a ve chvíli, kdy se dostal do jaderného provozu, začal s útokem.

BRAND24

Okolo útoku ale panují značné nejasnosti. Není úplně jasné, jaké škody vir napáchal a zda není jen jednou z výmluv pro to, že celý program neběží tak rychle, jak by měl. Írán by rád získal atomovou bombu do roku 2015 a není jasné, zda je toho opravdu schopen.

Závěrem

Z internetu se stává velký a intenzivní politický problém. Na jedné straně slouží k šíření demokracie a svobody slova, na druhé je každému zřejmé, že se proti ní může kdykoli obrátit. Odstřižení jednotlivých míst od sítě bývá pak často jen posledním zoufalým pokusem, jak zachránit režim – obvykle s nepříliš přesvědčivým výsledkem. Druhou problematickou rovinou jsou pak kybernetické útoky, které nabírají stále sofistikovanějších podob a ochrana před nimi je jen minimální. Ostatně se naskýtá otázka, zdali útok na osobní data velkého množství obyvatel (ala Sony) a jejich peníze nemůže být chápán podobně jako phishing u státních úředníků.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je student PřF MU, publicista. Zajímá se o dění na Internetu, filosofii a fotografii.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).