Nebudu se teď přít o výhodách a nevýhodách poměrného zastoupení a většinového systému. Ale bohužel stávající systém je naprosto pochybný.
1) Měla by být jednotná kandidátka do PSPČR.
Svého senátora si člověk většinou pamatuje, protože je jen jeden a hlasovalo se o něm jako o samostatném kandidátovy, byť většinou s politickou příslušností. Oproti tomu při volbách do PS dostanu regionální kandidátku, plnou jmen která neznám. Často starých lidí se kterými si nemám příliš co říct. Nemůžu dát hlas svému oblíbenému poslanci, protože prostě kandiduje jinde.
3) Systém nominací bych zrušil.
Horní místa jsou na kandidátce prostě tutovky, zatímco spodní jsou evidentně na okrasu. O pořadí rozhodují vnitrostranické bojůvky. Téměř NIKDO tudíž nemá potřebu se nějak aktivně ucházet o hlasy voličů. Když jednou lidovci preferenčními hlasy poskočili na žebříčku bylo jim to dokonce vyčítáno!!!
Pokud by byl absolutně preferenční systém tak kandidát s jediným preferenčním hlasem by byl výš než kandidát s žádným - byť vysoce nominovaný. Prostě počet křesel obdržených stranou by se přidělil podle preferenčních hlasů, zbytek podle pořadí na kandidátce.
Proč o tom vůbec píši? Protože při takovém systému by každý, kdo se dostane na kandidátku měl šanci v PS zasednout. A to by byl teprve hukot. To by pak tvář i té internetové propagace a prezentace vypadala naprosto jinak.
No to ze bylo lidovcum vycitano poskoceni v zebricku diky preferencnim hlasum nebylo az tak prekvapena. Ona to totiz byla typicka lidovecka svinarna aneb jak sikovne podrazit koalicniho partnera a ziskat vyhody nad ramec spolecne dohody.