Hlavní navigace

Internetu v Evropě se daří

21. 4. 2009
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: 29
Podle nedávno vydané zprávy Microsoftu vzrostl počet širokopásmových připojení v Evropě za posledních pět let o 95 % a v polovině příštího roku bude médiem významnějším než televize. Jaký vývoj se odhaduje dále?

Microsoft dále předpokládá, že se výrazným způsobem bude zvyšovat podíl alternativních zařízení, prostřednictvím kterých se budeme připojovat na Internet. Dít se to má především díky mobilním telefonům, televizím a herním konzolím.

Zpráva může na první pohled působit nepříliš zajímavě. Broadband není úplně stará technologie a její nárůst tedy poměrně pochopitelný a souvisí nejen s fyzickou dostupností, ale především s cenou. Že poroste podíl mobilních telefonů na internetovém připojení, opět není nic překvapivého. Jednak se stále více rozšiřuje EDGE, zdá se, že sítě třetí generace pomalu přebírají vládu nad mobilním Internetem, a pak nezapomínejme na to, že celá řada smartphone má WiFi anténku. Ovládání i možnosti zobrazení webu na mobilních telefonech spolu s rostoucím výkonem jejich procesorů jen dokreslují předpoklad, že podíl „mobilního“ Internetu poroste.

Zpráva dále uvádí, že průměrný Evropan stráví téměř devět hodin týdně online nebo upozorňuje na fakt, že sever Evropy je daleko lépe propojen než jih.

Informace tedy nepůsobí ani nijak mimořádně překvapivě, ani zajímavě, až do té doby, než začneme za čísly vidět reálné uživatele. Někde mezi řádky tedy můžeme vidět, že to budou senioři, kdo tento růst budou muset realizovat. Počet uživatelů ve skupinách do dvaceti let je již dnes téměř nasycen.

Pojďme se tedy podívat na některé možné problémy či důsledky, které s sebou růst Internetu přináší a ještě přinášet bude. Stranou ponechme otázky technického charakteru jako je například nedostatek IP adres a stále aktuálnější potřeba přechodu na IPv6 z IPv4. Podobně nebudeme řešit otázky budování páteřních sítí atp. Podobně ponecháme stranou stále avizovaný datový kolaps, který ale s velkou pravděpodobností nikdy realizován nebude. Cílem našeho pohledu budou problémy a otázky spojené především s pohledem běžného uživatele a s tím, jak se obraz onoho uživatele v nejbližších letech promění.

Sémantický web

Často je také spojován s přízviskem web 3.0. Je něčím, o čem většina lidí již dlouho předpokládá, že přijde, a stále nic. Jedná se takové pojetí webu, kdy kromě samotného textu nějakého dokumentu a popisu jeho vzhledu je k dispozici i nezobrazovaná část, která umožní vyhledávačům sdělit, o čem dokument vlastně je.

Zdá se, že máme poměrně jasnou představu o sémantice i morfologii, jakým způsobem koncept realizovat. Zatím se rozšířil jen první střípek v podobě RSS kanálů. Možnosti využití jsou poměrně široké, ale to asi nejdůležitější (a nejvzdálenější) je vyhledávání podle frází z přirozeného jazyka. Vyhledávač dostane otázku „Kdo vyhrál extraligu v loňské sezóně“ a podá uspokojivou odpověď, že HC Slavia Praha, s připojením relevantních odkazů.

Internet se od akademického prostředí posunul směrem k masmédiu a stal se místem, kde se pohybují i zcela netechničtí lidé, senioři a osoby hendikepované či nepříliš flexibilní. Vyhledávání přirozeným jazykem by jistě nejeden z nich uvítal. Zatím existují spíše výzkumné projekty. Kdo ale dokáže masivně komerčně uspět, bude mít velkou šanci uzmout nemalý kus trhu.

Weby dostupné i pro hendikepované

To že by měly být internetové stránky a webové služby dostupné pro co nejširší spektrum uživatelů, je věc, o které se mluví již dlouho. Zdá se, že by se mohlo mnohé zlepšit s tím, jak velké množství přístrojů (a na něm běžících prohlížečů) je používáno k připojení se k síti. Postupný tlak na to, aby se stránky zobrazily korektně kdekoli a nemusely být vždy příliš velké, dává prostor také k tomu, aby se myslelo na uživatele s různým hendikepem, například zrakovým.

Této problematice se v poslední době věnuje například server Zdroják, na kterém přináší Radek Pavlíček poměrně dobrou definici toho, co to přístupný web vlastně je: Za přístupný web lze dnes považovat takový web, který bude handicapovaný návštěvník schopen i přes svůj zdravotní handicap, za pomoci prostředků, které má k dispozici, a způsobem, který mu vyhovuje, efektivně používat a dosáhnout svého cíle.

A jelikož populace stárne, lze předpokládat, že podíl uživatelů s různými specifickými potřebami bude neustále přibývat. Weby by se tak brzy mohl stát daleko více dostupný pro tyto osoby, než je tomu nyní. Již jen proto, že budou představovat daleko větší podíl potenciálních návštěvníků a péče o ně bude tak finančně rentabilní a konkurenčně nutná.

Etické otázky

Příchod Internetu jako média a nástroje pro širokou společnost spolu s sebou nese celou řadu etických nových otázek. Tedy takových, na které jsme doposud nemuseli příliš či dokonce vůbec hledat odpověď. Zdá se, že neexistuje nějaký univerzální vzorec popisující, jak se máme chovat ve virtuálním prostředí. Známý Kantův mravní imperativ chovej se tak, aby se minima tvého chování mohla stát maximy obecného zákonodárství, nějak nefunguje, nebo snad ještě lépe nevíme příliš přesně, jaké bychom to obecné zákonodárství (tedy pravidla, jak se mají chovat ti druzí) chtěli.

Jistě lze přenést celou řadu poznatků z reálného života a mít imperativy jako: „nikdy nelži“. Ale jsme poněkud na rozpacích vyřknout „nikdy nikoho nešpehuj“. Na jedné straně pochopitelný jasný hlas volající po ochraně soukromí, na straně druhé jsou zde problémy s dětskou pornografií, terorismem, nebo jen to, že si Google pamatuje, na co jsem po vyhledávání klikali a může podle toho nabízet pozměněné výsledky. A zatímco se (téměř) všichni shodneme na tom, že lhaní není dobré, s tím, jak moc máme být sledováni a co za to chceme dostávat (lepší výsledky ve vyhledávání, lokálně orientovanou obranu před viry, personalizované stránky,…) se shodnout nedokážeme prakticky vůbec.

Nově se rodících otázek ohledně vzorců chování je velké množství – od ochrany osobních údajů, otázky svobody, demokracie (např. hlasování o pravidlech na Facebook), atd. Nepřímým důsledkem (nebo alespoň kamínkem do mozaiky) je tzv. „náhubkový zákon“, který se snaží říci, kde má ležet hranice mezi právem na informace a právem na soukromí.

Podobné otázky si tedy budeme muset začít nejen klást, ale snažit se na ně hledat odpověď, která bude akceptovatelná pokud možno pro co největší množství lidí.

Závěr

Zajímavý bude souboj Internetu s klasickými médii. Překvapivě se zdá, že je na tom nejlépe rozhlas, jehož služby můžeme využívat i v kombinaci s jinými činnostmi. Televize zůstává alespoň prozatím hegemonem v oblasti odpočinku a pasivní zábavy. Její podíl podíl v číslech grafů klesá, ale je otázkou, do jaké míry není tento pokles kompenzován sledováním televize prostřednictvím sítě. Druhou věcí je, zda IPTV nepřichází příliš pomalu a soudobé technické možnosti televize nejsou v pozadí daleko progresivnějšího Internetu.

BRAND24

Internet čekají postupné změny, které budou mít charakter technologický – nové verze protokolů, IP adres, vyšší přenosové rychlosti; změn přístupu – vyšší přístupnost webů, sémantický web; etických dilemat – ochrana soukromí, chování v sociálních sítích, svoboda slova; ale také například změny demografické, kulturní (prim již nebudou hrát angloamerické jazykové mutace) a mnohé další.

Myslím, že není třeba čekat žádnou revoluci, ale spíše postupný a přirozený vývoj reflektující kompromis mezi cenou a moderními technologiemi a nároky uživatelů. Co bude neméně zajímavé sledovat, je vývoj obsahu webu, který se bude muset snažit zaujmout i nové demografické skupiny uživatelů. A možná právě to bude největším krokem do neznáma a největší změnou Internetu.

Přikládáte velkou důležitost tomu, aby byly stránky, které navštěvujete, dobře přístupné?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je student PřF MU, publicista. Zajímá se o dění na Internetu, filosofii a fotografii.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).