Hlavní navigace

IP adresa - věc veřejná?

Michal Černý

Rozhodnutí amerického soudu ve sporu Viacom versus Google umožní náhled do podrobných statistik ke každému videu umístěnému na YouTube i první uvedené firmě. Celý spor opět vyvolává otázky ohledně ochrany osobních údajů.

Michal Černý - karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

První otázka, kterou si nemůžeme nepoložit, se týká toho, co vlastně osobní údaje jsou. Asi nejtriviálnější definicí může být, že se jedná o taková data, která umožní bezpečně identifikovat jednu konkrétní osobu. Ale existuje také něco jako osobní údaj rodiny či bytu? Právě zde možná leží první kamínek v mozaice, která se týká toho, zda je či není IP adresa osobním údajem.

IP adresa neříká kdo, ale pouze odkud někdo navštívil danou stránku či server. Neříká nic o tom, který student university nebo obyvatel rodinného domku na web přišel. Sám Google nemá ve věci zcela jasno. IP se mu jako neosobní údaj hodí pro marketingové účely a na druhé straně se s ním, jako s údajem osobním, hájí u soudu.

Druhá věc, která v tomto sporu nezazněla, může být daleko obecnějšího charakteru. Může soud nařídit soukromému subjektu něco, co by jinak bylo v rozporu se zákony? No zřejmě ne. Pak by nebylo potřeba legislativy a o všem by rozhodovaly soudy dle svého uvážení. Znamená tedy rozsudek, že s IP adresami a podrobnými statistikami se může libovolně obchodovat? Pokud ano, pak stojíme před zcela novým rozměrem spamu, který dost možná nebude nudný, ale zábavný. Bude znát naše zájmy i koníčky a současně z nás bude umět chytře vytáhnout nejeden dolar (v tomto kontextu zaplať Pán Bůh za posilování koruny).

Nebo obchod možný není a soud nabádá Google k porušení zákona, za který ho dost možná stihne spravedlivý trest (dost možná i mimo USA)?

To, k čemu je Google zřejmě dotlačen, je hledání nové cesty, jak provádět dobrý a cílený marketing a současně nevlastnit IP adresy, které by mohly být využívány či zneužívány subjekty, které by se k nim mohly dostat následkem dalších rozhodnutí soudu. A jaké tyto cesty mohou být?

Osobně si dovedu představit variantu, kdy uživatel odklikne, že chce, aby jeho činnost byla na Google monitorována a dále užívána ze strany Google (cílené hledání, reklama,…) a současně že tato data jsou majetkem majitele účtu a Google s nimi nemůže (mimo odkliknutých podmínek) nakládat. Data by tak byla podobně chráněna jako například e-maily. Pak by nebylo nic snazšího, než jednou za týden logy smazat.

UX17_snitker

Na marketingovém nástroji by se tak nic nezměnilo (ostatně kdo by to neodklikl, když by mu to umožnilo plnohodnotně využívat služby Google) a současně by bylo riziko úniku dat s údaji o IP adresách minimální. Jako cestou se ale Google vydá, je ve hvězdách.

Nyní se ještě vraťme k otázce z počátku glosy, tedy zdali je IP veřejný údaj či osobní informace. Odpověď je zřejmě nejasná a nejednoznačná. IP adresa veřejného Internetu někde na náměstí je osobním údajem pramálo. Naopak adresa směřující do bytu, kde žije jeden konkrétní člověk, dost možná ano. Ale kdo vyhodnotí, komu která IP patří a kde leží hranice rozlišitelnosti? To jsou klíčové otázky, na které neexistuje jednoznačná odpověď. Stejně jako na to, zdali je IP adresa věc veřejná.

Našli jste v článku chybu?
21. 6. 2010 15:36
Rison (neregistrovaný)
Autor se nemýlí. Mýlíte se vy, bohužel. Veřejná IP adresa je adresou providera a nezjistíte z ní celkem nic. Vím například, že spousta adres vás navede úplně do jiného státu, než uživatel bydlí. Sama používám pro jeden počítač dvě internetová připojení a když si ověřím lokalizaci mé IP adresy, zavede mě to sice do ČR na dvě různá místa, ale nikdy na místo, kde bydlím, natož k mé osobě. Šance je minimální.
23. 7. 2008 1:30
Detailista (neregistrovaný)
stejně jako se mýlí (či mýlil) zmiňovaný soud. IP adresa je naprosto identická s telefoním číslem, nebo adresou domu. Silně pochybuji, že by si kdokoliv dovolil požadovat po například knižním vydavatelství adresy naprosto všech publikovaných autorů - a hloupě (jako autor glosy) argumentoval tím, že jde v mnoha případech adresy do práce. Podstatný je záměr žadatele (zde žalující strany), tedy snaha o získání dostatečného množství údajů, umožňující ipso facto identifikovat konkrétního člověka. Aby…