IPTV, kam se podíváš

Hned na počátku se sluší poznamenat, že IPTV (respektive IP TV) je registrovaná ochranná známka společnosti CISCO Systems. CISCO Systems kdysi prodávalo řadu CISCO IP/TV 3400, která sloužila ke kódování a distribuci formátu MPEG (1,2,4) prostřednictvím IP sítí. CISCO nicméně 23. března letošního roku ohlásilo ukončení prodeje ke dni 23. květnu 2006. Tudíž tuto část historie (až na možné žaloby právníků CISCO Systems na firmy používající IPTV) můžeme považovat za uzavřenou.

IPTV, jak ho vnímá mediální průmysl, je snahou nalézt další distribuční kanál (přes telekomunikační operátory) pro multimediální obsah. Tuto zkratku už mediální maséři několik let tlačí telekomunikačním operátorům, kteří, jsouce frustrováni tím, že cena za jednotku přenesených dat dramaticky klesá, hledají podobný zlatý důl, jakým byly SMS. Také mají pocit, že proti kabelovkářům jim chybí distribuce obsahu pro běžné Franty uživatele. Příkladem tlaku budiž fakt, že poslední tři roky jsou na konferenci NAB (National Association of Broadcasters) věnovány spousty času powerpointovému inženýrství a produkci marketingové mlhy ve snaze vštípit IPTV hluboko do myslí telekomunikačních operátorů.

V podání mediálního průmyslu je IPTV službou, která nemá s Internetem nic společného, a veškerá podobnost s Internetem musí být skryta. Nic na tom nemění fakt, že distribuce dat je realizována IP sítí, multimediální obsah je poskytován metodou proudování (nejčastěji formátem MPEG-4 nebo Windows Media) nebo že uživatelské rozhraní je založeno na HTML.

Koncovým zařízením je jednoznačně televize, doplněná černou či stříbrnou krabičkou, která nevypadá jako počítač. Systém směrem k uživateli je černá skříňka, která neumožňuje digitální kopírování. Pokud existuje vazba na externí gizma (například v případě služeb založených na Windows Media Center), je obsah vždy chráněn pomocí DRM.

Obchodní model nijak neomezuje způsoby zpoplatnění – tj. platbu za kanál, platbu za konkrétní obsah nebo platbu „sledováním reklamy“. Vyúčtování probíhá prostřednictvím účtu za služby telekomunikačního operátora.

Jak je vidět, infrastruktura takového systému je (časově i finančně) nákladnou záležitostí. K tomu můžeme připočíst problémy s nákupem práv od jejich držitelů. Jejich ochota poskytnout práva roste s velikostí obratu, který chce telekomunikační partner realizovat. Proto je IPTV prozatím doménou silných společností, ponejvíce inkumbentů. I proto se v této podobě chystá nabídnout IPTV služby společnost Telefónica O2 Czech Republic (dříve známa jako Český Telecom).

Nicméně v ČR existuje ještě jeden typ IPTV. Představují ho malí operátoři, kteří nemají chuť, technologii, peníze ani zákaznickou základnu připravenou na podobný gigaprojekt. Jejich politika je celkem jednoduchá – vezmou volně dostupný A/V signál (z analogového nebo digitálního terestrického vysílání, satelitu nebo volně dostupného internetového proudu) a šíří ho svým zákazníkům.

Náročnost takového projektíku na technologii je takřka nulová. Pokud síříte proud multimediálních dat vysíláním na skupinové adresy (streamujete multicastem), stačí k distribuci jednoho kanálu kancelářské PC s příslušným rozhraním. Stejně tak nároky na síťovou infrastrukturu odpovídají počtu vysílaných stanic, nikoliv počtu uživatelů.

Koncovým zařízením takového systému je PC a služba je za oblíbenou internetovou cenu – zdarma. Malí operátoři takovou službu nepoužívají jako motor pro své výnosy, ale jako marketingové lákadlo pro zákazníky zblblé kouzelnou zkratkou IPTV.

Všichni operátoři se budou pochopitelně své zákazníky snažit přesvědčit, že právě jejich IPTV je to pravé, nefalšované s krásnou budoucností. Pro uživatele existuje jedna praktická rada – nehleďte na nálepky (ty jsou jen pro zmatení novinářů a uživatelů) a chtějte vědět, co vám konkrétní služba přinese.